Postavme si pořádný Senát

Mají senátní volby za současné napjaté situace nějaký smysl a stojí za to se jich účastnit?

No to sakra ano.

Senátní volby jsou tak trochu otloukánek demokratického procesu, protože žijí v ústraní různých jiných voleb. V mém okolí jsou vnímány jako poslední a nejméně důležité, po volbách do poslanecké sněmovny PSP, komunálních volbách a volbách prezidentských, přičemž zejména ty poslední jsou totální šaškárna a realizací druhého dílu v seriálu „chléb a hry“.

Volby do senátu se tak jeví jako nepodstatné, ale události z poslední doby zamíchaly kartami.

Podstatou problému je, že máme aktivistickou a extrémistickou vládu, která je pod kontrolou světového ekonomického fóra, a tenhle krajně nebezpečný spolek má ve sněmovně většinu, navíc většinu složenou z velmi disciplinovaných hlasovacích robotů. Ani frapantní korupční skandály neotřásly jednotou tohoto tělesa, svědomitě plní domácí úkoly, násilím tlačí svoji agendu (viz například novela pandemického zákona z letošního února) a nenechají se vykolejit. Senát, toho otloukánka zákonodárného procesu, budeme v blízké budoucnosti potřebovat, protože je může zastavit nebo alespoň přibrzdit. Významnou pravomocí senátorů je například podávat stížnosti k Ústavnímu soudu podle č. 88 Ústavy, což se spolehlivě nikdy nestane, pokud budou provázáni s vládními strukturami. „Napumpovat“ do senátu nesystémové prvky je tak „must“.

Další zvláštností senátních voleb je jejich dobrá ovlivnitelnost. Buřtožrouti je podceňují a volební účast málokdy přesahuje 40%. Když například vezmeme zásadní a symbolický boj, který se odehrál předloni ve volebním obvodu 15 – Pelhřimov a ve kterém nakonec uspěl kandidát Svobodných pan Chalupský, tak o jeho vítězství rozhodlo pouhých zhruba 900 hlasů, kterými v druhém kole upozadil svého konkurenta známého v Českých Budějovicích jako „blb ze škodovky“. Doufám, že k tomu náš článek svými zhruba 18.000 přečteními přispěl.

Realizace tohoto úkolu ovšem předpokládá, že my voliči jsme s to tuto situaci pochopit a do senátu napumpujeme jedince, kteří nebudou pohánět mašinu pana Fialy, avšak ani mašinu pana Andreje, jelikož pravděpodobnost návratu vlády ANO během lifetime běžného senátora je nemalá. Tzv. opozice tvořená ANO je pouze fake opozice, protože praktická realizace vládnutí v podobě ANO i pětikolky je ve všech parametrech srovnatelná, oba politické proudy zjevně pracují podle podobných či stejných „not“.

Naštěstí pro nás existuje řada silných s vládou ani formální opozicí nespojených kandidátů. Pár kandidátů, kteří mají v tomto ohledu potenciál, si dovolím připomenout.

Já například nemám nic proti dlouholetému senátorovi panu Jirsovi, který kandiduje za senátní okrsek Český Krumlov a za ODS, ale bohužel je politickou příslušností příliš úzce spojen se současnou vládou. Lepším kandidátem by tak pro mě byl pan Dalibor Uhlíř, který napsal několik článků i pro náš web a jehož názory jsou pro nás tím pádem známy a předvídatelné.

V senátním okrsku Tábor obhajuje svoji pozici senátor Větrovský, o kterém jsem celých šest let neslyšel ani slovo a tak si nemyslím, že ho v okrese Tábor někdo bude postrádat. V témže obvodu však za Svobodné kandiduje pan Evžen Zadražil, kterého dlouhé roky znám a ten rozhodně nebude sedět někde v koutě. Rád bych volil Evžena, ale nebydlím na správném místě.

Skutečná bitva vypukne ovšem na Vysočině. Dosavadního předsedu Senátu Vystrčila tam vyzvala na souboj trestně stíhaná Babišova dotační údernice Nagyová, což chápu spíše jako pokus o praktickou realizaci ustanovení článku 27 Ústavy, ale hlavně právník a zakladatel Zdravého fóra JUDr. Tomáš Nielsen. Ano, to je ten pán, který se neváhal postavit nezákonným covidovým omezením a vysloužil si tak nejhlubší opovržení redakce Seznam Zpráv. Opět i zde platí, že současný předseda senátu Vystrčil, kterého hodlá Nielsen vystrčit, je možná fajn a jeho odpor vůči Číně je pozoruhodný zejména v České republice, kde je tolik čínských kolaborantů, nicméně nadcházející doba si vyžaduje jiný přístup, směrovaný dovnitř České republiky a k hájení zájmů jejich občanů, a konec konců, nikdy jsem nezaznamenal, že by Vystrčil někdy vystoupil proti doktríně jediné správné pravdy, cenzuře nebo covidové šikaně.

Pan Nielsen kandiduje za Stranu PRO, jejiž místopředsedou je, a tato strana postavila do Senátních voleb celkem 7 kandidátů. Jsou mezi nimi například mikrobioložka Hana Zelená, spoluzakladatelka Zdravého fóra a předsedkyně organizace SMIS, které tvořily a dosud tvoří protiváhu covidovému šarlatánství různých těch Hořejších, Kulveitů a podobně, nebo JUDr. Petr Vacek. Tomu zase několik desítek až stovek občanů popotahovaných kvůli absurdním covidovým nařízením vděčí za úspěšnou obhajobu ve sporech se zfanatizovanými úředníky, což dobře vím, protože mi jeho postupy nezůstaly utajeny a s velkým potěšením jsem je několikrát použil. Úplný seznam kandidátů strany PRO je zde. Stranou nelze ponechat ani neúnavného předsedu PRO Jindřicha Rajchla, který si rovněž vykoledoval hluboké opovržení pražské kavárny, i když do Senátu nekandiduje. Rozsah politických aktivit pánů Nielsena, Rajchla a dalších zahrnuje i Chartu 2022, jejíž signatáři se vymezili proti popírání inherentních práv v době postcovidismu, a tato politická strana disponuje rozhodně potenciálem dodat do Senátu to, co všichni potřebujeme.

Velmi zajímavý kandidát je k nalezení v senátním obvodu č. 58 Brno-Město. Tam není skoro co řešit, protože tam kandiduje právník a rovněž neúnavný glosátor Zdeněk Koudelka. Ex-člen ČSSD (ještě než byla bolševizována Hamáčkem) nyní kandiduje za Trikolóru. Koudelka si absolutně nebere servítky (viz například zde) a v Senátu by jistě byl nepřehlédnutelným prvkem. Rovněž Zdeněk Koudelka coby praktikující advokát několikrát úspěšně vystoupil několikrát proti covidistickému pseudoprávu, vizte například zde. Pro brněnské by Koudelka měl být jasnou volbou.

(Jak posledně zmíněného Koudelku, tak výše zmíněného Rajchla kuriózně propojil zjevný odpor ke konceptu Fialovu energetickému protektorátu Německa, což první jmenovaný dal najevo zde a druhý zde).

Neváhejme a pojďme všichni k volbám a sestavme si pořádný Senát. Budeme to potřebovat.