Vyhlídky České republiky

Nic netrvá věčně. Věci se mění, vyvíjí, co bylo včera už neplatí. Po pádu Sovětského svazu se svět na krátkou chvíli proměnil z bipolárního na unilaterální. Spojené státy americké se staly světovým hegemonem. Realita současnosti je však jiná. Ukrajinský konflikt definitivně potvrdil, že Spojené státy už nerozhodují o světovém dění. Euroamerická civilizace se nachází v těžké krizi, vzniká nám zde nový, multipolární svět. Česká republika si bude muset vybrat, jaký zaujme postoj. Zde je několik možných scénářů vývoje:

Součást „tvrdého jádra“ EU

Čeští eurofilové, které nejvíce zastupuje TOP 09 a Piráti, se nás pokouší přesvědčit, že je potřeba se stát součástí tzv. tvrdého jádra Evropské unie. To znamená, že by Česká republika měla přijmout euro (tím pádem se podílet na sanaci dluhů jihoevropských států), začít přijímat desetitisíce až statisíce migrantů z Afriky a Blízkého východu, co nejdříve zavřít naše jaderné a uhelné elektrárny. Zkrátka abychom nedělali problémy, případně abychom si šplhli nějakou vlastní iniciativou v oblasti progresivismu.

Sebevědomý člen EU

Ozývají se hlasy volající, aby se Česká republika stala více sebevědomým členem evropského spolku. Měli bychom se pokoušet prosazovat věci, které jsou výhodné pro nás. Přijímat věci pro nás prospěšné, odmítat věci neprospěšné. Neměli bychom se stát členy eurozóny, případně do ní vstoupit později, až to bude k našemu prospěchu.

Opuštění EU

Další možný scénář je ten, že Česká republika bude následovat britského příkladu a vystoupí z Evropské unie. Stalo by se tak pravděpodobně po uspořádání referenda o setrvání. Museli bychom pak hledat alternativu k Evropské unii. Nabízí se členství v Evropském sdružení volného obchodu (ESVO), případně ve spolku CEFTA (Středoevropská zóna volného obchodu).

Rozpad EU

Evropská unie zanikne. Jednotlivé členské státy začnou odcházet, neboť už nebudou ochotny se smířit s neúnosnou politikou EU, která způsobila jejich ekonomický pád a sociální nestabilitu. Vznikne nějaký nový spolek, případně se evropské státy přidají ke dvěma výše zmíněným organizacím.

Netvrdím samozřejmě, že nenastane nějaká úplně jiná varianta. Věštit z křišťálové koule neumím. Nedovedu říct, co bude s naší zemi v horizontu několika let. Česká republika se však bude muset rozhodnout. Bude muset učinit zásadní geopolitické rozhodnutí, které určí náš osud na několik dekád dopředu. Současná vláda osciluje mezi prvními dvěma variantami, přičemž má navrch varianta číslo 1. Dle mého názoru i varianta 2 je jen utopie, neboť Česká republika svou velikostí a ekonomickou silou nemůže hrát silného hráče uvnitř tohoto spolku. Směr EU je udáván z Německa a Francie, kdy kokrhání galského kohouta je velmi slabé a Německo je největší přispívatel do společného rozpočtu. Česká republika by mohla uspořádat referendum a z EU klidně vystoupit. Bylo by však lepší, pokud by se k nám přidali i další (V4 + Rakousko, Slovinsko…). Poté by však EU už skutečně stála nad propastí a byla by velmi blízko variantě číslo 4. Zdá se to tedy být jako nejpravděpodobnější budoucí scénář. Těžko říct, kdy se to stane, může to být však velmi brzy. Green Deal a s ním spojená energetická krize, ke které se přiřadí krize autoprůmyslu, povede k sociálním nepokojům. V Evropě je spousta příkladů z minulosti, kdy nastalé krize vedly ke změně režimů. Jakákoli krize je samozřejmě nepříjemná, je to však také příležitost. Příležitost k nastolení lepších poměrů. Z pohledu České republiky by to byla možnost k navázání toho, kde jsme skončili rokem 1938. Přišel Mnichov, druhá světová válka, 40 let vlády komunistů, devadesátá léta, kdy jsme usilovali o vstup do Evropské unie, která se výrazně proměňuje a zdaleka to pro nás už není tak výhodné společenství, jak jsme si představovali.

Nuže Češi, přemýšlejme nad naší budoucností!