17.11.2022
Kategorie: Společnost

Mýty současného sociálního státu: VELKÁ BRITÁNIE

Sdílejte článek:
BORIS FANDÁK

Úvod

Častokrát jsme ve veřejné diskusi konfrontováni s názorem, že pokud by neexistoval sociální stát, tak by určité druhy služeb jako důchodové zabezpečení, vzdělávání, zdravotní péče či sociální služby nebyly poskytovány, respektive by byly poskytovány nedostatečně a jen vybrané skupině lidí. Součástí toho je rozšířená představa, že před existencí sociálního státu takové sociální služby neexistovaly. U značné části politiků, intelektuálů a veřejnosti panuje zároveň přesvědčení, že sociální stát je důvodem a kvalitativním garantem poskytování těchto statků. Kromě toho například podle výsledků průzkumu agentury FOCUS si u nás až téměř 71 % lidí myslí, že ve vyspělých zemích mají lidé vyšší životní úroveň, neboť v nich stát výrazněji přerozděluje zdroje od bohatších k chudším. [1]

Konfrontovat tyto představy můžeme například realitou o tom, jakým způsobem a zda vůbec byly sociální služby, vzdělání a zdravotnictví poskytovány před zavedením sociálního státu a jaká je současná kvalita a důsledky jeho zavedení v jednotlivých oblastech ve Spojeném království. Jedná se o zemi s bohatými dějinami a historií a zároveň zemi, která byla významnou ekonomickou a politickou světovou velmocí v 18. a 19. století, kdy bylo příkladem minimálního státu s velkým důrazem na nízké daňové zatížení a volný trh. Stejně je však považováno za zemi, ve které došlo, hlavně po druhé světové válce, k expanzi sociálního státu do množství oblastí každodenního života lidí.

2.5.1 Spojené království před zavedením sociálního státu

Jakým způsobem bylo v období Viktoriánské Anglie a Spojeného království, dávno před vznikem sociálního státu, poskytováno sociální zabezpečení? V Anglii platili od roku 1601 tvz. Poor Laws – zákony řešící sociální zabezpečení v období královny Alžběty. Jako základ sociálního zabezpečení sloužily až do roku 1832, kdy Edwin Chadwick (vedoucí královské komise zabývající aspekty Poor Laws) přednesl zprávu, popisující sociální důsledky daného zákona. V jeho zprávě se nachází, že systém státních sociálních benefitů, mimo jiné, poškozuje charakter příjemců sociální pomoci, vytváří závislost na pomoci a odrazuje od úspor a spoření. Navrhl, aby se zrušilo vyplácení téměř všech sociálních dávek. Tímto dal základy pro vznik Viktoriánské Anglie.

Následovalo období, které je dosud známé svým ukázkovým přístupem ke ctnostem, práci a povinnosti. Z ekonomického pohledu Anglie v tomto období prosperovala. Průmyslová produkce ke konci století narostla 5,4násobně oproti roku 1834, růst zaznamenaly i průměrné mzdy očištěné o inflaci či celkový ekonomický růst. [2] Tato prosperita se opírala o kulturu individualismu, dobrovolné spolupráce, respektu k vlastnictví a dohodám a celkově o realizované myšlenky klasického liberalismu, jejichž společným jmenovatelem byla osobní svoboda a odpovědnost. [3]

Ve společnosti se velká část pozornosti zaměřovala a také zaměřuje k sektorům zdravotnictví a školství. Ty bývají úzce spjaty se sociálním státem a mnozí si neumí představit jejich existenci bez státního vlivu a regulování. Zdravotnictví a školství významně zasahují do konkrétního života každého jednotlivce a týkají se budoucnosti směřování společnosti. Proto se blíže podíváme právě na tyto dva sektory.

Zdravotnictví

Jakým způsobem byly poskytovány zdravotnické služby před zavedením sociálního státu? Kdo stavěl nemocnice, když silný sociální stát neexistoval a jakým způsobem byly financovány?

Až do začátku 18. století byly na území Londýna jen dvě nemocnice. Od roku 1720 do roku 1750 jen v Londýně přibylo dalších pět, ostatní vznikaly v jiných částech Anglie. Z 550 nemocnic v roce 1906 bylo více než 400 založeno před rokem 1850. Tyto nemocnice byly zakládány váženými a bohatými rodinami, herci, úspěšnými podnikateli či umělci. Vedle charitativních nemocnic vznikaly i nemocnice pod zodpovědností lokální samosprávy. -V roce 1936 charitativní nemocnice ošetřovaly 60 % pacientů vyžadujících akutní zdravotní péči. Tato velká různorodost institucí vytvářela vysoce konkurenční prostředí, které sloužilo pacientům. Britská medicína byla v tomto období dlouhodobě světovým lídrem ve zdravotnickém výzkumu a nových objevech(například ve znalostech o šíření cholery, vakcínách, anestezii či v objevu a výzkumu antibiotik).

Pacienti byli vyzýváni k platbě za zdravotní péči, pokud to bylo v jejich možnostech. Platby byly různorodého charakteru. Někteří platili v hotovosti, jiní se pojistili ať už v komerční zdravotní pojišťovně, nebo ve svém svépomocném spolku. Další platili pravidelnou částku ať už přímo své nemocnici, případně svému ošetřujícímu lékaři. Všeobecní lékaři přizpůsobovali výši poplatku možnostem pacienta. Nemocnice také poskytovaly své služby chudším občanům bez poplatku. I díky různorodému financování a finančnímu řízení byly soukromé nemocnice v roce 1936 navzdory krizi ve finančním přebytku. [4]

Školství

Jak bylo na tom školství před zavedením sociálního státu? Při absenci centralizovaného systému byly mnohé školy ve Spojeném království zakládány náboženskými a charitativními institucemi. Čtvrtina dětí z pracující třídy navštěvovala soukromé školy a děti se učily hlavně předměty, které jejich rodiče považovali za důležité. Za 40 let mezi lety 1818 a 1858 se podíl populace, který chodil do škol téměř zdvojnásobil. Vzdělávání zažívalo obrovský rozkvět a to v období, kdy státní školy ještě neexistovaly. V roce 1861 bylo 95,5 % dětí ve školách.Například mezi námořníky byla letos gramotnost na úrovni 80 %. Avšak u nově rekrutovaných chlapců byla již 99%. Když proto v roce 1870 WE Forster ohlásil změnu v britském vzdělávání, dělal tak s velkým ohledem na to, aby nezničil již fungující systém. Trval na tom, aby vzdělávací systém nebyl finančně hrazen z centrální úrovně. Idea byla, aby se na hrazení výdajů spojených se vzděláváním třetinou podíleli rodiče, třetinou veřejné daně a třetinou lokální fondy (například charita). V roce 1880 se pro děti od 5 do 10 let zavedla povinná školní docházka. Všechny státní základní školy od roku 1918 byly zdarma a letos se zvedl věk povinné školní docházky až do čtrnácti let. [5]

2.5.2 Spojené království po zavedení sociálního státu

V dnešní době poskytuje většinu sociálních benefitů stát a sociální a zdravotní pojištění je povinné ze zákona. Zákonná povinnost patří mezi důležité metody moderního sociálního státu, což má za důsledek i změnu v lidské psychologii a motivaci. Lidé se stávají závislými na sociálních dávkách a ztrácejí vlastní nezávislost. [6] Právo na státní sociální pomoc ničí osobní iniciativu, kreativitu a schopnost nést odpovědnost za svůj život a životy nejbližšího okolí. [7] Navíc náklady promítnuté do vyššího daňového zatížení mají za následek nižší ekonomický růst a tím pádem méně možností pro výdaje související s dobrovolným sociálním zabezpečením.

Zdravotnictví

Jak je na tom britské zdravotnictví dnes? Je sociální stát kvalitativním garantem poskytování služeb ve zdravotnictví? Centralizovaná národní zdravotní služba (NHS), která začala vznikat v roce 1943, je významným bodem zájmu ze strany nové vlády Borise Johnsona.

Hlavní argument pro zavedení NHS byl, že centrálně plánovaný systém musí být efektivnější. Podíváme-li se však na vybavenost nemocnic moderními přístroji, tak podle dat OECD o počtu MRI (magnetická rezonance) a CT skenerů vykazovalo Spojené království v roce 2014 jedny z nejnižších počtů v obou kategoriích. NHS s počtem 7,23 MRI jednotek na milion obyvatel se nacházela hluboko pod průměrem zemí OECD. V kategorii CT skenerů vykazovala 9,5 CT skenerů na milion obyvatel. V rámci žebříčku zemí OECD se s menšími počty nacházelo už jen Maďarsko a Mexiko. [8]

V celkovém počtu nemocničních lůžek se podle údajů OECD Spojené království také nachází ve spodních příčkách mezinárodních srovnání. V roce 2017 mělo 2,54 lůžka na 1000 obyvatel, oproti prvnímu Japonsku s 13,05 nebo Německu s 8 postelemi na 1000 obyvatel. Spojené království vykazuje navíc konstantní pokles počtu nemocničních lůžek od roku 2000, kdy jich měla k dispozici v počtu 4,08 lůžka na tisíc obyvatel. [9] Pro úplnost je důležité uvést, že statistiky o nemocničních lůžkách a zobrazovacích jednotkách CT a MRI neposkytují celkový a úplný pohled na fungování zdravotnictví dané země.

V nemocnicích NHS je navíc podle Dr. Barryho Cooksona z Public Health Laboratory Service zvýšená pravděpodobnost rizika získání infekce, jako důsledek nedostatečného počtu zdravotnického personálu a přílišné vytíženosti v kombinaci s nedostatečnou hygienou. [10] Taková infekce, která je v přímé odpovědnosti provozovatele nemocnice, může být pro oslabené pacienty fatální. Národní Institut pro zdraví a péči odhaduje počet lidí, kteří se ročně infikuje v NHS na 300 000 pacientů ročně. Jeden ze šestnácti lidí, který se léčí v nemocnicích NHS v nich získá infekci navíc. [11]

Dalším úhlem pohledu na zdravotní systém dané země by mohla být míra přežití po diagnóze onkologického onemocnění. V tomto směru se Spojené království podle dat Evropské komise nachází pod průměrem Evropské unie – u žen ve všech věkových kategoriích au mužů starších 55 let, kdy pravděpodobnost onemocnění stoupá. [12]

Institut národní statistiky zveřejnil čísla ohledně úmrtí, které by se daly snížit při včasné a efektivní lékařské intervenci. Tato úmrtí byla definována novou mezinárodní definicí, která obsahovala dvě podkategorie úmrtí. Ty, kterým by se dalo předejít včasnou intervencí a úmrtí na nemoci, které jsou léčitelné. V roce 2018 by se dalo ve Spojeném království ve 22 % případů úmrtí vyhnout. Znamenalo to 138 293 úmrtí, přičemž 64 % z nich se dalo předejít a 36 % z nich bylo léčitelných. Pro úplnost je však třeba zdůraznit, že toto číslo je signifikantně menší než v roce 2001 a kontinuálně od tohoto období klesá. [13]

Zavedením sociálního státu do praxe se ve zdravotnictví zničil již existující systém. Hlavním důvodem pro jeho zavedení byla námitka, že dosavadní zdravotnictví sice funguje, avšak není centrálně řízeno, nikdo ho neplánuje a tím pádem to vlastně vůbec není systém. Zajímavé je, že při jeho obhajobě se jako důvody vůbec nezmiňují čekací listiny na operace, nízká kvalita medicínských zákroků, nedostatečné vybavení nemocnic či chybějící hygiena . Věřilo se, že centrálně plánované služby budou efektivnější. Současný centralizovaný NHS vytvořil prostředí pro vznik problémů, které v takové míře u decentralizovaného systému nebyly.Spojené království už není lídrem světového medicínského výzkumu, nemá k dispozici nejmodernější přístroje a dokonce potýká s nedostatečnou hygienou ve svých nemocnicích. To má za následek množství úmrtí, kterým by se dalo předejít.

Školství

Jak je na tom britské vzdělávání dnes? Je v této oblasti státní řešení garantem kvality a efektivnosti? V roce 2018 bylo v britském veřejném vzdělávacím sektoru zaměstnáno 5,36 milionu lidí az toho sektor veřejného vzdělávání tvořil se svými 1,511 milionu zaměstnanci druhý nejpočetnější sektor veřejných služeb. Znamená to významný nárůst oproti roku 1999, kdy bylo ve vzdělávání evidováno 1,385 milionu zaměstnanců. [14] Z těchto zaměstnanců pracovalo v roce 2018 na státem placených školách 947 300 lidí, z nichž bylo jen 48 % učitelů a 28 % asistentů a 24 % podpůrného personálu. [15] Veřejné vzdělávání má za následek velkou míru finančně náročné a neefektivní byrokracie a administrativy.

Povinná školní docházka měla zajistit, aby se žáci naučili minimálně číst a psát. Dospělí bez těchto znalostí jsou mnohem obtížněji uplatnitelní na trhu práce. Jako rodiče neumí správně podpořit své děti v jejich vzdělávání. Ve Spojeném království organizace National Literacy Trust odhaduje, že v roce 2012 bylo 7,1 milionu dospělých (respektive 16,4 % z celkové dospělé populace) funkčně negramotných . [16]To znamená, že se nacházely na úrovni 11 letých dětí s možností pochopit jen krátké a jednoduché texty. Získávání informací z neznámých zdrojů, případně o neznámých tématech, jim může způsobovat potíže. Spojené království má navíc trojnásobně více nízkokvalifikovaných dětí v kategorii 16 až 19 let ve srovnání s ostatními zeměmi OECD, kde se na vrcholu žebříčku nacházelo Finsko, Japonsko, Korea nebo Nizozemsko. Velká část tohoto rozdílu je připisována slabým výsledkem z matematiky a v menší míře slabší gramotnosti. [17]

Zajímavým kvalitativním ukazatelem státních škol je rozvoj alternativních přístupů ke vzdělávání. I přes zaplacení státních škol přes daňové mechanismy a tím pádem možnosti jejich využití „zdarma“ si lidé volí raději jinou alternativu. Domácí vzdělávání zažívá ve Spojeném království rozvoj a to i přesto, že rodiče dětí které jsou vzdělávané doma na sebe berou plnou finanční zodpovědnost a nesou i náklady spojené s komisionálním přezkoušením svých dětí. Mezi nejčastější důvod domácího vzdělávání rodiče udávají nespokojenost se vzděláváním ve státních školách. Odhaduje se, že v roce 2018 bylo v domácím vzdělávání 53 000 – 58 000 registrovaných dětí. Tato čísla však mohou být větší, jelikož registrovat domácí vzdělávání je dobrovolné. [18]

Vzdělávací systém ve Spojeném království je centralizovaný, byrokratický a finančně nákladný. Sociální stát v něm není dobrým garantem kvality, když značná část populace není funkčně gramotná a v mezinárodních srovnáních britští žáci zaostávají za jinými zeměmi OECD. Britští rodiče se snaží pro své děti zajistit vzdělávací alternativy a jsou ochotni platit i dvakrát (jednou přes daně a podruhé na reálných výdajích), jen aby své děti nemuseli posílat do státních škol.

Závěr

Sociální zabezpečení a sociální služby byly poskytovány i před vznikem sociálního státu ve Spojeném království. Na jeho příkladu můžeme vidět, že sociální zabezpečení a finanční služby byly poskytovány z velké části svépomocnými spolky. Jejich velký počet a různorodost přispíval ke konkurenci, která sloužila ve prospěch jednotlivých členů. Dobrovolnost systému navíc neubírala na motivaci a odpovědnosti jednotlivce za svůj vlastní život a životy svých nejbližších. Existoval jen malý podíl populace, který nebyl pojištěn vůči hlavním rizikům života. Pokud by však někdo stejně pomoc potřeboval, měl k dispozici bohatou síť charitativních spolků.

Stejný model vývoje vidíme iu jiných oblastí patřících do sociální sféry. Vzdělání v Anglii bylo zajištěno soukromými, charitativními nebo církevními zdroji. Před zavedením povinné školní docházky navštěvovalo základní školy 95,5 % dětí. Ve zdravotnictví vznikaly nové nemocnice, které poskytovaly na svou dobu kvalitní zákroky a jejich financování bylo zajištěno z řady různých zdrojů. O kvalitě daných odvětví svědčí i fakt, že nikdo při zavádění centralizovaných a státních modelů nechtěl ohrozit již fungující systém a přistupoval v zavádění moderních prvků sociálního státu velmi opatrně.

Zavedením sociálního státu se však zničily hlavní pozitivní atributy již existujícího systému. Systému, který umožňoval dobrovolné spojování se lidí a využíval jejich aktivitu pro vznik nových svobodných nástrojů a institucí. Jeho dobrovolnost a kreativní spontánnost, která vytvářela velkou různorodost, variabilitu a inovace sloužila ke prospěchu všech občanů. Sociální stát zároveň změnil proaktivní motivaci pro zlepšení své vlastní životní situace na právo lidí, které jim má stát zajistit. Toto právo na sociální benefity u jedné části občanů však automaticky vyžaduje povinnost u druhé části ve formě většího daňového zatížení. To má za následek omezení prostoru pro svobodnou společnost, inovativní kreativitu a prohloubení pasivity, plýtvání a byrokracie.

Sociální se stát se ve Spojeném království buduje od 19. století a jeho dynamika růstu se značně zvýšila po první světové válce. Zatím jediným významným obdobím jeho zpomalení je období vlád Margaret Thatherové (1979–1990), která se jako premiérka pokusila o jeho zmenšení prostřednictvím privatizace státních podniků, omezení vlivu a moci odborů a uvolňování regulací. Právě prostřednictvím těchto politik se mohlo Spojené království ekonomicky zotavit a napomohlo k odvrácení ekonomické stagnace a kolapsu.

Ve společnosti je však nadále hluboce zakořeněný mýtus, že jen stát se umí postarat o sociální podporu svých občanů. Nicméně, na příkladu Spojeného království 19. a 20. století je patrné, že existují alternativní cesty sociální podpory jako je cesta sociálního státu.

 

Boris Fandák

Literatura

Bartholomew, J. (2006), Welfare State, We’re In. London : Politico’s Publishing.

FOCUS (2018), Průzkum veřejného mínění zaměřený na vnímání socialismu. Závěrečná zpráva z kvantitativního průzkumu veřejného mínění. Dostupné online: http://www.konzervatismus.cz/article.php?6198 .

Gonda, P. (2018), Reformní přesměrování v EU a evropské integrace. 41 – 45. Dostupné online: https://konzervatismus.cz/wp-content/upload/pdf/Gonda_studia_EU_2018.pdf

Green, DG (1999), „Benefit Dependency: How Welfare Undermines Independence“, Choice in Welfare No. 41

Guardian (2019), „Boris Johnson pledges k prioritě NHS po výběru vítězů“. Dostupné online: https://www.theguardian.com/politics/2019/dec/13/boris-johnson-pledges-to-prioritise-nhs-after-election-victory

House of Commons Library (2019), „Home education in England“, Briefing Paper, dostupné na internetu: https://commonslibrary.parliament.uk/research-briefings/sn05108/

National Institute for Health and Care Excellence (2014), „NHS musí obnovit hygienu efforts do tackle „nepřijatelné a dovolené“ infekce rates“. Dostupné online: https://www.nice.org.uk/news/article/nhs-must-renew-hygiene-efforts-to-tackle-unacceptable-and-avoidable-infection-rates

Novak, M. (2007), Ekonomie, etika a krize sociálního státu, Přednášky v rámci programu CEQLS. Dostupné online: https://konzervativismus.cz/ekonomie-etika-a-kriza-socialneho-statu/

OECD (2016), „Building skills for all: review of England“, OECD Skills Studies, s.12. Dostupné online: http://www.oecd.org/education/skills-beyond-school/building-skills-for-all-review-of-england.pdf

***

Department for Education (2019), „School Workforce in England: Listopad 2018“, National Statistics. Dostupné online: https://assets.publishing.service.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_data/file/811622/SWFC_MainText.pdf

European Commission (2018), „ECIS – European Cancer Information System, Data Explorer“, dostupné na internetu: https://ecis.jrc.ec.europa.eu/explorer.php?$0-2$1-AEE,UKE,UKN ,UKS,UKW$2-All$4-2$3-0$6-0,14$5-2000,2007$7-1$CRelativeSurvivalAgeGroup$X0_14-$X0_15-RSC$CRelativeSurvivalFollow$X1_14-$X1_-1-$

National Literacy Fund (2012), „Adult literacy statistics“. Dostupné online: https://literacytrust.org.uk/parents-and-families/adult-literacy/

OECD (2014), „Health Care Resources: Medical technology“. Dostupné online: https://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=HEALTH_DEMR#

OECD (2017), „Health Care Resources: Hospital beds“. Dostupné online: https://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=HEALTH_DEMR#

Office for National Statistics (2020), „Avoidable mortality in the UK: 2018“, Statistical bulletin. Dostupné online: https://www.ons.gov.uk/peoplepopulationandcommunity/healthandsocialcare/causesofdeath/bulletins/avoidablemortalityinenglandandwales/2018#avoidable-mortality-in-the-uk

Office for National Statistics (2020), „Public sector employment, UK: March 2018“, Statistical bulletin. Dostupné online: https://www.ons.gov.uk/employmentandlabourmarket/peopleinwork/publicsectorpersonnel/bulletins/publicsectoremployment/march2018

Poznámky pod čarou

  1. FOCUS (2018) 
  2. Bartholomew (2006). 39 
  3. Gonda, P. (2018). 41–45 
  4. Bartholomew (2006). 96 
  5. Bartholomes (2006) 
  6. Green (1999) 
  7. Novak (2007) 
  8. OECD (2014) 
  9. OECD (2017) 
  10. Bartholomew (2006). 134 
  11. National Institute for Health and Care Excellence (2014) 
  12. European Commission (2018) 
  13. Office for National Statistics (2020) 
  14. Tamtéž 
  15. Department for Education (2019) 
  16. National Literacy Fund (2012) 
  17. OECD (2016) 
  18. House of Commons Library (2019) 
Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (5 votes, average: 2,80 out of 5)
Loading...
4 komentářů

Napsat komentář: Carlos Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)