12.3.2016
Redakce
0
Kategorie: Historie

MDŽ 1984

Sdílejte článek:

KAREL JEMELKA 12|03|2016

Tuším roku 1984 jsem dělal dispečera dopravy a o přestávkách chodil na kafe na účtárnu (mzdovou). V kanclu PAMačka, mzdová účetní a kamarád spolužák, ekonom.

Bylo těsně před MDŽ, a už si nevzpomínám, jak, ale přišla řeč na vznik MDŽ. Tvrdil jsem, že svátek vzniknul v USA, kde se ten den splašily švadlenky. Bylo mi oponováno, že nic takového, jako z Ameriky sem přece nemohlo přijít.  Tak ze Sovětského Svazu, ne?

[ad#clanek-respo]

A měli mě za šprýmaře, co si vymýšlí. Pouze mzdová účetní, holka krátce po škole se ke mně váhavě přidala. Snad kdysi na základce, v Občanské nauce cosi takového zaslechla.

Inu, po přestávce jsem se jal tvrzení ověřovat.  Telefonní seznam, Československý svaz žen, 88080888.  Proč se ptát u kováříčků, když se můžu zeptat přímo Kováře. Volám. Soudružka vzala telefon na první drc.

A tak jsem spustil:

„Víte, paní, mám takovýto problém. Máme dnes v podniku oslavu MDŽ a ředitel má jakousi trmu, vrmu, nemá čas a tak mě před chvílí pověřil, abych mu napsal na dnešní oslavu slavnostní projev. Víte, jakousi kostru už mám, ale nikdo neví, na jakých základech onen svátek vzniknul. Lítám po kancelářích a nikdo mi nechce říci, na jakém základu a historických skutečnostech vlastně MDŽ jako svátek vzniklo. Nechali mě se v tom plácat. Tak jsem neviděl jinou možnost, než zjistit fakta u vás, tedy u zdroje? Pomůžete  mi?”

Po každém čtvrtém mém slově do telefonu jsem slyšel „Aha“, po posledním „Hm“,  a bylo ticho.  Tlumeně slyším: „Maruš, mám tady soudruha a ptá se, jak vzniklo MDŽ. Prosím Tě, víš to“?  „Člověče nevím“. Ani Maruš nevěděla.  „Víte, já ani kolegyně to nevíme, ale pošlu kolegyňku se zeptat do vedlejší kanceláře, chvilku vydržte“. „Maruš, prosím tě, skoč vedle se zeptat Olgy nebo Zdenky“.  „Vydržte, soudruhu“. 

Tři minuty ticha.  „Víte, soudruhu, ani vedle to neví. Víte, soudružka tajemnice to ale bude vědět nabeton, ale ona je služebně na kraji v Ostravě. Já se ji pokusím sehnat a zjistit to. Dejte mi telefon a jméno.“ Dal jsem telefon i jméno.

Počkal jsem půlhodinku a protože jsem na soudruhy dotěra, darebák a klaun, zavolal jsem znovu: „Víte, ale já to potřebuju vědět. Mám tři děti, poslední je holka, čtyři měsíce, jak mě ředitel oškube o prémie, bude průšvih v rodině. Já to musím vědět už k vůli dětem.” Kňučel jsem jak nakopnutý pes. Žádný soucit. „My jsme soudružku, nesehnaly ani na kraji, je někde mimo, ale má tam vzkaz, že Vás má okamžitě volat.”

Asi po pátém telefonátu mi soudružka, už vytočená oznámila, že: „Za svoji neznalost a případnou ztrátu prémií si mohu sám, protože bych měl vědět, jako člen socialistické společnosti, co a proč se slaví.” Vymalováno. Já mám vědět, soudružka nemusí. Nejlepší obranou je útok.

Půl třetí. Zamykám šuplíky. Telefon. „Jste soudruh Jemelka? Mám tady v Ostravě vzkaz, že Vás mám okamžitě volat.”  Aha, Okresní tajemnice. Tak jsem tajemnici vysvětlil, co zjišťuji okolo MDŽ. Ticho. „Víte, já to nevím, ale jsem na kraji. Jsem sice na odjezdu, ale jak to zjistím, hned Vám zavolám.” Klap. Tý, tý, tý, položila to ona. Ideologicky měla převahu.

Dělal jsem ten den půl hodiny přesčas. Soudružka tajemnice taky. Já čekal na telefonát a ona o půlhodinu  později odjela z Kraje.

Telefon. „Víte, soudruhu Jemelko, MDŽ vzniklo na základě oprávněné stávky Amerických švadlenek. Na oslavu onoho dne, stávka Amerických žen, dělnic a švadlen byl onen den stanoven oslavou žen, dělnic trpících, vykořisťovaných, dřících pro kapitalismus…..byl tento den uznán jako svátek pracujících žen.” Zmatené leč „pravdivé“.  Hned jsem měl dopsáno.

Malinko odbočím. Pár let zpátky.

Už jsem jezdil autobusem do šesté třídy na Měšťanku do Přerova. Jsa ovlivněn a zmaten (nebylo mi dvanáct) tedy rok 1967 jsem mámě koupil kytičku sněženek k MDŽ. Od babky u nádraží.  Dohrnul jsem se domů a cpal mámě onu kytičku s tím, že jako: „Mami, já Ti přeju….  „.  A máma stála, nevěřícně, vzala si kytku, přičichla. Zkoukla mě znovu, přitáhla si židli, sednula, položila kytku na stůl, uchmatnula mě a dala si mě na klín. Vzala kytku, přičichla, dala přičichnout i mi. Sundala mě z klína a „Podej ze šicího stroje nit a nůžky“.  Rozstřihla nit, co držela kytku pohromadě a rozdělila sněženky na dvě kytky. Podal jsem vázičku s vodou. Jednu půlkytku si do ní dala, druhou nechala na stole.

Znovu jsem skončil na klíně. „Víš, jak každou druhou květnovou neděli jezdíme k babičce? Něco upeču a k tomu kytici? Víš, tak to mají mámy svátek. Babička je moje máma, a já zase tvoje.  Děkujeme tak za život, péči, výchovu, za starosti i lásku. Mámy si to zaslouží. Uvidíš časem sám. Tady tu druhou kytku dáš tetě Maří. Ona asi děti už nikdy mít nebude, ale ženská je. Echtovní. Má tě ráda jako svého. A uvidíš v životě sám, jak ženskou vždy kytka potěší.”  (Teta Maří, tátova sestra se opravdu nikdy nevdala. Dětí neměla. V mládí se zamilovala do pana Hodoně a ten nic o její lásce netuše jako mladík vycestoval do Ameriky. A Maří mu byla do smrti věrná).

Sundala mě z klína. „Tak a teď se běž učit, ať z tebe v životě něco je. Rozumbrado.”  A plácla mě po prdeli. To se sakra dnes už nesmí.  „Víš, Karli, já mám nejradši konvalinky.” A měla tak divně lesklé oči. Tu kytičku konvalinek pak vždy měla, bez ohledu na svátek. Záleželo kdy začaly kvést. I na hrobě. A bude ji mít, pokud je budu schopen natrhat a do kytičky svázat. Byla a je to moje máma. Nafurt.

A znovu odbočím. Starým fórem:

Sedí lord u šálku čaje v knihovně, kouří doutník.

„Jamesi, co je to venku před domem za kravál“?

„Víte, My Lorde, na ulici právě probíhá Gay Pride“.

„Co je to Jamesi Gay Pride?“

„Víte, My Lorde, to teplí a lesbičky demonstrují za svá práva.“

„Někdo, Jamesi bere teplým a lesbám jejich práva“?

„Nebere, My Lorde“.

„Tak proč, Jamesi dělají takový to kravál“?

„Protože jsou to My Lorde Buzeranti“.

Tak, a co teď s tím?  Slavím, slavíš, slavíme. 

„Čím halasněji slavíme, tím halasněji dáváme najevo svou ideologii nalevo.” Pokus o citát?

[ad#clanek-respo]

Nee, já Svátek Matek slavím v tichosti. Přinesu mámě na hrob kytičku konvalinek. Nemám potřebu se ožrat jak carský oficír protože si Němka, Klára Zetkinová, komunistka, na sletu jakési internacionály umanula oslavit ženu jako nositelku levicové ideologie, když ty švadlenky. A nemám ani potřebu hulákat po ulici, poskakovat s holou prdelí, protože já chlap protestuji proti biologickému  faktu, že nemohu mít potomka s chlapem.

Slavte si co chcete. Ale dejte mi pokoj. Neotravujte mě svou hloupostí. 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 4,69 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky