
Jak se baví internet: Máme rádi Ukrajinu
EMA
Přijde domlácená stopařka na policii a hlásí, že byla 3x znásilněná a 3x zmlácená. Policajt tlumočí vše náčelníkovi a ten prohlásí, že musí být provedena rekonstrukce případu.
Dva policajti a náčelník nasednou do auta a náčelník povídá: „No a co bylo teď?“
Stopařka: „Tady jsme zabočili do lesa.“
Zabočili do lesa – náčelník: „No a co bylo teď?“
Stopařka: „Jeden z nich mě vytáhl a znásilnil.“
První policajt vylezl, vytáhl ji z auta a přefikl ji.
Náčelník: „No a co bylo teď?“
Stopařka: “ Druhý vylezl a znásilnil mě.“
Druhý policajt vylezl a taky přefikl.
Náčelník: „No a co bylo teď?“
Stopařka: „Třetí vylezl a taky mě znásilnil.“
Náčelník vylezl a taky ji přefikl.
Náčelník ještě udýchaně: „No a co bylo teď?“
Stopařka: „Teď jsem jim řekla, že mám syfilis a oni mě zmlátili…“

Chlápkovi chcípne auto zrovna u plotu blázince. Zkouší několikrát
nastartovat, pak se chvilku hrabe v motoru, zase zkouší startovat a nic.
Jeden blázen za plotem na něj volá:
„To je ucpaná tryska, stačí ji vyčistit.“
Chlápek to udělá a motor naskočí. Tak auto zhasne, zamkne a jde bláznovi poděkovat.
„Jak jste to věděl, že to je tryska?“
„No já jsem býval automechanik.“
„A proč vás sem zavřeli?“
„Pokus o nelegální překročení hranic do Západního Německa.“
„No to by vás zavřeli do vězení, ne sem.“
„No jo, jenže já se začal plížit už v Klatovech.“











Asi všichni se shodneme na tom, že máme rádi Ukrajinu.
A že jí pomáháme, seč nám síly stačí. Možná víc, než stačí nám samotným.
Pomáhá premiér. Pomáhal bývalý premiér. Pomáhá vláda stávající i budoucí, ať už bude jakákoli. Pomáhají kraje, města, obce, spolky i jednotlivci. Pomáhá každý, koho znám, a většina těch, které neznám, ale sdílejí správné příspěvky.
Dokonce pomáhají Piráti, což mi připadá principiálně podezřelé. Pirát a nezištná pomoc – to kdyby slyšel Alexandre Dumas starší, nevěřil by ani vlastnímu displeji.
Pomoc valíme horem dolem. Vím to, protože sleduji velké skupiny spoluobčanů organizující sbírky: Dana1, tank Tomáš a spoustu dalších. Pomáháme tak usilovně, až sama pomoc začíná být hlavním výsledkem.
A tady narážíme na staletím ověřenou pravdu, kterou nezruší ani tisková konference, ani status s vlaječkou:
Komu se pomáhá, s tím je ámen.
Historie je v tomhle až nepříjemně důsledná.
Hitlerovi pomáhala skoro celá Evropa – a víme, jak to dopadlo.
Afghánistánu pomáhal nejdřív Sovětský svaz, pak Amerika, pak celý Západ. Výsledek? Dvacet let práce a jeden víkend na smazání projektu.
Africe pomáháme tak dlouho, že už to bereme jako přírodní zákon. Afrika se díky tomu má… pořád stejně, ale s lepšími billboardy.
Vzorec je jednoduchý: čím víc dobra, tím větší kocovina. Čím víc solidarity, tím větší šance, že se to celé rozsype samo od sebe.
Je to marný. Marný a systematický.
A co s tím?
Nikdo nemá odvahu to říct nahlas. Snad jedině Trump by mohl prohlásit, že nejlepší pomoc je žádná pomoc, a ještě by u toho slíbil, že na tom Amerika vydělá.
Putinovi by to nikdo nevěřil. Toho by podezřívali i z vlastní pravdy.
Tak pomáháme dál. Přispíváme, sdílíme a přesvědčujeme se, že tentokrát se ta prastará pravda spletlа.
Historie má ale jeden nepěkný zvyk: málokdy se plete opakovaně.
„Kdo přežije naši pomoc, zaslouží si rovnou vyznamenání.“














- Stává se Evropa slabým článkem Západu? - 7.12.2025
- Mírový plán pro Ukrajinu se hroutí, velmoci připravují eskalaci - 7.12.2025
- Konečně se přiznali - 7.12.2025


(21 votes, average: 4,52 out of 5)
Tak vám mockrát děkuji – vložili jste můj článek z webu degener.cz a vydali si ho jako svůj text. To je od vás hezké. https://degener.cz/komu-se-pomaha-s-tim-je-amen/