Jak USA promrhaly své strategické zásoby nerostných surovin

V roce 2020 Pentagon napsal: „Dlouhodobým cílem Čínské lidové republiky (ČLR) je vytvořit zcela soběstačný obranný průmyslový sektor napojený na silné civilní průmyslové a technologické zázemí, který dokáže uspokojit současné vojenské potřeby Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA).“

Zatímco Čína neúnavně posiluje svoji surovinovou soběstačnost – zejména ve strategických surovinách, jako je titan, wolfram a kobalt, které se používají v obranném průmyslu – USA v posledních několika desetiletích velkou část svých zásob strategických surovin rozprodaly do té míry, že Národní obranné skladové centrum (DNSC, Defense National Stockpile Center) je údajně na pokraji platební neschopnosti.

Národní strategické zásoby (National Defense Stockpile) byly vytvořeny během 2. světové války, pro případ narušení dodavatelských řetězců, za účelem zajištění dostatku kriticky důležitých surovin, nezbytných pro fungování národní obrany, například titanu, wolframu, hliníku a kobaltu. Zásoby spravuje Agentura pro obrannou logistiku (Defense Logistics Agency), pod níž DNSC spadá. Podle serveru Defense News:

„Na svém vrcholu na počátku studené války v roce 1952 měly Národní strategické zásoby hodnotu v dnešních cenách téměř 42 miliard dolarů. Hodnota zásob se v loňském roce po desetiletích Kongresem USA schválených odprodejů do soukromého sektoru snížila na 888 milionů dolarů. Zákonodárci předpokládají, že do finančního roku 2025 se DNSC dostane do platební neschopnosti.“

V dopise podepsaném demokratickým senátorem Sethem Moultonem a dalšími sedmi členy Kongresu z obou politických stran bylo poukázáno na to, že USA rezignovaly na veškerou opatrnost a bezmyšlenkovitě rozprodávají své kriticky důležité strategické nerostné suroviny:

„V uplynulých třech desetiletích po skončení studené války schválil Kongres USA odprodej většiny Národních strategických zásob. Tím se celková hodnota zásob snížila z 9,6 miliardy dolarů v roce 1989 (21,9 miliard dolarů v dnešních cenách) na 888 milionů dolarů v roce 2021. Tyto prodeje nařízené Kongresem zahrnovaly: 30 000 tun titanu, materiálu používaného pro stavbu vojenských letadel… 34 000 tun wolframových rud a koncentrátů, přes 900 tun tantalu… 62 881 tun hliníku, 12 000 tun kobaltu, 125 138 tun kaučuku a další uskladněné materiály…. A řada dalších výprodejů, jejichž výnosy byly uloženy do státní pokladny. Národní strategické zásoby již nejsou schopny v případě narušení dodavatelských řetězců pokrývat potřeby ministerstva obrany pro převážnou většinu kriticky důležitých surovin. Navíc Ministerstvo obrany zjistilo, že ve fiskálním roce 2025 se DNSC přiblíží k platební neschopnosti.“

„To, že jsme to dovolili, byla z naší strany neinformovanost,“ řekl člen Sněmovny reprezentantů Tim Burchett (Republikán, Tennessee). „Nevidím pro to žádný jiný důvod.“

Pro srovnání, Čína je od roku 2020 třetím největším vývozcem titanu na světě, zatímco USA byly pro čínský vývoz titanu destinací číslo jedna. Podobně Čína vyváží do Spojených států velké množství wolframu. Pokud jde o kobalt, podle deníku The Wall Street Journal se v roce 2021 Demokratická republika Kongo podílela na celkové světové produkci kobaltu 70 %, avšak podobný podíl produkce kobaltu kontrolovali čínští investoři. Právě rostoucí vliv Číny v Africe, zejména prostřednictvím iniciativy Nová Hedvábná stezka, globálního projektu rozvoje infrastruktury a hospodářství, který Komunistická strana Číny zahájila v roce 2013, pomohl Číně dosáhnout takřka monopolního postavení – zejména pokud jde o vzácné zdroje a suroviny.

Podle nejmenovaného mluvčího ministerstva obrany USA bylo v roce 2022 do Národních strategických zásob investováno 125 milionů dolarů a Bidenova administrativa navrhla v roce 2023 vynaložit dalších 253 milionů dolarů s cílem, do zásob celkem investovat 1 miliardu dolarů. Zda to vyřeší problémy se závislostí, je sporné – i po těchto investicích dosáhnou tyto zásoby údajně jen desetiny jejich původní velikosti.

Poté, co USA prodaly velkou část svých strategických zásob kriticky důležitých nerostných surovin, jsou nyní závislé na Číně – zejména se to týká vzácných zemin, které jsou klíčové pro americkou armádu, od stíhaček F-35, raket a tanků až po mobilní telefony a rádiovou komunikaci.

Závislost na Číně je částečně způsobena tím, že extrakce vzácných zemin je extrémně znečišťující proces, který je Čína ochotna akceptovat, zatímco většina ostatních zemí, včetně USA, které se pyšní přísnými ekologickými předpisy, nikoliv. Probíhající výzkum zaměřený na snížení znečištění by to sice mohl změnit, ale taková změna nenastane ze dne na den. Podle agentury Reuters mají Spojené státy pouze jeden důl na vzácné zeminy a nemají žádné kapacity na jejich zpracování. Pokud by je Čína přestala do USA vyvážet, Spojeným státům by rychle došly základní suroviny potřebné k výrobě vojenské techniky, kterou USA potřebují, nemluvě o všech ostatních oborech, kde jsou vzácné zeminy potřeba.

V únoru agentura Reuters uvedla, že Pentagon plánuje kromě kobaltu a lithia zvýšit i zásoby vzácných zemin. Vtip je v tom, že tak může učinit pouze nákupem, alespoň částečně, z Číny, která v současné době disponuje 90 % zásob vzácných zemin.

Strategické zásoby nerostných surovin se měly zvýšit již dávno, ale je otázkou, zda výše uvedené iniciativy budou v tuto chvíli stačit. Čína do strategických surovin investuje již desítky let a snaží se získat dominantní postavení zejména v afrických v zemích, v nichž jsou naleziště těchto surovin. V současné době je do čínského projektu Nová Hedvábná stezka zapojeno 40 z 54 afrických zemí.

Americko-čínská hospodářská a bezpečnostní komise ve své výroční zprávě pro Kongres USA za rok 2020 uvedla: „Pokud jde o dovoz fosilních paliv a surovin, je Čína na Africe závislá.“

„Peking zvýšil svou kontrolu nad africkými komoditami prostřednictvím strategických přímých investic do ropných polí, dolů a výrobních zařízení, jakož i prostřednictvím půjček. Půjčky jsou zajištěny zdroji nerostných surovin a v mnoha případech jsou tyto půjčky nerostnými surovinami i spláceny. Tato dominance Číny v Africe ohrožuje schopnost amerických společností získat přístup k dodávkám klíčových surovin.“

Viděno ve světle zjevných ambicí Číny kontrolovat kriticky důležité světové zdroje – a kroků, které v tomto směru učinila, jak dokládá Americko-čínská hospodářská a bezpečnostní komise – se problém, jemuž USA čelí, sotva vyřeší pouhým navýšením rozpočtu DNSC.