Zápas o ovládnutí myslí osmi miliard lidí

Mezi nebezpečí, kterým dnes čelíme, patří centralizovaná vláda, která rozhoduje o všech detailech života ve společnosti (tzv. „mikromanagement„), rostoucí vyhlídka na globální válku, rostoucí vyhlídka na naši nucenou kapitulaci a nahrazení rozumné debaty a svobodného projevu státem posvěcenými „narativy“ a cenzurou. Zdá se, že totalitní vláda není daleko. Je to nový druh války proti občanům a zápas o ovládnutí jejich myslí.

Vypadá to, že tyto vlny neštěstí mohou být potenciálně katastrofické. Během několika krátkých let si svět prošel pandemií COVID-19, vládami nařízenými lockdowny, extrémní ekonomickou nestabilitou a nedostatkem komodit. Zároveň se Světové ekonomické fórum pokusilo využít tuto kaskádu krizí jako záminku k zavedení strukturálního „velkého resetu„, v němž bude možné přísně regulovat globální spotřebu potravin a energie v souladu s cíli této nevolené kabaly ohledně „klimatických změn“. Vlády se stále více spoléhají na kontrolu veřejných „narativů“ a očerňování disentu.

Zatímco zdravotničtí byrokraté a politici tvrdili, že se „řídí vědeckými poznatky“, povinné dodržování jednostranných pravidel vylučovalo rozumnou diskusi v dobré víře. Výsledky byly předvídatelné. Smrtelné řádění wuchanského koronaviru bylo ještě zhoršeno smrtelnými následky pochybných veřejných nařízení, které byly zavedeny za účelem boje proti tomuto viru. Studenti, jejichž školy byly uzavřeny, budou celý život doplácet na své horší vzdělání. Pacienti, jejichž včasná diagnóza a preventivní péče byly zmařeny, nyní trpí zničujícími následky neléčených nemocí. Mnohé malé podniky, které nebyly schopny vydržet dlouhodobé uzavření, nadobro zanikly. Úspory střední třídy, které byly kdysi vyhrazeny pro nečekaného „strýčka příhodu“ nebo jako investice do budoucího vzdělání dětí, se vypařily. Dluhy na kreditních kartách rostou, zatímco stále více lidí se svým ztenčeným příjmem žije z ruky do úst. „Záchranné sítě“ vládních sociálních programů byly nafouknuty a národní státy jsou i díky tomu zadlužené až po uši. Zároveň se ukázalo, že vládní sociální programy jsou příliš děravé a zkorumpované (často odčerpávají potřebné zdroje přímo na bankovní účty dárců korporátních kampaní, lobbistů zájmových skupin a zahraničních hackerů) na to, aby udržely nejzranitelnější členy společnosti nad vodou. Bezohledné vládní kroky ve fiskální, měnové a úvěrové politice během krátkodobých mimořádných situací oslabily vyhlídky států na dlouhodobou platební schopnost a snížily pravděpodobnost, že státy budou schopny udržet stabilitu svých měn. Přesto se vlády přes všechny škody, které svým jednáním způsobily, za prosazování těchto život měnících politik neomluvily a zároveň umlčely své kritiky. Jako by oficiální stanovisko vládních mediálních manipulátorů bylo, že jsou neomylní.

Geopolitické konflikty rozvrací mezinárodní řád nastolený po 2. světové válce. Zatímco politika USA a Evropské unie v oblasti „klimatických změn“ již zvýšila náklady na energie, potraviny a mnohé další, tak ruská invaze na Ukrajinu ještě zvýšila finanční stres obyčejných Evropanů a ohrozila bezpečnost kontinentu v širším smyslu. Územní ambice Číny ohrožují mír na Tchaj-wanu, v Japonsku, v celé jihovýchodní Asii i mimo ni. Snaha Spojených států přijmout další evropské země do NATO a zároveň rozšířit cíle svých misí v Indo-Pacifiku jen zajišťuje, že USA, Čína a Rusko zůstávají na kolizním kurzu.

Politici nemohou nevidět paralely s rychle padajícím geopolitickým dominem, které během několika osudových týdnů odstartovalo jak 1., tak i 2. světovou válku. Nemohou nevidět neudržitelné hromadění vládních dluhů po celém světě a lavinu investičních derivátů, které lavírují na křehkých měnách, jež nejsou ukotveny v žádné reálné hodnotě zlata nebo stříbra, a obávají se rizika vážné deprese. Nemohou nevidět ruský revanšismus a čínskou územní expanzi jako důkaz toho, že se tyto velmoci vydaly na nebezpečnou cestu. Čím nervóznější jsou politici z budoucnosti tím odhodlaněji, zdá se, prosazují standardní „narativ“, který mohou kontrolovat.

Bylo to samozřejmě odpálení dvou jaderných hlavic nad Hirošimou a Nagasaki, které ukončilo boje v Tichomoří a 2. světovou válku.

Nyní stojíme na novém typu bojiště. Stejně jako v případě jaderných zbraní se civilisté nemají před následky této války kam schovat. Zbraňové systémy jsou rozprostřeny po internetu, rozmístěny v mobilních telefonech a aktivní v každém počítačovém čipu, sledují, sdílejí a posouvají digitální informace po celém světě. Místo výbušnin a kulek kolem nás sviští konkurenční „narativy“. Rozsah snah, jejichž cílem je kontrolovat, jaké informace vidíme, jak je zpracováváme a co si nakonec myslíme a říkáme, způsobuje, že i ty nejúčinnější psychologické operace minulosti vypadají zastarale a primitivně. Zatímco „vzájemně zaručené zničení“ dosud úspěšně fungovalo jako odstrašující prostředek proti jaderné válce, tak lákavé možnosti vlád využívat programy masového digitálního sledování a komunikace k šíření lží, manipulaci s názory a ovlivňování lidského chování vytvořily jakousi vzájemně zaručenou dystopii, „kde lidé vedou odlidštěné, ustrašené životy„.

Ve 30. letech 20. století Adolf Hitler hovořil s bujarou energií a teatrální gestikulací před desetitisíci vojáků, členů Hitlerjugend a věrných přívrženců nacistické strany (NSDAP). Dnes diktátorovu vyvýšenou tribunu nahradily Twitter, Facebook, YouTube, TikTok…, kde se hned vynoří online publikum. Vizuální podněty, které nadchly davy Hitlerových přívrženců, jsou v naší době lehce reprodukovány a způsobují uvolňování endorfinů vyvolávajících potěšení, které se do mozku řítí po každém „politicky korektním“ online prohlášení, jež je „odměněno“ souhlasem cizích lidí zajišťujícím řečníkovi okamžitou slávu. Z online „influencerů“ se stali parádně mašírující pěšáci kampaní masové propagandy, kteří během jednoho dne přitáhnou na svou stranu více lidí než Hitler za 10 let svého řečnění. Informace nikdy nebyly tak snadno dostupné jako dnes, přesto je náš svět zaplaven lží.

Místo aby vlády podporovaly veřejnou diskusi a racionální argumenty, prosazují především jen ten svůj „narativ“. Občan buď poslušně přijme rozsáhlá a vlezlá vládní nařízení ohledně COVIDu-19, nebo je označen za „popírače COVIDu“. Občan buď poslušně přijme rozsáhlá a vlezlá vládní pravidla týkající se „změny klimatu“, nebo je označen za „popírače změny klimatu“. Občan buď přijme „notebook z pekla“ Huntera Bidena jako „ruskou dezinformaci„, nebo je označen za „sympatizanta Ruska“. Za odvahu říci něco jiného může být člověk vykázán ze sociálních médií, profesně sankcionován, nebo dokonce propuštěn ze zaměstnání. Ale žádný z těchto zavedených „narativů“ nebyl prokázán jako pravdivý.

Při zpětném pohledu je jasné, že lockdowny rozpoutaly více zdravotních, vzdělávacích a ekonomických problémů, než kolik jich vyřešily. V době, kdy se Evropa potýká s prohlubující se energetickou krizí, kvůli níž její obyvatelé v zimě trpí, je jasné, že politika „změny klimatu“ může nakonec velice lehce zabít ty, které má údajně chránit. A jak dokazuje nedávné zveřejnění interní komunikace Twitteru Elonem Muskem, notebook Huntera Bidena nebyl jedinou skutečnou zprávou cenzurovanou během prezidentských voleb. Politické projevy byly cenzurovány také společným úsilím FBI a více než 50 agentů zpravodajské komunity v rozporu s Prvním dodatkem. V každém případě se ukázalo, že „narativ“ o ruské dezinformaci byl buď zavádějící propagandou, nebo naprostou lží. Přesto byl tento narativ vytvořen a udržován na online komunikačních platformách, které prosazovaly lži a vylučovaly pravdu.

I když globální události stále více ohrožují stabilitu Západu, tak západní vlády neprojevují žádnou ochotu diskutovat. Místo toho se zdá, že čím je problém závažnější, tím více se angažují v jediném zastřešujícím „narativu“. Nesouhlasem je pohrdáno. Rozumné argumenty jsou zesměšňovány. Od občana se očekává, že bezmyšlenkovitě přijme vládou schválená sdělení šířená online, jinak riskuje hněv vládnoucí technokracie.

Tento zápas o ovládnutí myslí osmi miliard lidí znamená, že občané musí být při zpracovávání a vyhodnocování toho, co vidí a čtou, ostražitější než kdykoli předtím. Ať už se jim to líbí, nebo ne, tak jsou neustále pod palbou těch, kteří se je snaží zmanipulovat a ovládat. Stejně jako v minulém století jsme obklopeni totalitní propagandou, která se běžně vydává za „pravdu“. V tomto století se však dosah a rozsah masové indoktrinace nekonečně rozšířil.