Diskriminace nebo opatrnost?

Majiteli restaurace hrozí pokuta až 3 mil. Kč za zákaz vstupu dětem do svého podniku. Důvodem je údajná diskriminace. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu není ospravedlněním ani fakt, že se majitel provozovny specializuje pouze na určitou klientelu. Majitel argumentuje tím, že mu hrozí vysoké pokuty, pokud v jeho provozovně bude přistiženo podnapilé dítě a to i v tom případě, že mu on ani jeho personál nepodal alkohol.

Musím říct, že rozhodnutí tohoto konkrétního majitele, i jiných, plně chápu. Pan restauratér podniká za svoje peníze a na vlastní riziko. Je jasné, že se právě toto riziko snaží eliminovat. Na restaurace, hospody a hotely dopadla pěst kreativních zákonodárců velmi tvrdě. Valí se na ně předpis za předpisem, zákaz za zákazem a je jen logické, že rozumný podnikatel se snaží vyhnout riziku pokuty za podnapilé dítě, která je až 1 mil. Kč. Vzhledem k tomu, že není možné uhlídat, aby nezletilému nedal napít například jeho plnoletý kamarád, mi přijde zákaz jako rozumná eliminace rizika. Bohužel eliminací tohoto rizika se vystavuje riziku pokuty jiné.

Chápu třeba i hotely, které se zaměřují na typ klientely, která si přeje trávit pobyt v klidu a nebýt obtěžována dětským křikem. A že děti dokážou občas pěkně křičet, moc dobře vím. Jako otec téměř dvouletých dětí nemám s těmito zákazy problém. Hlavně jsem přesvědčen, že malé děti opravdu do těchto podniků nepatří.

Začínám nabývat dojmu, že každý kdo nyní provozuje restauraci, je hrdina, protože vypořádat se s dalšími a dalšími omezeními musí být velmi těžké. Jak jsem řekl, dělají to na svoje riziko, ale nemohou uplatnit svoje pravidla, někoho odmítnout musí (kuřák, který si chce zapálit u piva), někoho nesmí (malé ukřičené dítě), do toho spousta papírování atd. atd. Přál bych si, aby pan majitel nebyl za tento zákaz trestán, ale je mi jasné, že ho soukolí našich paragrafů semele. Ještě víc bych si ale přál, aby místo házení klacků pod nohy si stát lidí, kteří vybudují svůj byznys a ještě zaměstnávají jiné, vážil. Snad to tak jednou bude.

Autor: Roman Malach