Reklama na Petru Rédovou

I když už máme po volbách, pokračuji v plnění svého slibu, že s kým se potkám, o tom napíšu něco hezkého. Dělám to, protože novinářů, kteří svého hosta chtějí nařezat na kousíčky, rajtovat na každém přeřeknutí a vítězoslavně se pást na jeho chybě, takových je ve v pravdomluvných mééédiích víc než dost a já nehodlám suplovat jejich práci. Řekl jsem, že budu hledat věci, které nás spojují a že chci, aby v parlamentu zasedli politici, kteří čtou Vidlákovy kydy.

Tentokrát to bylo naopak. Já jsem přijal pozvání u Petry Rédové a strávil jsem u ní dvě příjemné hodinky nad šálkem kávy a spoustou slov.

Ale ještě než se dostanu přímo k naší Cemperem certifikované dezinformátorce, musím říci ještě jednu věc. Delší dobu jsem si lámal hlavu, podle jakého klíče Rajchl sestavoval senátní kandidátku. Nejprve jsem si myslel, že jde v principu o osobnosti antiwaxerské scény, ale tuto myšlenku jsem právě po setkání s Petrou Rédovou musel opustit. Senátní kandidáti strany PRO jsou lidé, kteří zcela vážně věří tomu, co říkají. Všichni. Jestliže jste je poslouchali při jejich předvolebních setkáních, pak vězte, že oni svoje slova myslí skutečně zcela vážně. Naložte s touto informací, jak umíte.

Ale teď zpět k Rédové.

Zdravotní sestra pracující ve Velké Británii a pendlující mezi Brnem a Londýnem. Což byl přesně ten důvod, proč o ní náš strážce jediné pravdy Cemper tvrdil, že vůbec není zdravotní sestra. Ona se netajila tím, že pochází z Brna a ten blbec Cemperovic zjistil banální věc, že v Brně nepracuje. Nenapadlo ho vůbec, že by mohla pracovat někde jinde, stejně jako to nenapadlo novináře České televize, kteří si vždycky všechno ověřují. A šup, už jsme měli falešnou zdravotní sestru, která otravuje slušné lidi svými dezinformacemi o očkování.

Mimochodem – v Británii měl prý covid mnohem brutálnější podobu, než u nás. Tam jim lidé na JIPkách umírali mnohem masověji a z mnohem banálnějších příčin. Petra není žádná popíračka covidu, nikdy netvrdila, že covid neexistuje. Jen si dovolila mít jiný názor na funkčnost opatření a funkčnost očkování. Všechno ostatní z ní udělala naše pravdomluvná mééédia.

Já si z této části jejího vyprávění odnesl především informaci, jak ve skutečnosti vypadá anglosaské zdravotnictví… možná ten covid není zase až tak strašná respirační choroba. Tedy v zemi, kde funguje normální hygiena, prevence a nějaké sociální zabezpečení. V zemi, kde je v tom bordel, kde je pořád vlhko a kde mají zdravotní péči sice drahou, ale zato mizernou, tam prostě lidé na covid umírali lépe a radostněji.

Na druhou stranu, v Británii je přece jenom nějaký standart svobody a tak měla Petra k dispozici tamnější studie z tamnějších nemocnic. A s nimi se pak tady oháněla, psala dopisy, oslovovala politiky, ministry, funkcionáře, zdravotníky… k ničemu. Vysvětlení je samozřejmě jednoduché – prachy. Jestliže tady realizujete dvojnásobné až mnohonásobné očkování celé populace, tak jsou peníze až na prvním místě a odbornost může přimhouřit oči. Jen nemnozí se nenechali koupit. Tato korupce samozřejmě fungovala i všude jinde, protože jak jde o peníze, tak jsou všichni stejné víry.

Pak jsem si vyslechl, jak vypadal ten tlak… jak psali anonymové nejen jejímu zaměstnavateli, ale i všude možně, kde podle českých elfů Petra pracovala. Jak to schytávaly děti, jak skvěle se jí cestovalo do Anglie na příslušné směny, jak to fungovalo s tamní karanténou, kolik si při tom užila keců i jiných problémů. Jak přemýšlela o tom, že se formálně rozvede, aby ty kýbly špíny neschytával manžel a jeho firma, jak bylo úplně jedno, že svoje „dezinformace“ může doložit. Nedostala žádný prostor se hájit, nikdy nemohla nic uvést na pravou míru, nikdy nemohla říct svůj pohled. Cokoliv řekla, to překroutili a vlastně mezi Bleskem a Českou televizí z tohoto hlediska není žádný rozdíl.

Já mám k našim mééédiím velmi rezervovaný vztah. Cemperovi jsem se vždycky vysmíval. Ale mnohokrát jsem tady psal, aby se s vaničkou nevylilo i dítě. Upozorňoval jsem, že Česká televize není jen zpravodajství a Václav Moravec, ale také filmy, které by se do kin nikdy nedostaly, protože by si na sebe nevydělaly. Ale když jsem Petru poslouchal, tak jsem si říkal, že bych se vlastně vůbec nezlobil, kdybychom jednou ráno na Kavčích Horách našli jen hluboký kráter. A kdyby Cemper zjistil, že chce odejít do portugalského kláštera, tak bych mu přispěl na cestu a osobně zaplatil bytelný zámek na jeho celu.

Co bude dál? Samozřejmě se v naší studené a hladové zimě asi ledacos stane. Dá se čekat, že o Petře Rédové ještě uslyšíme a uvidíme. Na kandidátce PRO bude určitě vysoko a pokud k nám ta bouře na obzoru dojde, tak v této zemi bude hodně věcí jinak. Málokdy máme jako voliči takovou výhodu, jako u PRO. Můžeme sledovat, co dělají, jak se vyrovnávají s porážkou, jak pracují a bojují za věci příští. Můžeme sledovat, jak se stmelují a co je rozděluje… a hlavně, můžeme to sledovat už teď, kdy je do voleb daleko. Můžeme se dívat, jak se plní jejich předpovědi, jestli se slova nerozcházejí s činy. Tohle normálně k dispozici nemáme. Většinou se to dělá tak, aby první volby, do kterých nová strana vstupuje, byly ty parlamentní a po nich byly čtyři roky čas na oklamání voliče.

Sledujte je. Pokud se potvrdí jejich volební potenciál ze senátních voleb, tak se do sněmovny jednou dostanou.