Prohlášení 15 amerických expertů k válce na Ukrajině

Rusko-ukrajinská válka byla naprostou katastrofou. Statisíce lidí byly zabity nebo zraněny. Miliony lidí byly vysídleny. Ekologická a ekonomická destrukce byla nevyčíslitelná. Budoucí devastace by mohla být exponenciálně větší, jak se jaderné mocnosti plíží stále blíže k otevřené válce.

Odsuzujeme násilí, válečné zločiny, nerozlišující raketové útoky, terorismus a další zvěrstva, která jsou součástí této války. Řešením tohoto šokujícího násilí není více zbraní nebo více válek s jejich zárukou další smrti a zničení.

Jako Američané a experti na národní bezpečnost naléháme na prezidenta Bidena a Kongres, aby využili své plné moci k rychlému ukončení rusko-ukrajinské války prostřednictvím diplomacie, zejména vzhledem k vážnému nebezpečí vojenské eskalace, která by se mohla vymknout kontrole.

Před šedesáti lety učinil prezident John F. Kennedy postřeh, který je klíčový pro naše dnešní přežití. „Především, při obraně našich vlastních životních zájmů, musí jaderné mocnosti odvrátit ty konfrontace, které přivedou protivníka k volbě buď ponižujícího ústupu, nebo jaderné války. Přijetí takového kurzu v jaderném věku by bylo pouze důkazem bankrotu naší politiky – nebo kolektivního přání smrti pro svět.“

Bezprostřední příčinou této katastrofální války na Ukrajině je ruská invaze. Přesto plány a akce na rozšíření NATO k ruským hranicím posloužily k vyvolání ruských obav. A ruští vůdci to zdůrazňovali 30 let. Selhání diplomacie vedlo k válce. Nyní je naléhavě zapotřebí diplomacie, aby se ukončila rusko-ukrajinská válka dříve, než zničí Ukrajinu a ohrozí lidstvo.

Potenciál pro mír

Současná geopolitická úzkost Ruska je ovlivněna vzpomínkami na invazi Karla XII., Napoleona, císaře a Hitlera. Američtí vojáci byli mezi spojeneckými invazními silami, které neúspěšně intervenovaly proti vítězné straně v ruské občanské válce po první světové válce.

Rusko považuje rozšiřování NATO a přítomnost na svých hranicích za přímou hrozbu; USA a NATO vidí pouze uvážlivou připravenost. V diplomacii se člověk musí snažit vidět se strategickou empatií a snažit se porozumět svým protivníkům. To není slabost: to je moudrost.

Odmítáme myšlenku, že diplomaté usilující o mír si musí vybrat stranu, v tomto případě buď Rusko, nebo Ukrajinu. Ve prospěch diplomacie volíme stranu zdravého rozumu. Lidstvo a mír.

Považujeme slib prezidenta Bidena podporovat Ukrajinu „tak dlouho, jak to bude potřeba“ za povolení k prosazování špatně definovaných a nakonec nedosažitelných cílů. Mohlo by to být stejně katastrofální jako loňské rozhodnutí prezidenta Putina zahájit svou zločinnou invazi a okupaci. Nemůžeme a nebudeme podporovat strategii boje proti Rusku do posledního Ukrajince.

Prosazujeme smysluplný a skutečný závazek k diplomacii, konkrétně okamžité příměří a jednání bez jakýchkoli diskvalifikujících nebo zakazujících podmínek. Záměrné provokace vedly k rusko-ukrajinské válce. Stejným způsobem ji může ukončit záměrná diplomacie.

Akce USA a ruská invaze na Ukrajinu

Když se Sovětský svaz zhroutil a studená válka skončila, američtí a západoevropští vůdci ujistili sovětské a pak ruské vůdce, že NATO se nebude rozšiřovat směrem k ruským hranicím. „Nedojde k žádnému rozšíření NATO o jediný centimetr na východ,“ řekl americký ministr zahraničí James Baker sovětskému vůdci Michailu Gorbačovovi 9. února 1990.

Podobná ujištění od jiných amerických vůdců, stejně jako od britských, německých a francouzských vůdců v průběhu roku 1990, to potvrzují.

Od roku 2007 Rusko opakovaně varovalo, že ozbrojené síly NATO na ruských hranicích jsou netolerovatelné – stejně ruské síly v Mexiku nebo Kanadě by byly netolerovatelné pro USA nyní, nebo jako sovětské rakety na Kubě v roce 1962. Rusko dále označilo expanzi NATO na Ukrajinu za obzvláště provokativní.

Pohled na válku očima Ruska

Náš pokus pochopit ruský pohled na jejich válku neschvaluje invazi a okupaci, ani nenaznačuje, že Rusové neměli jinou možnost než tuto válku.

Přesto, stejně jako Rusko mělo jiné možnosti, tak i USA a NATO vše vedly k tomuto okamžiku.

Rusové jasně stanovili své červené čáry. V Gruzii a Sýrii dokázali, že k obraně těchto linií použijí sílu. V roce 2014 jejich okamžitá anexe Krymu a jejich podpora donbaských separatistů ukázaly, že to myslí vážně se svým odhodláním bránit své zájmy. Proč to vedení USA a NATO nepochopilo, není jasné. Nekompetentnost, arogance, cynismus nebo zrádná směs všech tří faktorů jsou pravděpodobně přispívajícími faktory.

Opět, i když studená válka skončila, američtí diplomaté, generálové a politici varovali před nebezpečím rozšíření NATO k ruským hranicím a zlomyslným zasahováním do ruské sféry vlivu. Bývalí vládní úředníci Robert Gates a William Perry vydali tato varování, stejně jako uctívaní diplomaté George Kennan, Jack Matlock a Henry Kissinger.

V roce 1997 napsalo padesát vysoce postavených amerických zahraničněpolitických expertů otevřený dopis prezidentu Billu Clintonovi, v němž mu radili, aby NATO nerozšiřoval, a nazvali to „politickou chybou historických rozměrů.“ Prezident Clinton se rozhodl tato varování ignorovat.

Nejdůležitější pro naše pochopení arogance a machiavelistického kalkulu v americkém rozhodování kolem rusko-ukrajinské války je odmítnutí varování Williamse Burnse, současného ředitele CIA. V telegramu ministryni zahraničí Condoleezzě Riceové v r. 2008, když sloužil jako velvyslanec v Rusku, Burns napsal o rozšiřování NATO a ukrajinském členství:

„Aspirace Ukrajiny a Gruzie na členství v NATO se nejen dotýkají nervů v Rusku, ale vyvolávají vážné obavy z důsledků pro stabilitu v regionu. Rusko nejenže vnímá obklíčení a snahy podkopat ruský vliv v regionu, ale také se obává nepředvídatelných a nekontrolovaných důsledků, které by vážně ovlivnily ruské bezpečnostní zájmy.

Experti nám říkají, že Rusko se obzvláště obává, že silné rozdělení Ukrajiny ohledně členství v NATO, kde je většina etnicko-ruské komunity proti členství, by mohlo vést k velkému rozkolu, zahrnujícímu násilí nebo v nejhorším případě občanskou válku. V takovém případě by se Rusko muselo rozhodnout, zda zasáhne. To je rozhodnutí, kterému Rusko nechce čelit.“

Proč USA pokračovaly v rozšiřování NATO navzdory těmto varováním? Hlavním faktorem byl zisk z prodeje zbraní. Tváří v tvář opozici vůči rozšiřování NATO vytvořila skupina neokonzervativců a vrcholných manažerů amerických výrobců zbraní americký Výbor pro rozšíření NATO.

V letech 1996 až 1998 utratili největší výrobci zbraní 51 milionů dolarů (dnes 94 milionů dolarů) za lobbing a další miliony za příspěvky na kampaň. S touto štědrostí se rozšíření NATO rychle stalo hotovou věcí, po níž američtí výrobci zbraní prodali novým členům NATO zbraně za miliardy dolarů.

Dosud USA poslaly na Ukrajinu vojenské vybavení a zbraně v hodnotě 30 miliard dolarů, přičemž celková pomoc Ukrajině přesáhla 100 miliard dolarů. Říká se, že válka je kšeft, který je vysoce výnosný pro pár vyvolených.

Stručně řečeno, rozšíření NATO je klíčovým rysem militarizované americké zahraniční politiky charakterizované unilateralismem zahrnujícím změnu režimu a preventivní války.

Neúspěšné války, naposledy v Iráku a Afghánistánu, vyústily v jatka a další konfrontaci, což je tvrdá realita, kterou si Amerika sama způsobila. Rusko-ukrajinská válka otevřela novou arénu konfrontace a vraždění. Tato skutečnost není zcela naším dílem, přesto může být naší zkázou, pokud se nezaměříme na vytvoření diplomatického urovnání, které zastaví zabíjení a zmírní napětí.

Udělejme z Ameriky mírovou sílu ve světě.