6.12.2025
Kategorie: Humor

Jak se baví internet: Máme rádi Ukrajinu

Sdílejte článek:

EMA

Přijde domlácená stopařka na policii a hlásí, že byla 3x znásilněná a 3x zmlácená. Policajt tlumočí vše náčelníkovi a ten prohlásí, že musí být provedena rekonstrukce případu.
Dva policajti a náčelník nasednou do auta a náčelník povídá: „No a co bylo teď?“
Stopařka: „Tady jsme zabočili do lesa.“
Zabočili do lesa – náčelník: „No a co bylo teď?“
Stopařka: „Jeden z nich mě vytáhl a znásilnil.“
První policajt vylezl, vytáhl ji z auta a přefikl ji.
Náčelník: „No a co bylo teď?“
Stopařka: “ Druhý vylezl a znásilnil mě.“
Druhý policajt vylezl a taky přefikl.
Náčelník: „No a co bylo teď?“
Stopařka: „Třetí vylezl a taky mě znásilnil.“
Náčelník vylezl a taky ji přefikl.
Náčelník ještě udýchaně: „No a co bylo teď?“
Stopařka: „Teď jsem jim řekla, že mám syfilis a oni mě zmlátili…“

Chlápkovi chcípne auto zrovna u plotu blázince. Zkouší několikrát
nastartovat, pak se chvilku hrabe v motoru, zase zkouší startovat a nic.
Jeden blázen za plotem na něj volá:
„To je ucpaná tryska, stačí ji vyčistit.“
Chlápek to udělá a motor naskočí. Tak auto zhasne, zamkne a jde bláznovi poděkovat.
„Jak jste to věděl, že to je tryska?“
„No já jsem býval automechanik.“
„A proč vás sem zavřeli?“
„Pokus o nelegální překročení hranic do Západního Německa.“
„No to by vás zavřeli do vězení, ne sem.“
„No jo, jenže já se začal plížit už v Klatovech.“

Asi všichni se shodneme na tom, že máme rádi Ukrajinu.
A že jí pomáháme, seč nám síly stačí. Možná víc, než stačí nám samotným.

Pomáhá premiér. Pomáhal bývalý premiér. Pomáhá vláda stávající i budoucí, ať už bude jakákoli. Pomáhají kraje, města, obce, spolky i jednotlivci. Pomáhá každý, koho znám, a většina těch, které neznám, ale sdílejí správné příspěvky.
Dokonce pomáhají Piráti, což mi připadá principiálně podezřelé. Pirát a nezištná pomoc – to kdyby slyšel Alexandre Dumas starší, nevěřil by ani vlastnímu displeji.

Pomoc valíme horem dolem. Vím to, protože sleduji velké skupiny spoluobčanů organizující sbírky: Dana1, tank Tomáš a spoustu dalších. Pomáháme tak usilovně, až sama pomoc začíná být hlavním výsledkem.

A tady narážíme na staletím ověřenou pravdu, kterou nezruší ani tisková konference, ani status s vlaječkou:

Komu se pomáhá, s tím je ámen.

Historie je v tomhle až nepříjemně důsledná.
Hitlerovi pomáhala skoro celá Evropa – a víme, jak to dopadlo.
Afghánistánu pomáhal nejdřív Sovětský svaz, pak Amerika, pak celý Západ. Výsledek? Dvacet let práce a jeden víkend na smazání projektu.
Africe pomáháme tak dlouho, že už to bereme jako přírodní zákon. Afrika se díky tomu má… pořád stejně, ale s lepšími billboardy.

Vzorec je jednoduchý: čím víc dobra, tím větší kocovina. Čím víc solidarity, tím větší šance, že se to celé rozsype samo od sebe.

Je to marný. Marný a systematický.

A co s tím?
Nikdo nemá odvahu to říct nahlas. Snad jedině Trump by mohl prohlásit, že nejlepší pomoc je žádná pomoc, a ještě by u toho slíbil, že na tom Amerika vydělá.
Putinovi by to nikdo nevěřil. Toho by podezřívali i z vlastní pravdy.

Tak pomáháme dál. Přispíváme, sdílíme a přesvědčujeme se, že tentokrát se ta prastará pravda spletlа.

Historie má ale jeden nepěkný zvyk: málokdy se plete opakovaně.
„Kdo přežije naši pomoc, zaslouží si rovnou vyznamenání.“

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,52 out of 5)
Loading...
1 komentář

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)