Penzijní fondy dál propadají

A následuje větička, že fondy tak „odmazaly část loňských ztrát“.

Ano, jak všichni dobře víme, všechny české penzijní fondy byly loni ve ztrátě. Černá čísla pro letošní první kvartál tak vypadají nadějně. Až na to, že tvrzení, že fondy „odmazaly část loňských ztrát“ je velice zavádějící. Podle posledních statistik víme, že spotřebitelská inflace na konci března byla meziročně 15 %. Pokud tedy ty „nejlepší“ fondy vynesly kolem 5 %, pak ve skutečnosti reálná ztráta z nich byla 10 %. Neboli ti, kdo investovali do „nejlepších“ penzijních fondů, přišli (ve vyjádření per annum) „jen“ o desetinu svých peněz. Loni to byla zhruba pětina. Ztráta tedy reálně nebyla umazána, ztráta byla prohloubena.

Má za těchto okolností smysl dál setrvávat v penzijních fondech? Možná, pokud někdo platí minimální úložku a má maximální příspěvek od státu a zaměstnavatele – tím poněkud svou ztrátu stahuje. Ale pro většinu lidí se jedná o čistou desinvestici. Penzijní spoření je založeno na vizi, že za aktivního života budeme spořit do fondů, ty peníze zhodnotí, a během neaktivní fáze života z nich budeme dostávat rentu. V realitě to ale nefunguje. Úspory do fondů se znehodnocují a znehodnocovat budou, takže renta v důchodu je ztrátová. Stále populárnější je tak v posledních měsících velmi individualistická forma jakési paralelní simulace penzijního spoření: během aktivního života nakupovat zlato, během neaktivní fáze života jednou za čtvrt nebo půl roku odprodat jednu minci nebo jeden slitek, a tím si vytvořit „rentu“ svou vlastní, na vlastní pěst.

Pokud vás zde zarazilo tvrzení, že fondy ztrátové ještě dál budou, pak vězte, že není na obzoru nic, co by podpořilo ceny cenných papírů, aby rostly rychleji než inflace, a to minimálně tak dlouho, jak dlouho budou stahovány peníze z oběhu. A peníze budou stahovány centrálními bankami tak dlouho z oběhu, jak dlouho tu bude inflace. A jak dlouho tu bude inflace? Dlouho, hodně dlouho. Proč? Z mnoha důvodů, ale jedním z nich je třeba to, že evropští poslanci dnes odhlasovali ukončení vydávání bezplatných emisních povolenek v průmyslu do roku 2034 a zavedení uhlíkového cla na hranicích. Neboli ve jménu údajné zelenosti se dál zcela záměrně a plánovitě zdražují energie, a skrze energie pak i všechny další zboží a služby včetně potravin.

Ve jménu Green Dealu si Evropa dál pěstuje a hýčká a podporuje svou inflaci, která ochuzuje spotřebitele. Navíc centrální banky proti této uměle vyrobené inflaci bojují stahováním peněz z oběhu, tím srážejí (v reálných číslech) ceny cenných papírů, tím obírají o úspory v penzijních fondech důchodce. No není ten Green Deal zcela geniální mechanismus na zničení životní úrovně? Není divu, že se lidé obracejí k paralelním systémům, jako třeba právě zmíněné zlato. Pronájmu dříve tak oblíbených nemovitostí se v poslední době začínají obávat, protože se šíří obava, že Piráti jim půjdou po krku. (Nesoudím – jen popisuji uvažování rostoucích řad investorů.)

Akcie ale sráží ještě něco dalšího. Index ZEW ekonomických očekávání v Německu v dubnu podle dnešní zprávy klesá na 4,1 bodu z březnových 13,0 bodů, čekal se přitom růst na 15,6 bodů. To je dost drastické zpomalení. Patrně se do toho promítá nedávná bankovní krize, která se sice dnes již může zdát vyřešená, ale my na tomto místě opakovaně mluvili o tom, že v realitě šlo jen o první předvoj bankovních potíží, které se objeví zhruba ve dvouletém horizontu. To není úplně inspirativní prostředí pro růst cenných papírů.