1.3.2018
Redakce
0
Kategorie: Společnost

K čemu bude GDPR?

Sdílejte článek:

IN

V poslední době se nám opět především Česká televize a politici do ní pozvaní snaží namluvit, že jedna z mnoha směrnic přicházejících k nám z EU je nevinnou záležitostí, která se nás až tak moc netýká. Budete li mluvit s kterýmkoliv HR ředitelem velké společnosti, především takové, která je majetkově propojena se zahraničními vlastníky, například z Německa či Francie, vzápětí se dozvíte, kolik nesmyslné práce jim rázem přibylo a jak se zvýšily nároky na administrativu.

[ad#textova1] 

O co tedy jde? GDPR (General Data Protection Regulation ) je obecné nařízení o ochraně osobních údajů, plným názvem Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), jehož cílem je výrazné zvýšení ochrany osobních dat občanů. V Úředním věstníku Evropské unie bylo vyhlášeno dne 27. dubna 2016. Jeho úkolem je stanovit pravidla ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů a pravidla pro pohyb osobních údajů. Nařízení chrání základní práva a svobody fyzických osob se zaměřením na právo ochrany osobních údajů. Volný pohyb osobních údajů v Evropské unii není z důvodu ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů omezen ani zakázán.

Tolik odborná klasifikace, která je v době internetových vyhledávačů, odposlechů a mediálních zpravodajství velmi rozporuplným nařízením. Nakládání s osobními údaji by samozřejmě mělo mít určitá pravidla. Je až neuvěřitelné, jak snadno se a všude se za každým z nás táhne dlouhá stopa, po které se může vydat i průměrně nadaný slídil. Ostatně zneužívání informací o každém z účastníků na sociálních sítích, uživatelů internetu, platebních terminálů, všemožných čipů a dalších ,,vymožeností” vedoucí k ztrátě i jen náznaku soukromí je přímo ukázkovou skutečností, jak snadno se vzdáváme vlastního bezpečí. Navíc je třeba si připomenout, že k velké části činností budeme stále více tlačeni státním aparátem. V kontextu s tímto výše řečeným se zdá být nástroj GDPR na první pohled krokem k naší větší anonymitě. Opak je pravdou. Státní a bezpečnostní složky mají již nyní tolik možností si s našimi údaji dělat cokoliv, co se jim zalíbí, že považovat GDPR za osobní ochranu může považovat jen snílek. Mnohým to sice zkomplikuje život, ale tam, kde bychom opravdu chtěli být chráněni, tedy tam nikdy nebudeme.

Dle všeho se tedy zdá, že ochrana dat má přispět k úplně něčemu jinému. Tím je mít možnost skrývat informace o těch, kteří mají důvod něco tajit. Momentálně nejvíce hlučně protestují zpravodajové, novináři, publicisté, neboť jejich práce a možnost informovat o jednotlivcích bude de facto naprosto paralyzována. Veřejnost by absolutně ztratila možnost dozvědět se o pachatelích závažné trestné činnosti, o nebezpečí plynoucí z existence rizikových jedinců i skupin, ale také o podvodech, korupci a dalších atributech spojených s politiky. Je to stejný stav, jako kdyby se matka po porodu zeptala, co se jí narodilo, a porodník by odpověděl:,,Živočich´´. Poměrně zásadní zprávy, varování a informace by se rázem přetavily v naprosto sterilní homogenní hmotu bez vypovídající hodnoty. Zároveň to omezí činnost plno dalších menších médií, která dosud přinášela informace, které neprošly filtrem oficiálních orgánů a často přinášela zprávy o událostech a lidech, kterým se ta státem kontrolovaná vyhýbala. Investigativní publicisté mohou rovnou odejít do důchodu. Opět jde o to, aby o nás příslušná místa věděla vše, ale my o dění kolem nás, respektive nad námi vůbec nic. Rozsah škodlivosti je úměrný tomu, jak ho politici zlehčují. Je to tak podobně i s jinými nařízeními a směrnicemi vydávanými Bruselem.

Abychom si nemysleli, že se každému zdá být nařízení EU kontraproduktivní, je třeba si uvědomit, že GDPR je obrovský kšeft pro právníky a konzultační firmy. Vzhledem k stanovené výši pokut za porušování pravidel, která je vyčíslena až na 20 milionů eur, je vskutku pochopitelné, že částky za zastupování v případných sporech budou na obou stranách opravdu omračující. A těch soudních sporů bude opravdu hodně. Velké právní kanceláře se připravují na žně, ale zbyde i na jednotlivé právníky, například podnikové. Lze se domnívat, že za tímto nařízením je mnoho podezřelých záměrů, přičemž tím nejviditelnějším je zakrýt nekalou činnost elit a snížit na minimum možnost informovat o nich. Problémy nastanou také při přijímání zaměstnanců.  Na zpracování osobních údajů bude třeba písemné povolení, získané materiály budou podléhat pečlivé evidenci a skartaci, tedy se opět rozšíří byrokracie, protože budou vznikat kontrolní úřady, zapotřebí budou audity. Za určitých okolností budou životopisy prázdnou stránkou, neboť za osobní údaj je považováno vše v nich dosud uváděné. Abychom nešířili nepravdu, je třeba podotknout, že případný nesouhlas s poskytnutím osobních údajů může být důvodem k nepřijetí uchazeče do nového zaměstnání.

Poslední dobou nás Evropská unie překvapuje naprosto nelogickými a kontraproduktivními rozhodnutími, směrnicemi a nařízeními, které nutí poté jednotlivé státy implementovat do svých zákonů. Nejde pouze o sjednocování všech systémů, ale především o snahu ovládnout jednotlivé národní státy a jejich vládám a parlamentům ukrojit co nejvíce z jejich pravomocí. Zároveň o přebírání postupné moci s úmyslem vytvořit celoevropský stát, který by se stal dojnou krávou pro samotné elity a nadnárodní korporace.  GDPR je jedním z mnoha dalších nástrojů napomáhajících k naplnění tohoto záměru.

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZDROJ: inadhled.cz

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Když ovce zabečí

    VLAĎKA ŠPIDLOVÁ Docela se bavím, když čtu články od autorů varujících před nastávajícím energetickým a ekonomickým /o morálním už

    Je to vysloveně plýtvání

    VIDLÁK Přátelé…, že se majnstrým pustil už i do Jakuba Vágnera, za to, že si dovolil pochybovat o užitečnosti