Padnou firmy, padne stát …

To, co v současné době vidíme, je bohužel jen začátek. Mohu hovořit především za podnikatelský segment a vím, že situace je pro mnohé firmy naprosto neúnosná. Není prakticky rozdíl v tom, zda jde o nejmenší živnostníky, drobné podnikatele, rodinné firmy či větší společnosti. Je to v mnoha případech boj o ekonomické přežití. Mnozí živnostníci jdou doslova „na dřeň“ a zvažují, že řemeslo pověsí na hřebík. Firmy trpí enormním růstem cen energií i dalších vstupních nákladů, se kterými nikdo nepočítal a nebylo možné je zohlednit v cenách svých výrobků a služeb. Navíc trýznivou situaci umocňuje fakt, že nikdo neví, co přijde na podzim nebo v dalším roce. Není možné racionálně plánovat a rozhodovat o budoucnosti nejen konkrétních výrobků či divizí, ale bez nadsázky celých firem. Řítíme se do propasti a bohužel v tom podnikatelé zůstávají zcela osamoceni a politici v Praze, natož v Bruselu, je, jak se zdá, hodili přes palubu. 

Vaše společnosti krize také postihla?

Samozřejmě – naprosto stejně jako kteroukoliv jinou firmu. Dramatické navýšení cen energií a pohonných hmot nás ani nemohlo minout. Podnikáme v mnoha desítkách zemí a vím, že situace je nepříznivá v celosvětovém měřítku, nicméně musím říci, že v ČR je jedna z nejhorších. Doplatí na to nejen firmy samotné, potažmo jejich zaměstnanci, ale také zákazníci. V našem konkrétním případě jsme již před několika měsíci uzavřeli naši Smaltovnu Tupesy, která za sebou měla mnoho desítek let existence a byla ikonou v rámci českého i zahraničního trhu. Náklady na energie se však natolik zvýšily, že bychom museli výrazně navýšit ceny našich výrobků. Nechtěli jsme, aby na situaci dopláceli zákazníci – navíc by se produkty mohly stát neprodejnými. Podobných příběhů znám jen ve svém okolí mnoho.

Máte tedy obavu z toho, že by mohly firmy zkrachovat ve velkém, nebo půjde spíš o ojedinělé případy?

„A“ je správně, a to rozhodně nepřeháním. Vždyť firmy opravdu krachují již dnes. Současná drahota totiž není úplným začátkem. Pořádnou ťafku podnikatelský sektor dostal už v důsledku naprosto nesmyslných a přehnaných proticovidových opatření, kdy byla prakticky uzavřena ekonomika naší země i tam, kde to bylo naprosto nelogické. Z toho se ještě podnikatelé stále nedostali. A je tu krize ještě větší. A musím přiznat, že to podle mého názoru opravdu nemuselo dojít tak daleko, kdyby se našla také v naší zemi dostatečná politická odvaha k přijetí takových opatření, která by ekonomice skutečně pomohla. Vždyť řada zemí zastropovala ceny, snížila daně nebo přišla s dalšími konkrétními kroky, které firmám i domácnostem reálně snížily náklady ve chvíli, kdy to bylo potřeba nejvíce. A jestli domácnosti mají alespoň příslib nějaké pomoci, na firmy se stát vykašlal úplně. Vezměte si například sklárny. Jen oproti loňsku jim vzrostly náklady na energie až osminásobně. Dokážete si to vůbec představit? Myslíte si, že tyto firmy budou moci platit svým zaměstnancům? A myslíte si, že tito zaměstnanci po ztrátě práce při aktuálních cenách energií, PHM, potravin či bydlení a hypoték dokážou zabezpečit rodinu? Já o tom přesvědčen nejsem. A zdaleka nejde jen o sklárny. To byl jen jeden z mnoha případů.

Co je tedy podle vás špatně? V čem vláda a EU nejedná správně?

Nechci být arbitrem a hrát si na vševědoucího. Vím, že je situace značně náročná. Je ale třeba přestat přemýšlet o populistických náplastech a pustit se do systémových změn, které odstraní příčinu, nikoliv jen důsledky nastupující obrovské ekonomické krize. Nemohu se ubránit pocitu, že se v poslední době staráme především o ostatní, což je šlechetné, ale musíme se primárně starat o problémy českých občanů a českých firem. Ty by měly být pro každou vládu tou největší prioritou. Pokud by se vláda dobře starala o domácí problémy, o to více by sklízela ovace za své odvážné kroky v mezinárodním prostředí. Ale pokud mají lidé pocit, a slyším to z mnoha stran, že právě naše zahraniční angažovanost ještě umocňuje naše domácí problémy a ekonomické nesnáze každého z nás, je to špatně. Bylo by velmi smutné, kdyby ostatní země krizí prošly se vztyčenou hlavou a my ji dali dobrovolně na pomyslný špalek.

Vláda ale přece chystá balíček opatření, určených na pomoc domácnostem.

Tohle ale problém neřeší. Jsou tu přece jiné možnosti. Proč se neinspirovat například ostatními zeměmi, kde řeší dodávky energií napřímo? Proč nedojde k zastropování cen pohonných hmot? Nemůžeme přece nevidět, že okolní země si dokázaly vyjednat lepší podmínky než my. Naprostou ironií pak z mého pohledu je, že vládní představitelé vyzývají národ k tomu, aby všichni šetřili, kde se dá, ale vláda se rozhodne pro nákup drahých amerických stíhaček. Dnes není vhodná doba na květnaté mediální proslovy a gesta. Je třeba skutků. Jsou tu výrazné dopady na firmy a zaměstnanost, dopady na běžné rodiny. Všichni chtějí jíst, všichni chtějí bydlet. Je třeba si uvědomit, že pokud padnou firmy, padnou i lidé a padne i stát, protože nebude mít daně, z nichž by platil například školství, zdravotnictví nebo sociální služby. Přitom letmý pohled do rozpočtu nejen státu, ale i krajů a měst jasně mluví o tom, že těmi, kdo mimo jiné také zásadním způsobem „vydělávají“ na dnešní drahotě, jsou právě veřejné rozpočty. Jejich příjmy raketově rostou ve srovnání s minulým rokem, ale na racionální pomoci lidem a firmám se to bohužel nijak neprojevuje.

Máte tedy pocit, že krize postihla především podnikatelský segment, nebo spíše běžné občany?

Podnikatelský segment přece není možné oddělit od běžného života domácností. Každý zaměstnanec současně žije v rodině. Je tu i spousta rodinných firem a drobných podnikatelů, kteří jsou páteří naší ekonomiky. Lidé nyní budou muset každou korunu několikrát obrátit v ruce, než ji utratí. Nevidíme to jen na cenách energií či PHM, ale také na cenách za bydlení, které je dnes už pro mladé rodiny nedostupné. Vidíme to také na astronomických úrocích za hypotéky, vidíme to na cenách potravin, bez nichž se neobejdeme. Opravdu si myslíte, že to vše muselo nastat? Vždyť jsme v rámci Evropy na špici v inflaci. Upřímně mne mrzí, že vláda se zástupci podnikatelského segmentu nekomunikuje tak, jak by měla. Ze svého okolí vím o řadě asociací i konkrétních firem, které píšou vládě dopisy, snaží se navázat dialog, přenáší na nové ministry realitu všedních dnů. Marně. Dopisy často zůstávají bez odpovědi, případně s odpovědí v podobě formálních klišé. A bohužel podobně mluví někteří zástupci krajů či měst, zdravotně postižených nebo dalších skupin.

Jak byste tedy situaci řešil vy?

Chce to rázné, rychlé a efektivní kroky, které budou opřeny o odbornou erudici, jasné dopadové studie, a které budou vznikat především ve spolupráci jak s experty na ekonomiku, což považuji za naprosto klíčové, tak s těmi, kteří v naší zemi tvoří hodnoty, zaměstnanost a plní státní rozpočet odváděnými daněmi. Zkrátka ve spolupráci s odborníky z mnoha oblastí života. Jak jsem již uvedl, je třeba hlavně řešit příčiny dnešního stavu. A zdaleka to není jen ukončení války na Ukrajině, která situaci jen eskalovala. Musíme konečně vzít opět rozum do hrsti a vykašlat se na věci, které prosazují bruselští ideologové ve snaze zachránit svět, ale přitom nejvíce škodí naší ekonomice i naší budoucnosti. Myslím tím zelené experimenty typu Green Deal, spekulace s emisními povolenkami nebo fungování evropského energetického trhu. Je přece absolutní nesmysl, abychom v ČR levně vyráběli energii, kterou pak díky překupníkům na burze zpětně nakupujeme z Lipska za desetinásobek původní ceny. Stejně nesmyslné jsou pak akademické debaty a snahy vyvolat dojem, že se má Evropa odstřihnout od veškerých dodávek ruských energií. Ruská ruleta s ruským plynem je možná pro někoho správným ideologickým Olympem, ale mrzí mne, že protagonisté tohoto nového náboženství pragmaticky nepromýšlí důsledky svých kroků na celou českou ekonomiku, tisíce firem a stovky tisíc jejich zaměstnanců. Je správné, aby ČR měla zajištěné diverzifikované zdroje energií a abychom intenzivně pracovali na naší energetické bezpečnosti, ale to přece neznamená, že máme vystřídat závislost na jedné mocnosti závislostí na mocnosti druhé. Ale jde také v tomto ohledu o přízemnější kroky, jako jsou radikální škrty ve státní správě, odstranění byrokracie a regulací tak, abychom ruku v ruce s tím mohli lidem i firmám snížit daně a nechat jim více peněz v peněženkách. Všichni teď budou potřebovat každou korunu a jestli si to byrokraté v Praze či Bruselu neuvědomují, zapíšou se do dějin jako ti, kteří způsobili největší hospodářskou krizi v novodobé historii s veškerými jejími důsledky a životy lidí. Bohužel se však obávám, že byrokratický moloch sám sobě větev nepodřeže a stopku jim budou muset vystavit naštvaní voliči, což je možná důvod, proč se tak rychle rozmáhá novodobá cenzura.