Největším problémem je, že stále existují lidé, kteří nechtějí chodit do práce

V minulosti se mluvilo o vyloučených lokalitách především v souvislosti s „obchodníky s chudobou“, tedy rádoby podnikateli, kteří vydělávali na příspěvcích za bydlení. Tomu však z podstatné části udělala přítrž změna legislativy. V čem spočívá největší problém dnes? 

Vždy se najde někdo, kdo najde způsob, jak legislativu obejít. Největším problémem je, že stále existují lidé, kteří nechtějí chodit do práce. Oni můžou – ale nechtějí. Jsou lidé, kteří mají skutečné zdravotní problémy a nemohou normálně pracovat – těm by stát měl pomáhat. Nikoliv lidem, co mají pouze „pohodlný život“.

Proč se podle vás nedaří ani po tak dlouhých letech situaci s vyloučenými lokalitami zásadním způsobem řešit? 

Protože se nenašel nikdo, kdo by měl dostatek odvahy a síly toto skutečně změnit. Na plakát si to napíše každý, realita je však jiná. Kdo říká, že toto téma je populismus – doporučuji mu návštěvu ústeckých Předlic – dámy bez podpatků a páni bez obleků.

Tématu jste se opakovaně věnovala již v minulém funkčním období, kdy jste byla poslankyní Trikolory za Ústecký kraj. Proč se nepodařila alespoň dílčí změny dotáhnout do konce? 

Na odsouhlasení jakékoliv změny je potřeba většina, nikoliv pár osamocených jedinců. Ta vůle ve Sněmovně bohužel nebyla. Víte, někomu stačí status, video či příspěvek na facebook, kde popíše, jak s daným problémem též nesouhlasí – a má splněno. To je ale velmi málo a ke změně to skutečně nestačí. To je potom čirý populismus.

Existuje vůbec nějaký recept, jak ukončit trápení s vyloučenými lokalitami? Kdyby bylo na vás, jakou cestou byste se pro eliminaci vyloučených lokalit vydala??

Všechny dosavadní snahy byly neúspěšné, jestli tedy vůbec skutečné snahy byly. To je dost zásadní otázka. Já bych teda šla jasnou a přímou cestou – zamezit pobírání tolika sociálních dávek lidem, kteří nemají žádné zdravotní potíže či jinou překážku normálně pracovat. Takoví lidé by měli být povinni odvádět státu daně. Stát nikomu nemůže hradit úžasný a bezstarostný život na úkor jiných. Sociální dávky musí pobírat lidé, kteří je skutečně potřebují! To jsou buď nemocní lidé, nebo lidé, kteří jsou na výchovu dítěte z nějakého důvodu sami apod. Skutečné problémy!

Vyloučené lokality nejsou jen problémem vlády a parlamentu, ale často ve velkém zaměstnávají také místní radnice. Co by podle vás radnicím pomohlo, aby mohly lépe s tímto fenoménem bojovat? 

Vláda musí dát dostatečně najevo, jakým směrem by se radnice měly ubírat. Radnice mnohdy nemají na výběr, i když se jim to samotným příliš nezamlouvá. Taková změna musí přijít shora nikoliv naopak. Přeji hodně síly odvážným!