Cancel culture i po česku a arafatí šáteček k tomu
JOSEF JEŽEK
Na tzv. cancel culture, tedy vylučování, česky pak zakazování ideologicky nevhodného, ať již se jedná o kulturu, vědu či třeba o pomníky, jež pod vlivem nové levice zachvátila Západ, jsme měli ve zvyku nahlížet jaksi spatra. My, léty stupidní bolševické indoktrinace zocelení, jsme díky prožitému marasmu proti této zvrácenosti tak nějak imunní. Mysleli jsme si. Jenže je to tady, máme to v baráku. A nejen to. V kostkovaných šátečcích à la Arafat se nám tu prezentují ctitelé teroristů. A že je to vše prý zcela normální, legální. Jinak řečeno a dovedeno do důsledku, normální, legální je tedy vraždit a konat další zvěrstva.
Někoho může napadnout, že se jedná o různé, oddělené věci. Není tomu tak. Jde o součásti jednoho toku, jednoho přívalu zvrácenosti, co se na nás valí. Na jedné straně se coby hráz nevhodné kultuře, a samozřejmě i názorům, postavila bariéra cenzury. Neviditelné, o to tedy odpornější. Namísto formálního zákazu (proti němuž se lze alespoň teoreticky brániti, jistě, bez záruky úspěchu), tu najednou stojí neuchopitelná zeď, opřená tak leda o hysterický jekot extrémistů. Nehmatatelná, ale neprostupná. (Analogické to bylo za bolševika, tehdy spousta věcí též nebyla formálně zakázána, jen se jaksi nesměla.) Vedle toho tu najednou vybujelo jakési propalestinské hnutí. Zjevně dle západních vzorů, přesněji řečeno příkladů špatné akademické praxe západních, zejména amerických universit.
Vzorový příklad české cancel culture je případ knihy Nevratné poškození s podtitulem Jak naše dcery propadají transgenderové mánii od americké publicistky Abigail Shrier. Ukazuje, jak tato poněkud úchylná móda, tak masivně dnes propagovaná, poškozuje, a to i nevratně, mladou generaci. To není, zdůrazněme, o lidech, co s takovouto poruchou mají skutečně co do činění, těch je ale opravdu jen pár. A zaslouží si kvalifikovanou péči, nikoli uječenou medializaci. O tom, jak tato hysterie může poškozovat mladé lidi, zejména pak dívky, už se na Západě začíná (konečně) otevřeně mluvit. Od protagonistů to ovšem vyžadovalo i vyžaduje nemalou odvahu. Postavit se smečkám zdivočelých levičáků není bez rizika. Příkladem budiž kniha Když se z Harryho stala Sally. V Americe velice populární, Amazon ji ovšem pod tlakem zakázal distribuovat. A jak zaznělo v Poradě Echa, třeba překladatelka do češtiny (velice renomovaná a kvalitní) byla ochotna konat toliko pod pseudonymem.
Knihu Nevratné poškození měl u nás vydat Albatros. A nevydá. Po brutálním nátlaku, pardon, přesvědčovací kampani, od tohoto záměru ustoupil. Že renomované nakladatelství tak snadno ustoupí tlaku vzteklých křiklounů, je jistě smutné, leč bohužel nepřekvapí. Že se v této odpudivé kampani angažovala, jak uvádí například časopis Echo, Klára Laurenčíková Šimáčková, zmocněnkyně to vlády pro lidská práva, to už opravdu zaraziti může. Ona ta vláda se kdoví proč nedeklaruje jako levicová a premiér se deklaruje (kdoví proč) jakožto konzervativec. Na každý pád to svědčí o neomalené intervenci státní moci do kulturní a odborné sféry, tedy o něčem, co jí absolutně nepřísluší. A též i o infiltraci radikální levice do státní správy, tedy o jevu, jenž je vlastní bohužel většině západních států, ty Spojené nevyjímaje. A jež představuje bezprostřední ohrožení západní civilizace zevnitř. Tento případ má ovšem dobrý konec, knihu Nevratné poškození vydalo nakonec nakladatelství Bourdon. Je třeba před ním smeknout.
Mezitím i na českých vysokých školách pomalu začínají demonstrace a zejména nátlakové akce angažovaného studentstva, nezřídka ozdobeného šátky arafat. Bojují proti všemu izraelskému, čti židovskému. Naposledy jsme takový nápor, jaký dnes vidíme na mnohých západních universitách a bohužel občas i na těch našich, zaznamenali v třicátých létech na vysokých školách Třetí říše. (Tam pravda chyběly ony arafatí šátky, jinak je to ale obdobné.) K čemu to vedlo, to dnes ví každý. Mají dnešní mladí akademici stejné cíle?
Za pozornost třeba stojí i studie „odborníků“ z Masarykovy university, vyrobená na žádost České televize a hodnotící zpravodajství z Izraele a Gazy v období těsně po teroristickém vpádu Hamásu do jižního Izraele. Novinářům podsouvá ideologickou podjatost (samozřejmě ve prospěch Izraele), hovoří o dehumanizujícím přístupu. Čiší z ní ideologická zaťatost autorů. Dokonce napomíná české novináře (veřejnoprávní), aby přistupovali kriticky k západnímu, především americkému zpravodajství a uvědomovali si, jakýže vliv na západní média mají „elity a izraelská vláda“. Zní to trochu jako druhý díl Protokolů sionských mudrců. Pravdou ovšem je, že analogická druhá objednaná studie z Karlovy university hovoří poněkud jinak. Více si o tom lze poslechnout v pořadu Osobnost plus na ČRo Plus z 9. května. Na každý pád, stupeň zamoření české akademické sféry radikální, či spíše extrémní levicí, je nepřehlédnutelný, dodejme.
Důležité je ovšem nepřehlížet historické analogie. Akademické sféra ve Spojených státech (zdaleka ale nejen tam) již v létech třicátých, a pak i čtyřicátých byla silně ovlivněna komunisty (jejímiž pokračovateli je dnešní nová levice), jinak v Americe prakticky marginálními. Díky tomu úspěšně infiltrovali státní správu. Dnes se, ač potichu, přiznává, že tak spílaný a vysmívaný senátor Joe McCarthy měl ve většině věcí pravdu. Byť ji ventiloval hodně neurvale. Ale nejspíš také nemálo přispěl k tomu, že Amerika nespadla do stejného bahna jako taková Anglie. Kde se to projevilo například cambridgeskou pětkou v čele s Kimem Philbym. V kritických momentech studené války to bylo asi dosti podstatné. Do stejného soudku lze následně zařadit i intenzivní odpor vůči válce ve Vietnamu. Ta jako taková byla na místě, byla však nešťastně vedená. A všichni ti hrdinní bojovníci proti ní (včetně řady politiků Demokratické strany) nesou nepopiratelný díl spoluodpovědnosti za osud boat people i nespočet frekventantů vietnamských převýchovných, čti koncentračních táborů. A dnes tu kvalitativně stejná cháska poskakuje v kostkovaných šátcích. Kolik mrtvých si tihle bojovníci za lepší příští připíší na svůj vrub?
Je to jako v té Válce s mloky. Stále jsme si v té naší české kotlince říkali, že všechny tyhle potíže, nesmysly jsou někde daleko. My jsme chráněni svými horami, svým přirozeným konzervatismem, zkušenostmi. A pak jsme se rozhlédli. A najednou tu na nás z bezprostřední blízkosti juká mlok. A s ním tu najednou odevšad tryská „pokroková“ ideologie, a spolu s ní její neustále se stupňující požadavky.
Teď už máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela, zpívalo se kdysi. My chodíme do práce někdo veseleji, jiný méně. Po převratu v devětaosmdesátém jsme opravdu měli za to, že konečně máme, co jsme chtěli. Teď to sice (zatím) máme i nadále, nějak se nám to ale dosti odpudivě deformuje. A my nevíme, co s tím. Jenže, nikdo to za nás neudělá. A pokud ne, pak opravdu budeme míti něco, co jsme doopravdy vůbec, ale vůbec nechtěli…
blogosvet.cz
- Převaha nad Ruskem? Ale kdeže … - 30.11.2024
- Ukrajinský prezident poprvé souhlasil s postoupením území Rusku, aby ukončil válku - 30.11.2024
- Angažovaný AZ kvíz - 30.11.2024
Co to je za proizraelské koště ten Ježek ?
Mrtví palestinští civilisté, palestinské děti roztrhané na kusy tunovými izraelskými bombami, ho asi nezajímají…
Klasické proizraelské koště…, co by chtělo omezovat svobodu slova… tedy základní pilíř demokracie.
Pane Ježku a za kritiku Izraele byste dával kolik let odnětí svobody ?
Přitom se jedná pouze o to, že se kritizuje velký počet civilních obětí na straně Palestinců a deficit izraelské demokracie.
Ježku Ježku Vy hloupé proizraelské koště…, unikají Vám souvislosti a nemáte asi mozkovou kapacitu na to, abyste se na věc díval širším pohledem.
Vše vnímáte příliš úzce, jako každý jednostranný hlupáček
Autor blb nepochopil, že globál-kabala ukončuje entitu israel, stejně jako pax emerikána.
Zdegenerované woke blbečky na pseudouniversitách lze zmanipulovat na cokoliv, když né nějaký šáteček nebo přešité pohlaví, tak třeba kravinec si radostně plácnou na kebule.
Autor je lhář. Nebojuje se proti židům a s antisemitismem to nemá absolutně nic společné. Bojuje se proti genocidě, kterou Izrael páchá na Palestincích. Kdyby tuto genocidu páchal někdo jiný, protesty budou stejné.
Sionistickou cancel culture a kulturu oběti v každém případě jste, v Evropě dokonce pod ochranou zákona, dlouho bez následků provozovali – to maj pravdu.
A ono vás to nyní doběhlo.
A ještě doběhne, až vyjde v plnou známost, kdo zvednul a financoval tu vlnu afromuslimů do uHnije.
A lidi si uvědomí proč minibritové hodili vidle do Istanbulských dohod – nejsou to jen vaši soukmenovci Poroš a Alzák, kteří mají pod minibritskou větví Domu Rotschild pod ochranou vydřené krvavé grošíky ze Slovanů na UA, už od r. 1991 tam řádíte jako mor.
Odhaduji, že autor má rád genocidu celých rodin, pokud se zakryje nesmyslem o bránění proti islamizmu.
Tak to nebylo ani předtím a ni teď. Jde pouze o vyhnání případně vyvraždění palestinců a obsazení jejich území.
Svět to pochopil, ale Petr Fiala dal slib, že za Izraelem bude stát vždy takže jsme jediní s Izraelem a USA, které tyto zvěrstva podporujeme.