31.10.2022
Kategorie: Politika

Názvy se mění, metody zůstávají

Sdílejte článek:

RUDOLF GAJDOŠ

Pamatujete si, jak když na jaře roku 2020 vypukl covid, to se společností pěkně otřáslo? Vypukla panika, proběhl “drang nach regály”, lidé skupovali ledacos – hlavně trvanlivé potraviny – a skoro každý se klepal strachy, co přijde a co bude dál. Zanedlouho se ale obavy největších strašpytlů rozplynuly – covid nebyl žádný mor ani jiný typ zabijácké nemoci, co zabíjí na potkání, byla to zjednodušeně řečeno nemoc příbuzná chřipce.

A vláda zasáhla. Nyní se ukázalo, že by bylo lepší, kdyby nezasahovala vůbec nebo kdyby se před zásahem radila s opravdovými odborníky – ne s „odborníky“, kteří vládě odkývali všechno, co ji napadlo. Tím jejím zásahem totiž vláda společnosti udělala velkou medvědí službu– její zásahy situaci spíš zhoršily než zlepšily. Začalo se povinně nosit roušky, potom respirátory, nouzové stavy neměly konce a ministři zdravotnictví se střídali jako aprílové počasí. Pak se spustilo očkování – že to prý bude tečka za koronavirem. Houby tečka, byly to rovnou tři tečky (a nyní je k dispozici i čtvrtá). Kromě toho se testovalo: v práci, v testovacích centrech, v školách a tak dále. Ale i přes to testování, očkování a lockdowny covid nedal pokoj: byla britská mutace, brazilská, indická, africká, delta, omikron a spousta dalších subvariant…

A zákazy a omezení nebraly konce: jednou se nesmělo bez testu do restaurace, potom do restaurace mohl jenom očkovaný člověk, zavřelo se okresy, školy používaly on-line výuku a tak dále, však všichni dobře víme.

A pak, 24. února 2022, zasáhl Vladimir Putin, který – jak říká vtip– by si zasloužil Nobelovu cenu za medicínu, protože vyléčil celý svět z covidu za 48 hodin, ne-li dříve. Vyhlásil (jeho slovy) speciální vojenskou operaci na Ukrajině. Na covid se skoro okamžitě zapomnělo, a slovo covid bylo nahrazeno pojmem Ukrajina. Místo roušek se začaly nosit ukrajinské vlajky, vláda místo vyhlašování nouzových stavů vyhlašovala sankce proti Rusku a místo oznamování mimořádných opatření oznamovala zásilky zbraní na Ukrajinu. Lidé, kteří sledovali počty nakažených a mrtvých, pustili tyto údaje z hlavy a začali sledovat počty zničené ruské techniky a obsazených měst. Boj proti „covidové pandemii“ se změnil na boj proti „ruskému imperialismu“.

A proč to říkám? A co mají tyto dvě situace společného? Vraťme se zpět do období covidu. Stačilo, když se někomu z jakéhokoliv důvodu nezdálo to co vláda dělala jako správné, a už měl problém. Stačilo někam napsat, že „Nejsem konspirátor, který věří, že v očkování jsou čipy, které člověka přeprogramují, ale to očkování se mi prostě z určitého důvodu nezdá…“ a už dostal člověk nálepky jako antivaxer, odpírač a podobně. Stačilo vejít do obchodu bez roušky a už si vás policie odvedla. Stačilo, když jste v hospodách nekontrolovali covid pasy, a už vás navštívila hlídka KHS. Stačilo, když jste se neotestovali, a už jste nemohli tam a tam. A už vás hned chtěli pokutovat za porušení mimořádných opatření a usnesení vlády. A co bylo na tom všem nejhorší? Že všechny ty opatření, omezení a zákazy byly proti ústavě a zákonům. Jenže to vládě nevadilo – ta se nejspíš řídila podle hesla: „Je přece pandemie, tak proč se řídit zákony?“ Jenže zákony, vážená vládo, platí pořád: když není pandemie, a i když je pandemie.

Pak přišla válka na Ukrajině. Stalo se vlastně to samé: s nadsázkou kdo na Václaváku nemával ukrajinskou vlajkou a nekřičel „Sláva Ukrajině!“, měl pomalu nakročeno na tituly jako: Putinova pátá kolona, proruský šváb a troll, proruská lůza a tak dále. Stačilo někam napsat, že „Nejsem popírač války a Putinovi nemůžu přijít na jméno, ale myslím si, že k zastavení války je lepší použít diplomacii než posílat zbraně!“ a už byl problém. Vláda nechala vypnout údajné proruské weby a místo nich spustila web Braňme Česko, kde občany vyzvala (už to změnili, nenajdete to tam), aby podezřelé informace a názory hlásili např. na policii. Začalo také tažení proti písmenu Z: kde bylo zetko, to automaticky symbolizovalo podporu Ruska. Chudáci začátečníciv automobilech… Nejenom Zelení si kvůli lidské hloupostizměnili logo. Když jsem nad tím šílenstvím přemýšlel, dospěl jsem k úvaze: A až si Rusové na tanky přístě vypíšou pro jistotu celou abecedu, přejdeme na runové písmo? Anebo rovnou na azbuku, když už je zde spousta Ukrajinců? A tak tedy: co se vlastně oproti covidovému šílenství změnilo?

Skoro nic – jenom názvy a symboly. Metody zůstaly. Od jara 2020 vláda razí svou pravdu, a kdo z jakéhokoliv důvodu jenom trochu pochybuje a má tu odvahu se ozvat, je ten špatný, co kazí vládní pořádky. Za covidu to byli „antivaxeři“, za války na Ukrajině „proruští švábi“. Radši nechci vědět, co bude do třetice všeho dobrého…

Některým přemýšlivým už ale svítá: podobné „pořádky“ zde už kdysi byly! A kdy? Před rokem 1989 – oficiální státní pravda byl socialismus a komunismus, a odpůrci také dostávali nálepky: „imperialista“, „západní agent“, „rozvraceč“ a podobně. Nálepkami to ale tehdy nekončilo: následovaly výhružky, potom vězení a v padesátých letech i šibenice. Jak jsme na tom dnes? Nálepky už jsou, výhružky také, a to nejenom od vlády

Současná vláda se naučila jeden starý trik, který používali prakticky všichni diktátoři: svalovat všechny problémy na někoho jiného: na konkrétní osobu, skupinu nebo národ. Za Hitlera to byli Židé, za Lenina buržoazie, za Stalina jednou kulaci, podruhé „trockisticko-zinovjevovské teroristické centrum“ a tak dále. Za Gottwalda také za všechno mohli zápaďáci, kteří nám sem mimo jiné nasadili mandelinku bramborovou… A kdo prý podle naší vlády může za to, že máme drahý například cukr a mouku, za to, že ČEZ levně prodává českou elektřinu na lipské burze a draze ji kupuje zpět, za tohleto a támhleto? Kdo je podle vlády hlavní viník a „třídní nepřítel“, který může úplně za všechno? No je to přece ten zloduch Putin! „My, vláda, se tady snažíme budovat demokracii a Putin nám ji chce rozvracet!“

Nechci se zde zastávat Putina a jeho válečného tažení na Ukrajinu, ale jestliže jsme vyspělá demokratická země, rád bych věděl, proč se při boji za pravdu používají totalitní metody. Jestli chceme budovat demokracii, MUSÍME používat demokratické metody. Nechce někdo věřit tomu, co vláda říká? Ať nevěří, má právo se svobodně rozhodnout. Totalitní metody, tj. nálepkování, vytváření nepřítele, který může úplně za všechno, cenzura, vyhrožování apod. NIKDY nevedly k ničemu dobrému. Země jako nacistické Německo nebo Stalinův Sovětský svaz nám budiž výstrahou.

 

Rudolf Gajdoš, blogosvet.cz

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (33 votes, average: 4,79 out of 5)
Loading...
31 komentářů

Napsat komentář: blanka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)