Výstavka rudých bobrů

Ukrajinská soudružka ombudsmanka Ljudmila Denisova je osoba velmi sexuálně frustrovaná. Jí nestačí, aby si nechala vymést komín nějakým dobře stavěným kominíkem, nýbrž si musí vymýšleti stále nové perverzity, aby svým mrzkým chtíčem zadost učinila.

Jestli nevíte, kdo soudružka Denisová je, tak je to bývalá ukrajinská ombudsmanka, která se do tamní politiky dostala přes svoji kámošku, mafiánskou zlodějku Tymošenkovou. O osobě soudružky Denisové nutno dodat, že se narodila v Archangelsku a je to Ruska, která neumí ani pořádně ukrajinsky, a je vystudovaná úča základní školy. V kritické chvíli se však odstěhovala na Krym, kde se přifařila k soudružce Tymošenkové, čímž začala její hvězdná kariéra ryze ukrajinské feministické soudružky političky.

Recentně jí její funkce ombudsmanky a její mrzký a neukojený chtíč a její sexuální fantazie přivedly k tomu, že si soudružka začala vymýšlet, což v souvislosti s válkou na Ukrajině dosáhlo nadkritické intenzity. Její sexuální fantazie obsahovaly například následující tvrzení:

• ruští vojáci v Mariupolu opakovaně znásilňovali matku před očima jejího šestiletého syna.
• devětadvacetiletá žena v Charkově starající se o svoji nemohoucí matku byla opakovaně znásilněna ruským vojákem.
• v obci Mala Ragaň v Charkovské oblasti ruští okupanti skupinově znásilnili 31-letou ženu, která se s malou dcerou schovávala ve školce. Okupanti jí zbili, hrozili pistolí, pořezali na krku a uřízli vlasy.
• v Buči bylo 25 žen a dívek od 14 do 24 let drženo a byly opakovaně znásilňovány ve sklepě (proč zrovna ve sklepě?).
• šestnáctiletá těhotná Ukrajinka byla znásilněna a následně potratila, údajně s dovětkem, aby už nikdy neporodila žádného nacistu.
• Rusové znásilnili půlroční holčičku lžičkou

To pochopitelně není zdaleka celý výčet sexuálních fantazií soudružky ombudsmanky. Denisová tvrdila, že ke znásilněním dal osobně příkaz sám arciďábel Putin, znásilňují se i muži, děti, novorozenci a kojenci, koťátka a slepičky, dědečci a babičky, Denisová doslova tvrdila, že „Znásilňování je masové. Ruský voják se nezastaví před ničím, znásilňuje veřejně, protože miluje veřejné znásilňování.“ „Ruský voják znásilňuje vše, co se hýbá, a co se nehýbá, zvedne a znásilní“, vysvětlovala soudružka ombudsmanka západním médiím, která zprávy poslušně šířila dál.

Západní média přebíraly zprávy od soudružky ombudsmanky bez jakéhokoli ověření, protože ženy přece nikdy nelžou. Nemnohá média byla ale natolik zvědavá, že chtěla sama přispět k odhalení syrové pravdy o zlém Putinovi a ruské okupační armádě a šli po stopě jak ohaři. Chtěli si sami vysloužit ostruhy v boji proti ruskému arciďáblu a jali se natáčet vlastní reportáže o hromadných znásilněních a jiných podobných zvěrstvech páchaných ruskými okupanty. Jenže nikde na nikoho nemohli nenarazit. Kontaktovali tedy lokální policii a prokuraturu, lékaře, prosektury, tohle přece musí někdo vyšetřovat, nebo aspoň evidovat ve zdravotnických zařízeních musejí ležet znásilněné ženy, na prosekturách o nich musí být nějaké záznamy. A ono (kupodivu) – nic.

To není možné, říkali si západní novináři, a začali kontaktovat zpětně soudružku Denisovou. Ta však nebyla schopná si ani vzpomenout, jak se k ní informace dostala, kdo jí informaci poskytl a ani předat kontakty na nikoho, kdo by o případech věděl víc. „Co je to za nehorázné otázky?“, kvičela hystericky a agresivně Denisová, „nepřála bych vám, abyste byla znásilněna!“, reagovala dotčeně na otázky novinářky polské televize týkající se skutečnosti, že v Buči o sklepě plném znásilněných holčiček nikdo nic neví.

Nakonec se dokonce i na zkorumpované a mafiány ovládané Ukrajině stala pozice soudružky ombudsmanky neudržitelnou (nutno dodat že v České republice by jí to bez problémů prošlo), a tak byla soudružka učitelka Denisová 31.5. hlasováním ukrajinského parlamentu uvolněna z funkce ombudsmanky, zatímco všetečné otázky novinářů ohledně konkretizace a prokázání údajných válečných zločinů znásilnění zlými ruskými vojáky zůstaly tak nějak nezodpovězeny.

Mezitím však, díky našim pravdomluvným médiím, začala informace žít vlastním životem, neb se jí po svém chopily feministické soudružky celého světa. Na české půdě se praporu boje proti fantazijním sexuálním zvrhlíkům soudružky ex-ombudsmanky nechopil nikdo jiný, než soudružka advokátka Hrdá, kterou již známe z předchozích kauz popularizace falešného obviňování mužů ze znásilnění podloženého pouze tvrzením hysterek, které si po dekádách najednou vzpomněly, že „je někdo chtěl políbit a ony nechtěly“ a souvisejícího lobování za změnu v legislativě, aby jakýkoli konsenzuální sexuální akt mohl být zpětně a bez důkazů státními úředníky a fízly posuzován jako znásilnění, což by feministické soudružce Hrdé znásobilo příjmy, které toho času dosahují ročních obratů kolem pěti milionů korun. To vše je sice v rozporu s etickým kodexem ČAK, ale příjmy má soudružka Hrdá zjevně nedostatečné, což má proti dodržování právnické etiky přednost. Kromě toho se  kriminalizací normálního sexuálního chování také znásobí počty mužských vězňů, což povede k vytváření nových pracovních míst u fízlů a bachařů, kteří budou muset nafouknutou agendu převzít, čili předpokládám, že Fialova neomarxistická vláda bude legislativní změně prudce nakloněna.

Hlavním motivem konání soudružky advokátky Hrdé však zřejmě nebude jen obyčejné lidské sprosťáctví a hrabivost, jako u tisíců jejích kolegů. Média nám zprostředkovala foto jejího obličeje z detailu, kde se krom abnormální ošklivosti a spousty vrásek, které se nezadržitelně rýsují zpoza tlustých vrstev makeupu, objevuje ještě něco. V místě vyholené lysiny jejího punkového hairstylingu nacházíme vytetovaný nápis „GRL PWR“, respektive „girl power“, podobně jako mají příslušníci praporu Azov vytetovány hákové kříže a emblémy oddílu SS-Galizien. Když bereme v úvahu všechno tohle, zjistíme, že za jejími činy i názory nestojí jen touha po snadném a bezpracném zbohatnutí ale především významná nenávist k mužům, která jí aspoň po část jejího života provázela, zřejmě, jak už to bývá, v souvislosti s mizivou sexuální atraktivitou a tikajícími biologickými hodinami (i když nebudete tomu věřit, advokátka Hrdá je vdaná a má děti, čili bohužel pro lidstvo, tahle paní v souboji s časem a přírodou uspěla). Když ale nenávidí chlapy, proč se tak pořád patlá makeupem, aby vypadala mladší? Soudružka Hrdá by měla být hrdá na svůj pokročilý věk, vyšší tělesnou hmotnost a ošklivost, neb postavení tlusté a škaredé feministické matróny jí v očích jejích spolubojovnic dodává více vážnosti a vyšší pozici ve feministické hierarchii.

Co je vlastně ta „girl power“ na které si soudružka Hrdá tolik zakládá, že si ji musela nechat vytetovat na ksicht? Zapomeňte na to, že by to byla obětavost pro druhé, která je nezbytným předpokladem úspěšného mateřství, nebo znalosti a moudrost, kterými by soudružka hrdá prospěla svému okolí. Nebo že by prostřednictvím rafinovaného sexu uměla soudružka manipulovat chlapy, aby dělali, co ona chce?  Nikoli. Soudě podle slov a činů soudružky Hrdé, je girl power především verbální agresivita, pomlouvání, sprosté osočování druhých bez důkazů drzé dožadování se aplikace státního násilí všude tam, kde není po jejím, v rámci jejího maligního narcisismu, násilnictví a bezbřehého sprosťáctví. Radikální nenávistné feministky jako je Hrdá mění tradiční manželství ve svazek žen se státem, což nevyhnutelně vede ke krizi manželství, destrukci tradiční rodiny a z toho odvozenou tragédii především pro děti, které se samy bránit nedokážou. Bez ke všemu ochotných psychopatických fízlů, soudců a exekutorů by tahle girl power byla absolutně směšná.

Ale vraťme se k tomu, jak soudružka Hrdá exploituje sexuální fantazie soudružky Denisové. Soudružky uspořádaly protest na podporu sexuálních fantazií ve formě výstavy rudých bobrů. Asi dvacet spřízněných soudružek se svléklo do kalhotek, napatlaly si bobra a prdele načerveno, nacpaly si hlavu do igelitového pytle (aby je náhodu nikdo neviděl) a šly si stoupnout před ruskou ambasádu. Nechaly se přitom nafotit feministickým fotografem serveru Aktuálně.cz Plíhalem, který tuto akci, kterou radikální feministky nazvaly „To nesmeješ!“, prezentoval tak, že se údajně „vpálí do sítnice společnosti“. Rozbor toho, kdo akci financoval a kolik dostala každá z feministek zaplaceno, novinářské vládní agentury nezmiňují. Asi chtějí někoho přesvědčit, že je to spontánní akce znepokojených feministických soudružek (a jednoho soudruha, na kterého je obzvlášť žalostný pohled). Putin se v Kremlu musí pochcat smíchy.

Nevím, koho tím tahle drzá parazitní prolhaná chamraď chce dojmout. I kdyby bylo pravdou, že by Rusáci na okupovaných územích znásilňovali vše, co se hýbe, tak to vůbec nemá co dělat s tím, že se advokátka Hrdá, která zjevně porušuje etický kodex ČAK, snaží vlézt do análu se vládní věrchušce, která jí jako odměnu schválí legislativu proti českým mužům, aby z toho ona mohla mít nemravný profit. Ostatně soudružce Hrdé neleží osud znásilněných žen ani v patě. Kde byla soudružka Hrdá a její banda feministek, když v roce 2014 v Oděse banda ukrajinských militantů zapálila dům odborů a prokazatelně tam znásilnila a zavraždila mimo jiné třicetiletou těhotnou ženu ruské národnosti tím, že ji uškrtili kabelem od klávesnice, nebo když v Mariupolu ve sklepě příslušníci praporu Azov znásilnili a zavraždili ženu ruské národnosti, které předtím na břicho namalovali hákenkrojc její vlastní krví. Protesty proti těmto zločinům by soudružka Hrdá nic nezískala, a tak jsou tyto oběti pro soudružku feministickou advokátku neviditelné. Hrdá jen obyčejně parazituje. Zatímco o údajných ruských sexuálních zvěrstvech je pramálo důkazů (a já netvrdím, že nemohou existovat), je množství zcela explicitních důkazů o zvěrstvech ukrajinských. Dokonce i vzájemně mezi příslušníky jejich vlastní armády. Věděli jste příkladmo, že pro důstojníky ukrajinské armády jsou k dispozici vojenští sluhové, kteří musí u homosexuálních důstojníků strpět anální sex? Teď už je mi jasné, proč se příslušníci UAF vzdávají Rusům ve velkém, protože co už může být horší, než tohle.

A navíc, všichni přece víme, že novináři jsou až na výjimky sprostí zmrdi prolhaní, kteří za (relativně malé) peníze veřejně obviní vlastního otce z vraždění neviňátek. Věří jim jen člověk intelektu mdlého. I kdyby nebyly důkazy o lživosti tvrzení ukrajinských úředníků, kteří fantazírují o sexuálním násilí ruských invazních jednotek, zatímco sami zcela ignorují explicitní sexuální zločiny ve vlastních řadách, stejně by tyhle novinářské akce byly zcela směšné a nedůvěryhodné.

Ale v jednom má ta skupina feministek pravdu. Já jim tu jejich červenou barvu z bobrů a prdelí smejvat nebudu. Nedotkl bych se jich ani dřevěnou tyčí na 10 metrů.