Kdo si ve skutečnosti v kauze olympionika Svobody počínal jako slon v porcelánu

Kauza olympijského vítěze v moderním pětiboji Davida Svobody a jeho ne úplně šťastných vyjádření, pronesených při rozhovoru pro Českou televizi, stále rezonuje mediálním světem. V tomhle směru dle všeho předčila i jiná ostře sledovaná témata, jako například rušení poboček České pošty nebo protestní akci vysokoškolských učitelů humanitních oborů ohledně jejich nízkých platů. K tématu se již vyjádřila i řada mých kolegů blogerů zde na iDnes a jelikož jsem s názory většiny z nich souhlasil, tak jsem si prvně říkal, že už se k němu já sám vyjadřovat nebudu. Ale nakonec mně to přece jen nedalo…

Impulsem k napsání tohoto blogu byl především komentář redaktora MF Dnes a iDnes Tomáše Macka s podtitulkem Svoboda je jako slon v porcelánu. V Kremlu mají radost. Autor v něm rozebírá některé výroky olympijského vítěze z Londýna 2012 a současného trenéra v Armádním sportovním centru Dukly Praha ve výše zmiňovaném rozhovoru pro ČT a také jeho omluvná slova, která napsal následující den na svém facebookovém profilu po kritice, která se na něj vznesla. Redaktor Macek počínání Davida Svobody komentuje slovy: „Čím víc se snaží omlouvat či obhajovat, tím víc mezi svými vyjádřeními šlape jako slon v porcelánu. Čím víc přesvědčuje, že ve středu šlo z jeho strany o nemotornost nebo mýlku, tím víc nepřesvědčivě působí.“

Že si nejlepší moderní pětibojař v české historii a ještě do pátku i předseda Komise sportovců ČOV počínal při rozhovoru pro veřejnoprávní televizi dosti neobratně, když de facto zpochybnil, že ruská strana je ve válce jednoznačným agresorem, je bohužel pravdou. Ale jestliže na druhý den vzal svá slova zpět, byla reakce všech jeho kritiků adekvátní? Mám tím na mysli například některé novináře v čele s redaktorem Forum24 Jiřím X. Doležalem, který ve svém komentáři vyzýval k vyhazovu Davida Svobody z armády, a navíc i k tomu, aby byl za svá slova postaven před soud (viz odkaz zde).

Jako slon v porcelánu si z mého pohledu ovšem úplně nejvíc v této kauze počínala ministryně obrany Jana Černochová. Ta totiž nejprve do médií rozhořčeně prohlásila, že nechápe, jak voják a olympionik může takové věci zpochybňovat, a následně dodala, že prověřuje možnosti, jak úspěšného sportovce i trenéra potrestat. Na druhý den již pak byla přece jen mírnější, když prohlásila, že místo trestu vezme Davida Svobodu s sebou na výcvik ukrajinských vojáků na Libavé. Určitému trestu v Dukle však Svoboda neunikl, neboť si vysloužil písemnou důtku od jejího ředitele Pavla Bence se slovy, že „voják má povinnost chovat se i mimo službu tak, aby neohrozil vážnost a důvěryhodnost ozbrojených sil“ (viz odkaz zde). Na funkci předsedy Komise sportovců ČOV se údajně Svoboda rozhodl rezignovat sám.

Dle mého názoru je však dosti účelové argumentovat tím, že Svoboda je „voják“ (a jak se za komunistů říkalo, má tedy „držet hubu a krok“). David Svoboda je totiž členem Armádního sportovního centra Dukly Praha čistě proto, že je tam zaměstnán jakožto trenér moderních pětibojařů. Není tedy v pravém slova smyslu členem „ozbrojených složek“ a asi sotva se u něho počítá s tím, že by byl někdy nasazen do nějaké mise NATO apod. V Dukle působí nejspíš proto, že zde mají sportovci v odvětví, jež trénuje, nejlepší podmínky. To samé se ostatně týká i atletů, veslařů, rychlostních kanoistů i některých dalších sportů, a sportovci či trenéři jako Špotáková, Železný, Dostál či Fuksa asi sotva působí v Dukle kvůli své lásce k armádě.

A pokud skutečně v Kremlu kauzu Svoboda sledují (jak o tom píše redaktor Tomáš Macek), tak nejspíš mají radost především z toho, že na ní mohou poukázat, jak někteří politici i novináři v České republice mají tendenci někoho trestat za vyslovení vlastního názoru.