Proč ČNB raději nerozdá 75 miliard euro občanům?

V současnosti probíhá závěrečné dějství intervencí České národní banky. Na veřejnou scénu se tato tragédie dostala v listopadu 2013, ale protože ještě není všemu konec, náklady celého „tyátru“ dosud neznáme. Ostatně ty se budou načítat dlouho po spuštění opony. Ke konci letošního března si operace centrální banky podle odhadu analytiků (oficiální výsledky se zveřejňují se zpožděním) vyžádaly „výrobu“ 1800 miliard korun. Za ty byla nakoupena aktiva v hodnotě více než 75 miliard eur. Paradoxně i eura nakoupená ČNB vznikla v Evropské centrální bance stejným způsobem jako koruny, tedy z „ničeho“. Informace, z čeho se rezervy skládají (ony to nejsou jenom eura), však nejsou veřejnosti dostupné. Hodlá snad ČNB z titulu vlastníka akcií řídit Volkswagen?

Při prodeji nashromážděných eur lze očekávat ztrátu okolo 150-200 miliard korun. Doufejme, že se tak stane. Pokud se totiž kurz nevrátí k 25 korunám za euro s trendem k dalšímu posilování a ČNB „přistane“ z intervencí beze ztrát, prohráli jsme všichni. Potvrdí se, že centrální bankéři svými peněžními machinacemi na dlouhou dobu poškodili českou měnu. Pravidla Evropské unie by měla započítat do veřejného dluhu i ztrátu centrální banky. To aby politikům přešla chuť nečinně přihlížet těmto měnovým manipulacím.

Podle centrálních bankéřů, budoucí ztráta ČNB není podstatná a intervence lze provádět donekonečna a nekonečným množstvím korun. Naprostá absurdita tohoto tvrzení, ale i celého konceptu ničím nekrytých peněz, plyne z následujícího hypotetického kroku. Co kdyby se zmíněných 75 miliard euro rozdalo českým občanům? Stačil by krátký zákon s textem: „Majetek České národní banky patří lidu“. Nebo ještě lépe, co tak přeměnit oněch 75 miliard euro na zlato. Každý z nás mohl dostat pěkňoučký slitek zlata. Není to absurdní a hloupý nápad, jak se zdá. Aktiva byla získána naprosto za „nic“, na základě pouhého připsání 1800 miliard korun do bilance ČNB na klávesnici počítače. Podle logiky centrálních bankéřů (…..intervence lze provádět donekonečna a nekonečným množstvím korun …..) by se nic nestalo. Koruny by se mohly „vyrábět“ (připisovat) a dál vyměňovat za eura, akcie, obligace, zlato, diamanty s „hejly“, kteří tomuto zdánlivému finančnímu perpetuum mobile věří. Nebo snad ne?

Nejabsurdnější na celé věci je, že zmíněných 1,8 bilionu korun bylo centrální bankou použito nikoliv k užitku českých občanů, ale formou „finanční páky“ k jejich poškození, a to v rozsahu stovek miliard korun. Veškeré zboží importované od listopadu 2013, pohonné hmoty, potraviny, automobily, oblečení i naše dovolené v zahraničí, všechno se stalo vinou intervencí o 10 procent dražší.

Korunu ponížení českých občanů nasadila banka JP Morgan, která Česko vyřadila ze skupiny rozvinutých ekonomik do pásma rozvojových zemí. Důvodem byl pokles příjmu na hlavu, který se vinou znehodnocením koruny tři roky pohyboval pod průměrem právě rozvinutých zemí.

V poslední době měnové manipulace ČNB zrychlily „inflaci“, a to i část, kterou se zabývá Český statistický úřad. K únoru 2017, v meziročním srovnání, vzrostly jím sledované ceny (což je něco naprosto jiného než všechny ceny) o 2,5 procenta. (Inflace nám začala ničit úspory). A kdo má na bankovním účtu vyšší úrok než je 2,5 procenta za rok? Nikdo.

Stejně je to všechno pouhá šalba. Vyhodnocování růstu cen podle obsahu spotřebního koše vytvořeného z úřední moci, nemá žádný smysl. Výsledkem je, že oficiální „inflace“ měří dění pouze na části trhu. K zvýšení zmatku se v čase mění, opět zásahem moci úřední, důležitost (váha) jednotlivých položek ve výpočtovém indexu. V posledku, každý z nás nakupuje něco jiného, má jinou strukturu spotřeby, prostě jiný „žaludek“. Je nutné se vrátit k pravému významu slova inflace, jako růstu peněžní zásoby. Tento údaj je třeba každý měsíc vnucovat veřejnosti, třeba i vládou placenou inzercí v tisku. Voliči by se divili skutečné míře inflace, která je 10 procent a posouvá ceny zboží, tam kde to Český statistický úřad neměří (byty, dluhopisy……) a zakládá na budoucí problémy.

Zákon ukládá ČNB dbát o cenovou stabilitu. Z tohoto pohledu představuje tzv. inflační cílování, bez zábran a ostychu vyhlašovaný plán znehodnocování úspor o 2 procenta ročně, naprostou svévoli. Už jen za tohle porušení zákona si členové bankovní rady zaslouží odvolat z funkcí. Mílí se ti, kteří považují činnost centrální banky za ryze odbornou věc, do které „vidí“ jenom pár zasvěcených alchymistů.

Politici by si měli alespoň před volbami všimnout, že ČNB poškozuje občany neskonale více, než v souhrnu všechno, co dosud bylo předmětem veřejných debat, jako předražené tarify mobilních operátorů, znečištění vzduchu, migranti, islámský terorismus, globální oteplování, dieselové motory bez filtrů pevných částic… Nejhorší na tom je, že celé toto snažení ČNB k ničemu není. 

Centrální banka dnes zdánlivě stojí mimo moc výkonnou, zákonodárnou i soudní, nad systémem vah a protivah, kterými se stabilizuje společnost . Disponuje absolutní mocí nad našimi penězi a ty, ať chceme nebo ne, představují srdce naší civilizace, jsou nám vším. Jde za ně koupit štěstí i strach, nahradily ideje, víru, čest i rodinné vazby, prostřednictvím peněz uplatňuje svůj vliv stát. Členové bankovní rady jsou jmenováni prezidentem bez oponentury dalších institucí, a to je nutné změnit v prvé řadě. V dalších krocích nejde o to, co má aktivně dělat centrální banka, ale po neblahých zkušenostech s intervencemi je třeba nově a striktně definovat to, co dělat nesmí.

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZDROJ: Vilém Barák