5.11.2022
Kategorie: Ze světa

Guardian: „Je třeba jednat s Ruskem“

Sdílejte článek:

IVAN DAVID

Zdá se, že od mantry „s teroristou se nejedná“ se bude pozvolna ustupovat. I britský Guardian v komentáři autorů Rajana Menona a Daniela R. De Petrise „Nemůžeme dál považovat řeči o jednáních o ukončení války na Ukrajině za zakázané“ porušuje dosavadní tabu.
Samozřejmě nemohou autoři hned přeběhnout od líčení demoralizované, špatně vyzbrojené a před porážkou stojící ruské armády a „přepnout“ na nutnost okamžitého jednání, ale změna „narativu“ je patrná i zde. Stejně tak je třeba brát s rezervou popisovanou ukrajinskou ofenzívu, která se prakticky zastavila a síly RF mnohde ( Avdějevka, Bachmut) zaznamenaly výraznější postup.

Komentář ale ponechávám v plném znění:

„Válka na Ukrajině nevykazuje žádné známky útlumu, natož konce. Rusko, které se nedokázalo prosadit na bitevním poli, bombardovalo ukrajinskou elektrickou infrastrukturu v naději, že Ukrajince donutí podřídit se před blížící se zimou, aby nezmrzli.

Ukrajinci pokračují v ofenzivě proti ruským jednotkám, z nichž mnohé jsou špatně vycvičené a špatně motivované, aby získali co největší území, než zima skutečně přijde.

Spojené státy nadále poskytují Kyjevu ekonomickou pomoc a zbrojení. Dalších 275 milionů dolarů ve zbraních a munici bylo přislíbeno 27. října, čímž celková finanční, vojenská a humanitární pomoc USA od ledna přesáhla 50 miliard dolarů. Další pomoc je jistá.

Jak se válka protahuje, debata doma o tom, jak by se s ní měly USA vypořádat, bude pravděpodobně ostřejší a bude padat více různých obvinění. Je dokonce možné, že jsme k tomuto bodu již dospěli. Dnes každý, kdo se pustí do mírových jednání, natož navrhne nápady na urovnání, je obviňován z prosazování zájmů Vladimira Putina nebo z poskytování pomoci a útěchy nepříteli.

Progresivní frakce Kongresu se to nedávno tvrdě dozvěděla, když dopis 30 demokratů prezidentu Bidenovi s návrhem diplomacie na ukončení války byl okamžitě patřičně pošpiněn a byli nuceni vzít ho zpátky.

To je více než žalostné; je to škodlivé. Právě v dobách války je vážná, neomezená diskuse o tom, co je v sázce, nákladech a rizicích konkrétní politické volby nejen vhodná, ale naprosto nezbytná. Svévolné hlídání debaty nejenže škodí svobodnému myšlení, ale potenciálně vede k situaci, kdy jsou zavrženy možnosti politiky zdravého rozumu. Rozumná debata je pak nemožná.

Fakta na poli války jasně ukazují, že pravděpodobnost okamžitých jednání je prakticky nulová. Ukrajinské síly postupují pomalu, ale vytrvale a snaží se vytlačit ruské jednotky z Chersonu, takže Kyjev nemá důvod žádat o mír. Ukrajina se navíc oprávněně obává, že příměří by ponechalo asi pětinu jejího území v rukou Putina a poskytlo mu čas na přeskupení armády a obnovení ofenzivy.

Údajné ruské válečné zločiny v Buči, Mariupolu a jinde podpořily Ukrajinu v jejím odhodlání válku vyhrát. Mezitím Putinova nezákonná anexe Doněcku, Luhansku, Záporoží a Chersonu minulý měsíc dále přesvědčila ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, že rozhovory nejsou možné.

Přesto, ačkoli rozhovory mohou být nyní neuskutečnitelné, mohly by být možné později.

Válka je ze své podstaty nepředvídatelná. Strana, která dnes postupuje, může zítra – nebo o šest měsíců později – ustoupit. Průběh této války to dokazuje. Začátkem letošního léta ruská armáda, využívající své dělostřelecké převahy, udeřila do ukrajinských pozic v Luhansku a dobyla města Severodoněck a Lysyčansk; ukrajinští vojáci utrpěli těžké ztráty. O dva měsíce později (v září) byly ruské jednotky nuceny narychlo ustoupit a ukrajinská armáda během několika dní získala zpět více než 3 000 km území v provincii Charkov.

Situace se ale může znovu obrátit, až se do boje zapojí desítky tisíc nových ruských rekrutů (i když mnozí jsou špatně vyzbrojeni, vybaveni a vycvičeni) a umožní ruskou protiofenzívu. Tatáž ukrajinská vláda, která nyní považuje rozhovory za nesmyslné, pak může být jednání otevřená, pokud to Ukrajině pomůže vyhnout se ještě větším územním ztrátám. Nemusí se to stát, ale možnost tu je a znamená to, že návrhy na urovnání by neměly být automaticky démonizovány.

Jak bude válka pokračovat – měsíce, možná roky – ekonomické náklady Západu na zbrojení a ekonomickou pomoc Ukrajině, již tak značné, porostou, zvláště pokud bude Rusko pokračovat ve svých neúnavných útocích na ukrajinská hospodářská aktiva.

Omezování exportu energie ze strany Moskvy již přispělo k hospodářské krizi v Evropě. Německo, největší ekonomika EU, riskuje, že upadne do recese, a muselo mobilizovat 200 miliard dolarů na pomoc spotřebitelům a podnikům sužovaným vysokými cenami energií. Francie a Španělsko zaznamenaly ve čtvrtletí od července do září pokles HDP. Inflace v eurozóně dosáhla v říjnu 10,7 %, což je rekordní maximum. V pobaltských zemích míra překračuje 22 %, protože ceny paliv a potravin raketově vzrostly.

Pokud se ekonomické podmínky v Evropě ještě zhorší a v USA dojde k recesi, není přitažené za vlasy představit si, že výzvy k urovnání budou hmatatelnější, pokud to pomůže snížit ekonomickou zátěž.

Navíc – pořád existuje možnost, že by válka mohla eskalovat a vtáhnout Rusko a NATO do přímé konfrontace.

Mnozí odmítají riziko eskalace a Putinovo řinčení jadernými šavlemi vnímají jako prázdnou rétoriku. Možná to tak je. Ale nikdo z nás nemůže vědět, co by Putin udělal, kdyby ruské konvenční síly nadále ztrácely půdu pod nohama nebo čelily úplné porážce.

Političtí stratégové si nemohou dovolit plánovat jen nejlepší scénář nebo doufat, že Putin zareaguje tak, jak očekávají. Měli bychom být pokornější ohledně našich prognostických schopností: kdo by před dvěma lety předvídal, že Evropa bude svědkem nejhorší války za téměř osm desetiletí?

Nic z toho neznamená, že by dohoda s Putinem měla být uzavřena za zády Ukrajiny. Ani USA by nemusely nutně vést tento proces; jednoduchá geografie naznačuje, že Evropa by měla hrát větší roli na všech frontách při řešení nejvážnější hrozby pro svou bezpečnost za poslední generaci.

Představa, že nabízení návrhů na ukončení války zrazuje Kyjev a pomáhá Moskvě, je absurdní. Potřebujeme konstruktivní diskuse o diplomatických řešeních. Jednoho dne budou potřeba.“

Tolik autoři komentáře v deníku Guardian. Rajan Menon je ředitelem velkého strategického programu na Defence Priorities, emeritním profesorem na Colin Powell School for Civic and Global Leadership na City College of New York a vedoucím výzkumným pracovníkem na Saltzmanově institutu pro válečná a mírová studia na Kolumbijská univerzita. Je spoluautorem knihy Conflict in Ukraine: The Unwinding of the Post-Cold War Order

Daniel R. DePetris je členem Defence Priorities a publicista pro zahraniční záležitosti pro Chicago Tribune a Newsweek, mimo jiné.

 

Ivan David, fb

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 4,83 out of 5)
Loading...
74 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)