
Poválečný hospodářský zázrak: Mýtus o tom, jak Turci pomohli Německu
SLOVANKA
V současné době se na německého ministra zahraničí právem strhla obrovská vlna kritiky. Ten ve snaze vlichotit se početné turecké menšině tvrdil, že Turci byli těmi, kdo Německu pomohl k poválečnému „hospodářskému zázraku.“
Právě Turky z Německa často nesprávně využívají pro propagandu všichni zastánci dovozu muslimů do Evropy.
Přitom každý, kdo se zajímá o strohá, ale zcela jasná data, ví, že řeči o „hospodářském zázraku s pomocí Turků“ jsou asi tak stejně pravdivé jako ono známé prohlášení Merkelové z roku 2015 „Wir schaffen das.“
Je sice pravdou, že část Turků se v podstatě integrovala, ale v mnoha případech tomu tak nebylo. To ostatně dokazují i první muslimská ghetta, která vytvářeli právě Turci.
Tam se vždy žilo podle jiných pravidel a ani po desetiletích se nic nezměnilo. Tedy snad jen to, že se ghetta výrazně rozšířila (i díky příchodu Arabů) a mladí jsou dnes radikálnější než kdysi.
Nicméně jde o 3. nebo 4. generaci, takže jsou již považováni za „Němce“ bez migračního původu. To značně ohýbá statistiky zločinnosti, ve kterých jinak Turci figurují poměrně vysoko.
Ale vraťme se zpět do nedávné historie. Jak to tedy bylo s oním hospodářským zázrakem? Kdo k němu skutečně dopomohl? Byli to i cizinci, ale rozhodně ne Turci…
Německý ministr zahraničí Johann Wadephul si vysloužil kritiku za to, že nesprávně vyjádřil roli tureckých migrujících pracovníků v ekonomickém oživení Německa po druhé světové válce.
V rozhovoru v tureckém deníku Hürriyet, který vyšel 17. října, politik Křesťanskodemokratické unie (CDU) uvedl:
„Ženy a muži z Turecka sehráli klíčovou roli v tom, že se tak zvaný hospodářský zázrak stal skutečností díky jejich tvrdé práci – někdy za velmi obtížných okolností – pomohli vybudovat moderní průmyslové Německo.“
Termín „hospodářský zázrak“ odkazuje na období rychlého hospodářského růstu v Německu po válce.
Začalo to měnovou reformou v roce 1948 a trvalo přibližně do začátku 60. let. Během této doby rostl německý hrubý domácí produkt (HDP) tempem 5 až 11 procent ročně a německé průmyslové kapacity se výrazně rozšířily.
Velké kontingenty tureckých migrujících dělníků však začaly přicházet až v 60. letech, jak poukázal historik Sven-Felix Kellerhoff ve své zprávě.
Článek v německých novinách Welt obvinil Wadephula z šíření „historicky vzato, naprostého nesmyslu.“
V červnu 1962 tvořili cizinci pouze 3,1 procenta všech pracujících v Německu, což je nárůst oproti 0,4 procenta v roce 1954.
Mezi nimi bylo asi 266 000 Italů, 87 000 Španělů, 70 000 Řeků a 47 000 Rakušanů, ale jen 15 000 Turků.
Turečtí dělníci začali přicházet ve velkém počtu až poté, co Německo uzavřelo s Tureckem v roce 1961 náborovou dohodu.
V roce 1969 již v Německu pracovalo 213 000 Turků – třetí největší skupina po 340 000 Italech a 226 000 Jugoslávcích.
Největší část ekonomického zázraku však skončila již v roce 1961, kdy se turecká migrace začala zvyšovat.
Zatímco reálný ekonomický růst V 50. letech činil v průměru 8,2 %, v 60. letech klesl na 4,4 %. V roce 1973 způsobil ropný šok další ránu do německé expanze.
„S více než 13 000 zaměstnanci po celém světě, je německé ministerstvo zahraničí opravdu neschopné ochránit svého vlastního ministra před takovými falešnými prohlášeními v připraveném, v žádném případě spontánním rozhovoru pro tisk?“ zeptal se Kellerhoff.
Ekonom Malte Fischer zopakoval jeho komentáře, když ve švýcarských novinách NZZ 18. října napsal: „Je čas, aby to ministerstvo zahraničí také uznalo a přestalo šířit zaujaté narativy, aby se zavděčilo Turecku.“
Fischer dodal, že náborová dohoda s Tureckem z roku 1961 byla uzavřena pouze na příkaz USA, které chtěly dále integrovat Turecko jako člena NATO.
„Německé ministerstvo práce v té době vyjádřilo obavy z náboru nekvalifikovaných tureckých gastarbeiterů kvůli kulturním, náboženským a etnickým rozdílům mezi Tureckem a Německem,“ pokračoval Fischer.
Než nábor v roce 1973 skončil, přestěhovalo se do Německa více než 850 000 tureckých dělníků.
To už ovšem bylo dlouho po onom velkém hospodářském zázraku z 50. let…
- Zoufalci dělají zoufalé věci - 12.11.2025
- Věci jsou špatně, protože nám vládnou lidé, kteří chtějí, aby byly špatně - 12.11.2025
- Green Deal zabíjí! - 12.11.2025


Německýmu ekonomickýmu „zázraku“ pomohlo především to,že všude kam za WW2 vlezli kradli jako straky vše,co mělo jakoukoliv cenu a okamžitě to ulili do Švýcarska,z čehož obě země těží dodnes(drahý kovy,drahý šutry,umělecká díla,peníze,apod),stejně jako se na válce zahojilo Švédsko,přes které šli nacistickému Německu suroviny z celýho světa.Z toho důvodu taky Dolfa nechal obě tyto neutrální země na pokoji,na rozdíl od jiných.Nesmí se taky zapomínat na krádeže patentů nebo práci totálně nasazených,která německým podnikům také výrazně pomohla sanovat poválečnou výrobu
Hloupost, krátkozrakost a arogance europapalášů na jedné straně, a jejich servilnost a poslušnost k USA na druhé straně, vedou Eurosajuz do (_!_)
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Vyvlastnili-Cinanum-spolecnost-Jenze-tim-potopili-majitele-Skodovky-781775
Německému ekonomickému zázraku pomohlo především to, že Německo, jako jediné z příjemců Marshallova plánu, nemuselo tuto půjčku splácet.
Ten německý poválečn zázrak se uskutečnil na základě amerických investic, USA zkrátka chtělo zopakovat to, co se jim povedlo před 2. světovou válkou, a to bylo, že si vykrmili Hitlera na vyvraždění nás Slovanů. USA neskutečně zbohatlo na základě prodeje zbraní na dluh, za 2. světové války, tendy nebyl v USA žádný nezaměstnaný, vše vyrábělo zbraně, jednak pro USA a jednak na prodej. A víte, že za války se o cenách za zbraně moc nesmlouvá. Takže všechny ty země, které si braly od USA zbraně na úvěr a nebo úvěr, tak je po skončení 2. světové války musely začít splácet. Takže do USA se valilo neskutečně mnoho peněz ze světa jako splátky úvěrů. Tak oni z těchto peněz zafinancovali rozvoj západního Německa. Po válce se hned zastavila v západním Německu denacifikace s tím, že se jim jednou ti neodnacifikovaní Němci ještě mohou hodit. K tomu si tam přece pěstovali Banderu, dokud ho Sověti nezlikvidovali. Ten fašismus v tom západením Německu tam pořád pod pokličkou je, a je to pro nás hrozba. Jinak autorce chci říci, že ty první vlny Turků tam přijeli opravdu pracovat do Německa a částečně to pravda je, že jim to Německo pomohli vybudovat.
jenže Marshallův plán by nestačil ani na odklizení trosek ze zemí postižených válkou-germoši kradli v dobytých územích,západní jewropa utáhla šrouby v koloniích a za chvíli byli zahojení-východní země žili ovšem za svoje,nikoho nezotročovali a nevykrádali a tak u nich poválečná obnova byla o mnoho složitější,bez pomoci SSSR prakticky nemožná
lidová píseň HERCEGOVINA
Šel jsem šumným hájem, širou rovinou
potkal jsem tam myslivečka
šel se svojí milou
Už je moje milá konec lásky tý
já už musím narukovat
k infanterii
Infanteria, to je láska má
ta musela bojovati
za císaře pána
Za císaře pána a jeho rodinu
ta musela vybojovat
Hercegovinu
Hercegovina, lautr rovina
tu musela vybojovat
infanteria
Támhle pod strání schnelzug uhání
a za bukem jsou schovaný
Mohamedáni
Mohamedáni, to jsou pohani
kalhoty maj roztrhaný
pivaj do dlaní
A ty Turkyně, tlustý jak dýně
císař pán je nerad vidí
ve svý rodině
Historie je to co říkáme MY – strana.
Vidím a čtu to všude kolem mne. Především wikipedie. Přepisuje se o 106. A nejvíc mě serou „sudety“ a „česko“.