Stopka pro rozhazování? Okamura zrušil předražené letenky z éry Pekarové. Podívejme se, kolik nás stály politické výlety!

Tomio Okamura se ujal funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny a, světe div se, hned na začátku předvedl, že peníze daňových poplatníků nejsou bezedná studnice. Konkrétní příklad, který zveřejnil, nutí k zamyšlení: platili jsme si snad politici z našich kapes luxusní prázdniny?

Je to paradox. Zatímco nám vláda utahuje opasky, zdražuje energie a mluví se o šetření v každé domácnosti, v Poslanecké sněmovně, zdá se, tekly peníze proudem. O tom, že rozpočet Sněmovny není zrovna skromný, se ví, ale až konkrétní případy odhalí, jak velkoryse se s ním nakládá.

„Byznys třída za 340 tisíc? Tak to teda ne!“

Klíčový moment přišel s Tomiem Okamurou. Ten veřejně popsal situaci, kdy odmítl podepsat fakturu za dvě letenky v byznys třídě do USA za neuvěřitelných 340 tisíc korun.

„Nemohl jsem podepsat dvě letenky v byznys třídě za 340 tisíc korun. V pátek dopoledne jsem jim to vrátil, protože by to bylo rozkrádání veřejných peněz v přímém přenosu. Bylo mi řečeno, že na základě výběrového řízení z období paní předsedkyně Pekarové Adamové letenky dodávají dvě firmy. Ťuknul jsem si na letenkový server a zjistil jsem, že letenky do USA jsou v běžném prodeji o 70 tisíc korun levnější na osobu. Během několika hodin jsem občanům ušetřil 140 tisíc. Takto se tady vyhazovaly miliony, to se za mého působení dít nebude.“

Ať už je Tomio Okamura politik jakýkoliv, v tomto případě je nutné říct: dobrá práce! Ušetřit 140 tisíc korun během pár hodin jen proto, že se nebál srovnat cenu na „letenkovém serveru“, je facka celému systému, který zjevně ignoroval elementární šetření.

Éra Markéty Pekarové Adamové: Drahá letenka jako standard?

Okamura explicitně poukazuje na to, že předražený systém dodavatelů letenek vznikl na základě výběrového řízení z období předsednictví Markéty Pekarové Adamové (TOP 09). Tato zmínka okamžitě vrhá stín na to, jakým způsobem se ve Sněmovně cestovalo a hospodařilo za její éry.

Bez nahlédnutí do konkrétního účetnictví Sněmovny je těžké určit celkové číslo, kolik peněz uteklo předraženými letenkami a cestovními agenturami. Pokud byl tento jeden nákup nadsazen o 140 tisíc korun, kolik takových cest proběhlo za čtyři roky?

Očividně došlo k selhání:

• Systému: Výběrové řízení na cestovní agentury nejspíš nezajistilo nejlepší ceny, ale spíše pohodlné dodavatele.

• Kontroly: Pokud Okamura, nový místopředseda, musel aktivně „ťuknout na letenkový server“, znamená to, že předtím nikdo ceny neověřoval a faktury se jen automaticky podepisovaly.

Proč se jezdí tak draze a s jakým cílem?

Tento incident znovu otevírá palčivou otázku: Jaký byl skutečný přínos těchto drahých cest?

Cesty politiků jsou sice nezbytné pro mezinárodní diplomacii a zastupování zájmů země. Ale v okamžiku, kdy je letenka v byznys třídě o desítky tisíc dražší než běžná tržní cena, nemůžeme se divit, že lidé mají pocit, že se jedná spíše o turistické výlety s přidanou hodnotou luxusu pro politiky.

Veřejnost má právo vědět:

1. Kam se jezdilo a kolik to stálo? (Nejen letenky, ale i ubytování a diety.)

2. Jaký byl reálný přínos? Přinesla cesta konkrétní výhodu pro naši zemi, nebo jen „fotku“ na sociální sítě?

3. Proč byznys třída? Proč by měl daňový poplatník platit desítky tisíc navíc za to, aby se politik prospal v luxusu, když mohl letět ekonomicky?

Okamurův krok je sice jen kapka v moři státních financí, ale je to důležitý signál. Ukazuje, že rozpouštění peněz na cestovném v luxusní formě bylo zřejmě normou. Teď je na něm a dalších, aby prokázali, že je možné hospodařit s rozumem.

My, občané a daňoví poplatníci, bychom měli mít snadnější přístup k detailnímu účetnictví Sněmovny. Dokud se tak nestane, budeme se muset spoléhat jen na to, co nám politici sami naservírují – a doufat, že ti, kteří mají na starosti naše peníze, budou mít víc Okamurova rozumu a méně chuti utrácet za zbytečný přepych.