O dobru, zlu a demonstracích

Demonstrace prostě něco demonstruje. Ukáže viditelně, kolik je nespokojených. Ukáže viditelně, kdo je schopen takovou demonstraci svolat.  Čím větší demonstrace, tím větší podpora. Čím menší demonstrace, tím menší podpora. Úspěšný organizátor demonstrace dokáže nabídnout takový program, aby lidí přijelo hodně. Neúspěšný organizátor nabídne program, na který přijede lidí málo.

Demonstrace je způsob, kterým do veřejného prostoru dostanete témata a jména, která do veřejného prostoru nechce pustit Česká televize. To je celé. Jsou to takové trochu větší otázky Václava Moravce. Demonstrace nedovede nic víc, než co dovedou velká média. Dokáže nastolit téma a ukázat jméno. Ale nedokáže ovlivnit, co si lidé o tom tématu a o tom jméně budou doopravdy myslet. To už je jiná disciplína. Ostatně to platí i pro velká média. Oni ještě dokáží do značné míry rozhodovat, o čem se mluvit bude a o čem nebude, ale díky internetu, sociálním sítím a kamerám v mobilu už nedokáží nastolit názor, který si na to veřejnost udělá. Demonstrace je způsob, jak se do veřejného prostoru dostanou věci, které tam média nechtějí pustit.

Kdyby Václav Moravec (a další intervjuci) mluvili o tom, co se mezi lidmi děje, dělali by na vládu přesně ten nátlak, který teď děláme demonstracemi a publikováním na alternativních médiích. A ano, tlak médií je někdy schopen shodit vládu. Až budeme s demonstracemi a alternativními médii stejně silní jako majnstrým, budeme schopni stejných činů.

I kdyby demonstrace svrhla vládu, tak ovšem novou vládu nezvolí. Ano, mohlo by dojít na nějaké prozatímní řešení, ale nakonec stejně dojde na nějaké předčasné či řádné volby. Proto mě neustále fascinuje, jak se u nás řeší, aby demonstrace náhodou nevynesla někoho, kdo není dostatečně morální a bezúhonný. Jak ho asi něco takového má vynést? To jako si sto tisíc lidí umí srovnat v hlavě, že na demonstraci chtějí jet, umějí si koupit jízdenku, umějí přijít včas na náměstí, umějí se pak dostat domů a rozmyslet si, jestli přijedou znova, ale jako neumějí rozlišit, jestli slyší z pódia kecy? Fascinuje mě ta obsese, že je zapotřebí dospělého svobodného občana chránit před tím, aby ho neovlivnil ten zlý Rajchl… nebo Vrabel… nebo Vidlák. Sice každý občan každý den slyší nějaké kecy z televize, ale když to uslyší na Václaváku, tak ho tam Rajchl nejspíš uhrane…

Někdy přemýšlím, jestli se tihle škarohlídi, kteří se bojí, že by někdo svedl ubohý lid na scestí, jestli se vůbec nějak liší od Vítka Rakušana a Petra Fialy. To je přece to, co slyšíme z vládních kruhů neustále. Právo na korigované informace, protože lid se umí rozhodovat jen v den voleb. Jakmile volby skončí, tak je zapotřebí se starat, aby ho někdo neovlivnil ve svůj prospěch. Přitom celá demokracie je o tom, že někdo má dojem, že ví, jak lépe organizovat náš svět a uchází se o naše hlasy. Všichni ovlivňujeme veřejné mínění. Všichni máme nějaké názory a chtěli bychom, aby je sdíleli i ostatní. Všichni máme názory a přáli bychom si, aby zvítězily. Proto říkám, že jestli má někdo obavy z toho, co říká třeba Rajchl (a nebo Babiš), aby náhodou neobloudil chudáčky ovčany, tak by se měl zamyslet, jestli nepatří spíš do tábora Pětikolky…

Proč to celé píšu…

Byli jsme svědky celé řady demonstrací. Byli jsme svědky celé řady projevů. Lepších i horších. Další demonstrace ještě uvidíme. Uvidíme je z toho jednoduchého důvodu, že média neplní svojí veřejnou funkci. Nenastolují témata, která lidé chtějí nastolovat a jediný jiný způsob, jak je dostat do veřejného prostoru, jsou demonstrace. Proto se to tak také jmenuje.

Ale také vidíme, co má jakou podporu. Co ve veřejném prostoru rezonuje a co rezonuje méně nebo vůbec. A kupodivu to nejsou striktní postoje, které by táhly lidi. Naopak… ukazuje se, že největší podporu měly široké postoje schopné kompromisu. Na první demonstraci v září se ještě hodně mluvilo o covidu, i když lidé přijeli převážně z jiných důvodů. Přesto to byla velmi úspěšná akce. Protože se tam mluvilo i o jiných věcech a nikdo se nevymezoval.

Čím vyhraněnější postoje, tím méně lidí. Čím více dobra organizátoři chtěli a čím více se vymezovali proti menšímu zlu, tím méně lidí. A tady si troufám tvrdit, že čím méně účastníků na demonstracích, tím méně voličů. Podívejte se na Babišovo ANO – je voličsky ohromně úspěšné, protože není jednoznačné. Ano, můžeme si tu stokrát omílat Vrbětice či postoj k Jourové a k EU. Ale kurňa, Babiš má pořád svých třicet procent. Proč? Protože menší zlo. Protože většina lidí chce ze svých tužeb prosadit alespoň něco a chápou, že kdo chce víc, nemá nic.

Proč šly podzimní demonstrace dolů? Protože začaly být stále vyhraněnější. Názorově. Čím dál méně to bylo o situaci lidí, čím dál více to bylo o geopolitice. Proč byly dvě Rajchlovy demonstrace zase úspěšné? Protože bylo hodně lidí, kteří se ztotožnili s tím, co Jindra posledního půl roku hlásal. Bez ohledu na úlitbu ohledně EU a NATO. Protože to nebylo pro jedno procento zaťatých. Protože to bylo o problémech lidí a ne o diplomatických jemnůstkách. A zase jsme u toho stejného… slyšíme hlasy těch, kteří by chtěli víc. Menší zlo jim nevoní. Ale když si svolají vlastní demonstraci, ukáže se, že ten čistý názor moc lidí nesdílí. Přesto kladou podmínky. Ano, sjednotíme se, ale jedině, když přijmete náš správný a pravdivý postoj. Ale nikdo soudný to neudělá. Pokud někdo dokázal přivést na Václavák sto tisíc lidí díky určité pluralitě a ochotou ke kompromisu, tak je nesmysl si to shodit tím, že přijmu striktní teze někoho, kdo k tomu přidá tisíc lidí, ale díky čemuž odejde deset tisíc původních. Stejně tak se nedá čekat, když má Babiš třicet procent ve volbách, že kvůli pěti dalším procentům nějak změní svojí předvolební rétoriku. Získá pět a ztratí deset. Bez ohledu na to, že se nám na něm něco nelíbí.

To přesně se stalo Láďovi Vrabelovi. Zaujímal stále vyhraněnější a čistší postoje a teď o víkendu uvidíme, jak velkou podporu to má.

V této zemi prostě vítězí menší zlo. Vítězí schopnost kompromisu. Vítězí ti, kteří se domluví a nikoliv ti, kteří trvají na svém, protože to je správné a čisté.

Realita říká, že Pětikolka se dostala k moci díky kompromisu mezi Pirátem a ODSákem i přes Dozimetry a neschopné Stanjury. Realita říká, že Babiš má třicetiprocentní preference i přes Vrbětice a Jourovou. Realita říká, že Václavák je snadnější naplnit kompromisem než ideologickou čistotou. Realita říká, že je lepší se k soupeři rozkročit, než se proti němu vymezovat. Kdo to chápe, ten vyhraje. Kdo to nechápe, ten bude sice ideově čistý, ale sám.