Jak to, že to vládě nikdo neřekl?

Naše vláda trpí těžko vysvětlitelnou schizofrenií v otázce státních výdajů a příjmů – nebo možná spíše již naprosto neskrývaným papalášstvím.

Na jednu stranu chce uprostřed ekonomické krize a dvojciferné inflace, na níž se z nemalé části aktivně podílí (vzpomeňme mimo jiné například na rozhodnutí nastavit strop na ceny energií tak, že občané musí být „motivováni k úsporám“ či proinflační schválení CO2 povolenek z vytápění budov i  dopravy = všeho jídla a zboží), zvyšovat daně. Dokonce na nejnutnějších životních nákladech jídla, vody a vytápění.

Na stranu druhou ale státní zaměstnanci, kteří pouze a jedině z těchto daní žijí, požadují přidat tu pět tisíc Kč měsíčně (policisté), tu až desetitisíce Kč měsíčně (humanitní profesoři požadující „vyrovnání“ platů s vědeckotechnickými). Došlo to tak daleko, že platy v eráru jsou opět průměrně vyšší, než mzdy v soukromém sektoru, což je pochopitelně neudržitelné a směřuje to ke zhroucení ekonomiky po vzoru Řecka:

Je to absolutně neuvěřitelné. Pokud má jakákoli normální firma, nebo i normální domácnost, dluhy – potom šetří, kde se dá. Dovedete si představit, že by v normální firmě přišli zaměstnanci, že když jde firma na buben, oni chtějí zvednout platy? To je přeci naprosto šílené! A přesto se přesně takto drze chovají státní zaměstnanci.

Mimo to už i Nejvyšší Kontrolní Úřad cítil potřebu velmi důrazně upozornit, že jsme se změnili na dotační ekonomiku. Jakmile se někdo dotkne dotací, samozřejmě se spustí řev, že to tak musí být, protože jinak by přeci naši zemědělci nemohli konkurovat dotovaným německým a francouzským. Mhm, a proto takový Penam potřeboval dotaci pro továrnu na toastový chleba? Z cca. 500 miliard Kč dotací je naprosto bez debat minimálně 78 miliard naprosto zbytečných. Ba kontraproduktivních, protože se jedná o neférové tržní zvýhodnění oproti konkurenci, která dotaci nedostala.

Přesto se objevil až nevysvětlitelný fenomén: snad všechna média se tváří, jako by zvyšování daní a zvyšování státních výdajů na erární platy a dotace byly dva zcela oddělené a spolu nesouvisející jevy. Někdo kritizuje jeden, jiný druhý, ale rozhodně ne oba najednou.

Snad jedině na Echo24 se Lenka Zlámalová snaží vysvětlit vládě, že pokud by škrtla nesmyslné dotace, dostane rozpočet rázem do černých čísel a že menšina čistých plátců neutáhne většinu požíračů daní. Jenže tak činí za paywallem a tudíž politicky a demokraticky neviditelně a bez efektu.

Docela bych řekl, že se jedná o úmyslnou reklamní kampaň. Náš roztomilý ministr financí Sanjura totiž zcela bezelstně prohlásil veřejně, že sice na dotacích by se uspořilo snáze a lépe, než zvyšováním daní… Jenže pobírači dotací své zájmy silně lobbisticky brání a tak proti nim nepůjde, kdežto čistí plátci daní nemají zastání u nikoho a tedy budou oškubáni. (Mimochodem, prohledal jsem zběžně snad čtvrt českého internetu ve snaze najít toto Stanjurovo přiznání, ale neúspěšně. Má někdo odkaz?)

Můj primitivní obrázek se to tedy pokouší změnit. Přesně s takovým transparentem bych šel na demonstraci proti ekonomické politice vlády, kdyby ji pořádal někdo normální (tzn. kdo neparazituje na účastnících k prosazování jiné politické agendy, nespinuje a nediskredituje je i jejich požadavky.)

Trochu doufám, že kdyby se tento narativ „plátci daní vs. erár a pobírači dotací“ rozšířil dostatečně, zkazil by dotační lobby (a drzým humanitním profesúrkům a policistům) jejich otřesně nehorázné šmátrání v našich peněženkách.