Pákistánská kampaň za „očistu“ země

Při vzniku Pákistánu v roce 1947 tvořili nemuslimové 23 % jeho obyvatel. Dnes v Pákistánu – v urdštině „Země čistých“ – tvoří nemuslimové jen asi 3 % obyvatel. V současné době tvoří sunnité 80–85 % obyvatelstva. Otřesné zacházení Pákistánu s hinduisty, křesťany, šíity a dalšími islámskými sektami, jako jsou ahmadíjové, přimělo mnoho příslušníků těchto náboženských menšin k odchodu ze země. Většina hinduistů se přestěhovala do Indie, ostatní do Singapuru a do Hongkongu.

Je zřejmé, že Pákistánci nechtějí ve své zemi žádné menšiny a zdá se, že jejich úsilí o „očistu země čistých“ stále sílí.

Z pákistánských muslimských škol – madras – vyučujících pouze chlapce, vycházejí miliony studentů, kterým byla nalita do hlav nenávist k hinduistům, křesťanům a židům.

Tuto nesnášenlivost dále pomáhají udržovat pákistánští imámové, z nichž mnozí jsou vyškoleni saúdskoarabskou přísně wahhábistickou větví sunnitského islámu a jsou ze Saúdské Arábie i finančně podporováni. Mezinárodní centrum pro náboženství a diplomacii (The International Center for Religion and Diplomacy) uvádí, že pákistánské učebnice pro sedmou třídu vykreslují pákistánské hinduisty jako zrádnou skupinu, která podporuje úhlavního nepřítele země – Indii. Stejné učebnice líčí pákistánské křesťany jako agenty Západu, kteří chtějí zničit islám. Komise Spojených států amerických pro mezinárodní náboženskou svobodu ve své zprávě z roku 2016 uvedla:

„Pákistánské státní školní učebnice o neislámských náboženstvích nadále hlásají předsudky, nedůvěru a nadřazenost vůči nemuslimům. Učebnice navíc zobrazují nemuslimské občany Pákistánu jako sympatizanty jeho domnělých nepřátel: Pákistánští křesťané jsou vnímáni jako lidé ze Západu a jsou vnímáni stejně jako britští koloniální utlačovatelé, pákistánští hinduisté jsou vnímáni jako Indové – úhlavní nepřátelé Pákistánu.“

Přestože pákistánská ústava hlásá, že bude se všemi občany bez ohledu na jejich náboženskou a etnickou příslušnost před zákonem zacházeno stejně, je zřejmé, že se tak neděje. Zprávy mnoha nevládních organizací a ministerstva zahraničí USA podrobně popisují každodenní porušování lidských práv menšin, které porušuje jak literu, tak i ducha Mezinárodního zákona o náboženské svobodě (International Religious Freedom Act) z roku 1998. Ministerstvo zahraničí USA trvale uvádí Pákistán na seznamu „zemí vyvolávajících obavy„.

Přestože pákistánská vláda vypracovala „Národní akční plán„ na ochranu menšin, nedošlo v jejich každodenním životě k žádnému znatelnému zlepšení. Diskriminace pákistánských menšin ze strany vládních institucí se odráží v každodenní marginalizaci a ponižování hinduistů, křesťanů a dalších menších náboženských komunit. Mezi tato zneužívání patří žhářské útoky na hinduistické chrámy a na kostely, jakož i znesvěcování náboženských symbolů a vandalismus na hřbitovech a ve svatyních náboženských menšin. Nejnebezpečnějším jevem jsou pravděpodobně falešná obvinění z rouhání, která jsou častá zejména v Islámábádu, Láhauru a Karáčí. V Pákistánu, stejně jako v mnoha jiných muslimských zemích, je rouhání trestným činem, za který hrozí trest smrti a který často končí davovým násilím proti menšinovým komunitám. Server Morning Star News na toto téma v lednu 2023 napsal:

„Podle Centra pro sociální spravedlnost se sídlem v Láhauru bylo v Pákistánu v letech 1987–2021 zaregistrováno 1 949 případů osob obviněných z rouhání – bylo obviněno 928 muslimů, 643 ahmadíjů, 281 křesťanů, 42 hinduistů a 55 osob neznámé víry.“

V Pákistánu jsou v masovém měřítku porušována také práva žen. Mezi zločiny proti ženám patří únosy hinduistických a křesťanských dívek, často v předpubertálním věku, které jsou pak nuceny konvertovat k islámu a přinuceny ke sňatku s muslimem. Podle jedné zprávy je v Pákistánu každoročně uneseno nejméně 1 000 hinduistek a křesťanek.

Další nerovné zacházení s menšinami vzniká při sporech mezi muslimy a jejich nemuslimskými sousedy o půdu, podnikání a během osobních neshod. Takové spory obvykle končí pro nemuslimskou rodinu špatně. Muslimský soused může vytáhnout kartu „zákona o rouhání“ a křesťana falešně obvinit z projevů neúcty ke koránu, islámskému proroku Mohamedovi nebo některému principu islámského učení. To často vede k tomu, že nevinný nemuslim spor vzdá nebo je dokonce uvězněn.

V případě odsouzení za porušení zákona o rouhání v Pákistánu, ať už se jedná o úmyslné, náhodné nebo smyšlené porušení, hrozí přísné tresty včetně trestu smrti. Od roku 1987, kdy byl zákon proti rouhání zpřísněn, bylo uvězněno nejméně 1 500 křesťanů. Podle lednové zprávy indických médií: „Pákistán plánoval přehodnotit své příliš přísné zákony proti rouhání, ale místo jejich zmírnění je naopak ještě zpřísnil.“

Následující věty popisují pouhý zlomek ponižování a utrpení, kterému jsou vystaveni pákistánští nemuslimové. V prosinci 2022 došlo ke dvěma děsivým protikřesťanským incidentům. Při jednom z nich dav zavraždil bratra dívky Lalli Kachi, která byla unesena ze svého domova v provincii Sindh a přinucena konvertovat k islámu. Druhým incidentem, rovněž v provincii Sindh, byla vražda křesťanské matky Dayi Bheel, jejíž zohavené tělo bylo nalezeno na odlehlém poli.

Šíitové, kteří tvoří asi 15 % obyvatelstva, jsou svými sunnitskými souvěrci odsuzováni jako kacíři. Šíité jsou obětí útoků během pátečních modliteb a jsou i cílem sebevražedných atentátů ve svých mešitách. V roce 2021 zavraždili sunnitští teroristé z organizace ISIS 11 šíitských horníků. Šíité jsou běžně obtěžováni, zejména během islámského měsíce al-muharramu [1], kdy šíité pořádají veřejná procesí. Pozoruhodné je, že pákistánskou vládu kritizovala i většinově sunnitská Americká muslimská advokátní komora (American Muslim Bar Association, AMBA), že jako signatář Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech nedodržuje své závazky na ochranu menšin.

Další náboženskou menšinou jsou ahmadíjové, kterých je v Pákistánu podle odhadů asi půl milionu. Ahmadíjové jsou většinou sunnitských muslimů považováni za odpadlíky od víry, protože ctí proroka Mirzu Gulamu Ahmada, zatímco sunnité a šíité věří, že posledním prorokem byl Mohamed. Ahmadíjové jsou v Pákistánu tak krutě pronásledováni, že sekta přesunula své hlavní středisko do Velké Británie. V Pákistánu není ochrana ahmadíjů dokonce ani předstírána – podle pákistánského trestního zákoníku nejsou ahmadíjové muslimové. Ahmadíjové podle zákona nesmějí v Pákistánu stavět mešity ani veřejné vyzývat věřící k modlitbě.

V prosinci 2022, po stětí hinduistické ženy Dayi Bheel, které byla údajně stažena kůže z hlavy, indické ministerstvo zahraničí formálně požádalo Pákistán, aby plnil své závazky v oblasti ochrany menšin. Tento požadavek bude mít na zločiny jako, jsou například únosy nemuslimských dívek a žen muslimskými muži, jen malý dopad.

——————–

Poznámka překladatele

[1] Al-muharram je prvním měsícem islámského kalendáře. Je to jeden ze čtyř posvátných měsíců v roce, kdy je zakázáno válčení. Je považován za druhý nejposvátnější měsíc po ramadánu. Desátý den al–muharramu je známý jako Ašúra, kdy šíité truchlí nad historickou tragédií rodiny Ḥusajna ibn Alího.