17.12.2022
Kategorie: Ze světa

Jak vidí válku na Ukrajině Plukovník Douglas MacGregor

Sdílejte článek:

JANE KAUFMAN

Podle vysloužilého Plukovníka MacGregora, který ve své době fungoval jako poradce amerického Ministra obrany, američtí presidenti, jejich rádci, spolu s vedoucími vojenskými hodnostáři nikdy nebrali v úvahu národní strategii, která přikazuje vyhnout se každému vojenskému konfliktu kromě případů, kdy je země napadena a obrana je nutná.

Proto současné vedení země tahá Ameriku do útočných válek po celém světě, které sami záměrně začínají, často proti neexistujícímu nepříteli. To byla Korea, Vietnam, Srbsko, Irák, Afghanistán a dnes je jejich oběť Ukrajina.

Takže Ukrajina je na tom teď naprosto stejně, jako byly dříve zmíněné země, ve kterých si Amerika usmyslila vést válku: zničené cesty, komunikace a infrastruktura, neexistující dodávky vody, elektřiny a všeho ostatního. A zatím Bidenova administrace v Americe (spolu s Evropskou unií) odmítají říci lidem pravdu, že Ukrajina válku nevyhrává, ale naopak, že jejich ztráty na životech jsou neuvěřitelně vysoké, vojsko prakticky zničené a jejich výhra nepřichází v úvahu.

Američané vidí Rusko skrze jakési zkreslující brýle, které zveličují všecko, co je u nich doma a na Ukrajině a zmenšují všecko v Rusku. A zatím Rusko oplývá nekonečným přírodním bohatstvím, příkladnou soudržnosti svých občanů a neuvěřitelnou schopností posílit vojensko-průmyslovou produkci v souladu se současnou potřebou.

Je pravda, že je víc a víc těch, kteří již vládní a mediální intriky prohlédli a začínají se ptát, co je skutečná pravda. Jak to, že miliony Ukrajinců stále dál opouštějí svoji domovinu, jak to, že začíná prosvítat ukrajinské prospěchářství, kdy namísto aby Západem dodané zbraně šly na frontu, tak jsou prodávány do ciziny, mnohdy známým teroristickým skupinám. Protesty proti válce, proti NATO a proti sankcím vzrůstají a skutečnost, že evropská ekonomie je tím vším naprosto zničena, tyto projevy nesouhlasu jen podporuje.

Ukrajinské vedení svým lidem lže naprosto stejně. Podobně jako Západ, obviňují Rusko z toho, co páchají jejich vlastní vojska. Ukrajinský President Zelenský se navíc těžce provinil tím, že zkoušel z vystřelení rakety, která dopadla na polské území, obviňovat Rusko. Každý, kdo situaci sleduje, dobře ví, že Rusové s něčím takovým neměli vůbec nic společného a Zelenský tím ztratil poslední špetku důvěryhodnosti, kterou ještě měl.

Chyby v ruské strategii

Rusko rovněž prošlo značnými změnami. Když se President Putin ujal vlády, ruská armáda byla organizována, vycvičena a vybavena výhradně na obranu země. To se ukázalo být na překážku při tažení na Ukrajinu, což bylo jen podpořeno tím, že Moskva byla přesvědčena, že bude bojovat pouze s ukrajinskou armádou. Vůbec netušili, že na ně čekají jednotky NATO, polská armáda, Evropská unie a Spojené státy. Jejich počáteční postup proto působil jako slabost, což rozhodně nebyl ten případ.

Když ruské vedení pochopilo, proti čemu stojí, vypracovali nový plán, podle kterého chtějí předně zničit nepřátelské vojsko a pak dobýt vítězství podle vlastních představ. Mají v úmyslu vytvořit na Ukrajině stát, který bude fungovat v souladu s ruskými bezpečnostními zájmy a Generál Sergěj Surovikin byl pověřen provedením tohoto plánu.

Tím začalo útočné období této války a proto Rusové shromáždili 540 000 vojáků na jihu země, v západním Rusku a v Bělorusku. Jejich počet ale stále stoupá a v současné době jsou vybaveni jedním tisícem raketových odpalovacích systémů, tisíci taktických balistických raket, velkým množstvím drónů, 5000 ozbrojených vozidel, 1500 tanků, stovkami útočných letadel, helikoptér a bombardovacích letadel. Tyto vojenské útvary nemají nic společného s původní armádou, která v únoru t.r. vtáhla na Ukrajinu.

To, co bude následovat nejen že naprosto zničí Ukrajinu jako stát, ale také to zničí poslední pozůstatky poválečného (po 2. světové válce) liberálního zřízení v celé Evropě a obzvláště pak v Berlíně, který se konečně bude muset odtrhnout od Washingtonu a připojit se k Moskvě a do jisté míry i k Pekingu.

Je zcela možné, že až tato válka skončí, Washington bude zkoušet najmout ruské odborníky, aby stejně tak vybudovali americkou armádu, která se v současné době nachází v politováníhodném stavu.

Západ se rovněž dopustil chyb

Dnes nechce Západ ukončit válku vyjednáváním o mír proto, aby nemuseli přiznat, že udělali podstatnou chybu, když na začátku válečného konfliktu s Ruskem vyjednávat odmítli. Ve své naivnosti si mysleli, že dlouhá válka Rusko unaví, vyčerpá je vojensky, hospodářsky a i jinak a zatím jsou to opět oni sami, kteří jsou u konce sil po vojenské stránce, ekonomicky, politicky a sociálně.

Také nechtějí přiznat, že celou dobu lidem lhali, když tvrdili, že Ukrajinci vyhrávají a Rusko je u konce svých sil. Mohlo by se rovněž vynést, že peníze, které byly na Ukrajinu poslány byly proprány a skončily zpátky tam, odkud vyšly, v hlubokých kapsách politiků, kteří jejich poslání odsouhlasili. To je pravý důvod, proč jsou američtí politikové tak ochotni Ukrajinu stále dál finančně podporovat.

Stejně tak vojenská výbava, kterou Západ na Ukrajinu poslal, ta prostě zmizela. Něco bylo použito, pravda, ale hodně bylo prodáno dál, neznámo komu a kam. Jenže tím, že Amerika podporuje trosky ukrajinského státu a vlády, tak je dělá plně závislé na této podpoře. Tragedie je v tom, že i přes veškerou pomoc ze zahraničí, Ukrajina jako stát tuto válku nepřežije a skončí okleštěna od celého jihu, ztratí přístup k Černému moři a zůstane pod trvalým dozorem Ruska.

Nikdo ze Západu nemůže ve skutečnosti Ukrajině pomoci. Nikdo nemůže přijít a spolu s nimi vyhrát válku proti Rusku. Proti takové mašinerii by každý nejen prohrál, ale ještě by skončil totálně zahanben.

Co Američané dělají, když někde neuspějí a jejich prohra je zjevná, tak o celé záležitosti přestanou mluvit. Ani politikové, ani media se už dál o tomto námětu nezmíní. V Americe se už přestalo mluvit o Vietnamu, až odtud vytáhli a stejně tak se nikdo nezmíní o Iráku, Libyji, Afghanistánu a mnoha jiných místech.

Že by lidé toužili po válce?

Tak, jak se Západ ze všech sil snažil za každou cenu rozpoutat válku na Ukrajině za účelem oslabení a zničení Ruska, stejnou silou se ta snaha obrátila proti nim samotným. Tlak vyvolává protitlak, je to přírodní zákon. NATO je dnes před rozpadem a známky toho jsou již zjevné. Zprávy z Německa jsou rovněž znepokojující. Německo je připraveno odklonit se od Spojených států a připojit se k Moskvě. S největší pravděpodobností Berlín a Moskva brzy obnoví přátelské obchodní styky, čemuž Západ zkoušel za každou cenu zabránit.

Hodně Němců je rovněž znechuceno tím, jak Polsko neustále volá po válce. Němci to nechápou, neuznávají jejich důvody a stejně jako mnozí jiní se ptají, „proč válku?“ Na to mají Poláci jedinou odpověď: „Abychom oslabili Rusy. Rusko je nepřátelský stát.“

Opravdu?“ ptá se plukovník MacGregor. „Ale vždyť Rusko už dávno není Sovětský svaz. Hromadí snad Rusko vojska, aby mohlo napadnout Západní Evropu? Ne, samozřejmě že ne. Takže co vlastně Rusko dělá, že je nutné je zničit?“

Na to není odpověď. Namísto toho přijde námitka: „Protože jsou zlí; jsou proti demokracii.“

Je hodně jiných zemí, které jsou proti demokracii a vždycky byly a nejspíš vždycky budou. To neznamená, že je budeme napadat a zkoušet zničit. Je ale zjevné, že Polsko uvěřilo na všecky západní lži a teď zaměňují zájmy své vlastní za zájmy někoho jiného. Měli by zvážit, jestli opravdu mají stejné cíle jako Ukrajina.

Některé členské státy NATO rovněž nechtějí válku. Španělsko, Itálie, Portugalsko, Řecko a Francie potají protestují a z toho důvodu chce NATO dát dohromady „Koalici ochotných“ (Coalition of the Willing), kterou by poslali na Ukrajinu, bojovat proti Rusku. Tato vojenská jednotka by byla mimo NATO, samostatná, ale i to je extrémní řešení a postupně si lidé řeknou: „k čertu s Washingtonem, vždyť se nás to netýká.“

Amerika sama se války zúčastnit nemůže. Všecko co mají je 475 000 vojáků a z toho většina jsou velitelé. Těch, co by skutečně bojovali je pouze 160 000, zato generálů a jiných šarží je bohatá úroda. Kdyby zkoušeli zmobilizovat Národní gardu, nebo záložníky, narazili by na velký odpor. Ti všichni byli za posledních 20 let mocně nadužíváni na Středním východě, kde Amerika neustále válčí. Lidé už jsou unaveni, o válku nestojí.

Ani Rusové nechtějí válčit. A už vůbec nechtějí válčit s Amerikou, ale co jim zbývá, když se Amerika a NATO chovají, jakoby je chtěli každou chvíli napadnout? Rusové by radši se Západem obchodovali; chtějí obchodovat s každým, jak s Amerikou, s Německem, i s Polskem. K tomu je ovšem nutné se zbavit současné nepřátelské atmosféry, která je zaměřena na vytváření nenávisti a nesouladu, což se do moderní doby nehodí.

Ten problém není mezi lidmi, ale mezi jejich vedením. Na příklad v Americe, Kongres a Senát podporují válku jen proto, že si to přejí ti, kteří je veřejně a mnozí i tajně finančně podporují. Ti válku chtějí, protože na ní vydělávají obrovské peníze a pro některé lidi jsou peníze důležitější než vlastní život, ne pak život někoho jiného. Následkem toho, i Senát a Kongres chtějí válku, protože jim to vynáší velké peníze v úplatcích.

Jen tak na okraj, válka v Iráku, v r. 1990, kterou začal starší Bush zničila v zemi všecko, co mohla. Když bylo po válce, nastoupily americké firmy, z nichž většina patřila Bushově rodině, aby Irák znovu vybudovaly. Z Ameriky na to šly obrovské peníze, miliardy a miliardy, které dodali daňoví poplatníci a z těch nikdo neskládal účty a ani účty skládat nemohl, protože se jich převážná část prostě „ztratila.“

Každá válka je pouze o peníze. To je důvod pro každou z nich. Nejsou to naše peníze, ale peníze těch, kteří jsou u vesla a patří k elitnímu klubu zasvěcených.

Jaderná válka

Všichni se bojí, že Rusové začnou jadernou válku, což je naprostý nesmysl. Proč by to dělali? Mají dostatečné množství tak dokonalých zbraní, že ty jaderné vůbec nepotřebují. Rusové mohou vystřelit raketu ze svého území s 1000 kg náloží a mohou naprosto přesně zasáhnout cíl třeba v Lisabonu, v Portugalsku. A takových raket mohou vystřelit stovky, ne-li tisíce a zničit celou Evropu během pár dnů. Nač by pak potřebovali jaderné zbraně?

Jejich ponorky mohou úspěšně hlídat Evropské pobřeží a Amerika se není schopna přes tuto blokádu dostat. Už za 2. světové války, Spojeným státům to trvalo dva roky, než porazili všecky německé ponorky a mohli se konečně vylodit v Evropě.

Horší je to s Amerikou, kde současná figurka presidenta zrovna podepsala zákon, který povoluje napadení jiného státu jadernými zbraněmi jako první. Něco takového byl velký omyl, který může ohrozit celý svět.

Co tak válku skončit?

To je něco, co Spojené státy nemají v plánu. Jak řekla mluvčí ruského Ministerstva zahraničí Maria Zacharova, US chtějí válku prodloužit minimálně na další 3 roky. Nasvědčuje tomu veřejně dostupná smlouva mezi Pentagonem a zbrojařskou firmou Raytheon, na postavení nových, vylepšených raket NASAMS (National Surface-to-Air Missile Systems). Armáda Spojených států má v úmyslu toto zařízení koupit pro Ukrajinu, což bude stát 1,2 miliard dolarů a dodání je určeno na konec listopadu 2025.

US slibují podporovat Ukrajinu „tak dlouho, jak je potřeba,“ což znamená bez omezení, jen aby byli schopni porazit Rusko. Skutečný cíl je ještě jiný, každá válka skýtá politikům obrovskou příležitost, jak přijít k velkým penězům. Finanční podpora, půjčky a dary jsou posílány do válkou postižené země, které jsou obratem vraceny tam, odkud přišly, patřičným jednotlivcům, kteří se o jejich zaslání přičinili.

Zacharova současně vyjádřila varování Presidentovi Zelenskému, kterého považuje za ohroženého kvůli tomu, že Victoria Nuland (Nudelman), bývalá asistentka Ministra státu v Americe, právě navštívila Ukrajinu. Nulandová se zdá být předzvěstí tragických šoků, které mohou vyústit ve státní převrat. To ona pomohla zorchestrovat ukrajinský vládní puč v r. 2014 a sama též vybrala tehdejšího presidenta, což vyšlo najevo v telefonátu mezi ní a americkým vyslancem v Kyjevě, Geoffrey Pyattem.

Spojené státy se zajišťují

Zdá se, že Washington zapochyboval, jestli se jim válku na Ukrajině podaří tak dlouho protahovat a pro jistotu pracují na novém konfliktu, tentokrát opět v Srbsku. Nezákonná vláda násilně odtržené části Srbska, zvané Kosovo, podporována a pravděpodobné též popichována NATO jednotkami, zakázala Srbům, kteří žili odedávna na tomto území, používat na autech srbské poznávací značky a chtějí je nahradit kosovskými čísly. Srbové to vzali za národní urážku a když se dověděli, že je k nim na cestě kosovská policie, aby toto na ně nanutila, postavili na silnici zábrany, aby se k nim nedostali.

To se stalo někdy v srpnu 2022. Pak byl na nějakou dobu usmlouván mír a Kosovští požadavek o měsíc odložili. Měsíc později se do situace vložila EU a chvíli byl zase klid. Ale v prosinci vznikly nové nepokoje, když kosovská policie zatkla srbského policistu (Dejan Pantic) a obvinila ho, že napadl policistu kosovského. Tuto informaci dodal Scott Bennett, dříve americký důstojník pro psychologickou válku a proti-teroristický analysta.

Těžce ozbrojená kosovská policie pak vtrhla na sever a obsadila přehradu na jezeře Gazivode. Strhli srbský prapor a roztrhali ho a pak doslova vykopali ochranu tohoto objektu pod namířenými puškami pryč. Přehrada je nejen zásobárna pitné vody, ale také vodní elektrárna.

To, že kosovské vedení v Pristině požadovalo změnu čísel na autech, je zjevné provinění proti Bruselské dohodě z r. 2013, která zaručovala Srbům, žijícím na kosovském území, jejich práva. Samotné odtržení Kosova, které obývají převážně Albánci, i když bylo uznáno Spojenými státy a menší částí ostatních národů, se proviňuje proti OSN rozhodnutí č. 1244, z 10. června 1999, což zřejmě také nikomu nevadí.

A pak, stejně jako v létě, kosovští Srbové postavili na cestách zátarasy, aby se k nim kosovská policie nedostala a nemohla terorizovat obyvatelstvo. Byly slyšet také nějaké výstřely a kosovští se začali dovolávat pomoci z NATO. NATO vojska, která čítají 3 700 vojáků a jsou na stálo umístěna na srbském území, se dostavila k barikádám, aby Kosovany podpořila. Srbský President Vučič pak žádal, aby NATO uvolnilo srbskou jednotku o 1000 mužích na ochranu Srbska a srbského lidu.

Podle Scotta Bennetta byl celý konflikt vyprovokován Spojenými státy, ve spolupráci s Evropskou unií a to za tím účelem, aby mohli dělat nátlak na Bělehrad, který má dlouholeté přátelské styky s Ruskem. Podle něho, Západ plánuje v této oblasti rozpoutat civilní válku mezi Srbskem a Kosovem, aby tím pobuřoval Rusko a případně je donutil poslat Srbům na pomoc vojsko. Tím by samozřejmě došlo k oslabení ruských jednotek na Ukrajině. US a Britové jsou ochotni poslat na Balkán rozvědku a cizí žoldnéře, aby masakrovali obyvatelstvo, což bude sváděno na Srby a na Rusy – stejně jako na Ukrajině. To vyvolá další hysterický záchvat sankcí nejen proti Srbsku, ale také proti Rusku.

Válečná hysterie se již zmocnila jak EU, tak kosovského vedení v Pristině. Josep Borrell dokonce zkoušel vyhrožovat srbskému vedení v Bělehradě, že se může stát, že budou napadeni jednotkami „Vlády práva“ (Rule of Law) Evropské unie. A kosovský Premiér Albin Kurti volal o pomoc Západu a „potrestání“ Srbska.

Profesor Stevan Gajic z Institutu Evropských studií v Bělehradě se vyjádřil, že Evropská unie se chovala zaujatě od samého začátku. Již v r. 2013, při sepisování Bruselské dohody, šlo o zjevné snížení závažnosti celé záležitosti, když nebyla projednávána na úrovni OSN, ale byla degradována na úroveň EU. Bruselský dokument sám byl podvod, který měl za úkol donutit Srbsko, aby se vzdalo státní pravomoci na kosovském území. Podle něho, Srbsko se chová velmi mírumilovně, nezkouší své občany na kosovské půdě hájit vojenskou mocí, zato Kosovští ihned sáhli k polici, ke zbraním a k násilným taktikám.

Historicky se nic nezměnilo

Již v r. 1941 odmítli Srbové přistoupit na pakt s Hitlerem a tak byli bombardováni a později okupováni. NATO bombardovalo Srbsko v r. 1990 dvakrát, čímž přímo podpořili albánské separatisty, teroristy a pašeráky drog do Evropy. V současné době zkoušejí Srbsko násilím odtrhnout od Ruska, nutí je k souhlasu s ruskými sankcemi a dělají na ně nátlak, aby podepsali mírovou smlouvu s Kosovem, což by znamenalo ztrátu toho území. Kosovo má pro Srby historický význam kvůli bitvě proti otomanským Turkům v r. 1389.

Bennett je toho názoru, že není radno důvěřovat tomu, co Washington a Brusel řeknou, anebo na co smluvně přistoupí. Dvě smlouvy z Minsku, které Ukrajincům přikazovaly nechat donbasské občany na pokoji, nebyly nikdy dodrženy a ani na jejich dodržení nebylo trváno.

A to ještě ke všemu, bývalá německá kancléřka Angela Merkel nedávno přiznala, že Minské smlouvy byly vytvořeny pouze za tím účelem, aby Ukrajinci získali čas na vybudování armády, kterou by pak bylo možno použít k napadení Ruska.

Současná srbská krize se datuje od konce r. 1990, kdy albánská militaristická (teroristická) skupina, zvaná „Kosovská osvobozující armáda“ začala partyzánskou válku proti srbské policii a vojsku. NATO se v r. 1999 (rádo) zamíchalo do konfliktu a bombardovali zbytky někdejší Jugoslávie 78 dnů, jedním tahem. NATO jednotky vypudily srbskou armádu z jejich vlastního území, z Kosova a pak, v r. 2000, začali kosovští Albánci pod ochranou NATO hromadně vraždit Srby, kteří tam žili. Ničili jejich domy, historické a kulturní památky, včetně kostelů a postupně vypudili skoro všecky Srby na sever. Později, v r. 2008, opět pod ochranou Západu, vyhlásili nezávislost Kosova.

Je jasné, že požadavek kosovského vedení, aby Srbové, žijící na jejich území měli na autech kosovská poznávací čísla a ne srbská, což je veřejnosti předkládaný důvod pro tento konflikt, je pouze ubohá záminka. Kosovští, navedeni Západem a neschopni rozeznat důležitost dobrých vztahů se svými sousedy, se nechali naverbovat na tuto špinavou práci, která může stát mnoho životů. Nejspíš za to byli dobře zaplaceni. Právě na takové účely jsou dobré dobře proprané peníze.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (37 votes, average: 4,86 out of 5)
Loading...
66 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)