Vrchol farizejství
LUBOMÍR VYLÍČIL 28|08|2015
Představte si modelovou situaci: nějaký úchylný, škodolibý člověk zapálí v noci na kraji vesnice pár stavení. Jedněm hodí molotovův koktejl na půdu, dalším hořící kanystřík benzínu do garáže a třetím podpálí zezadu kůlnu. Hasiči nestíhají… Po ránu se přiloudá a zoufalým, promrzlým nešťastníkům, kteří právě přišli o střechu nad hlavou a většinu majetku začne nezištně radit: Lidi, tohle paběrkování na spáleništi vám nepomůže. Poslyšte, já mám kamaráda, nějakého Horsta. Bydlí támhle na kopci, ten velký barák. Tak k němu běžte, on se o vás postará.
[ad#hornisiroka]
A další noc, pro změnu, zas zvedne stavidlo místního rybníka. Voda se valí vesnicí, ničí majetek a bere životy spících, nic netušících občanů. Ráno je tu náš „hrdina“ jak na koni a zase radí: nelovte tu v bahně trosky a zbytky. To nemá cenu. Běžte k Horstovi, támhle na kopci. On má všeho dost a je sám v tak velikém baráku. Tam se vejdete! On se rád rozdělí. Má veliké zásoby jídla, a nové domácí kino, tam se vám bude líbit..
V mezičase, mezi podobnými kratochvílemi, chodívá po tržištích okolních vesnic, rozdává klobásky bezdomovcům a říká: Můj kámoš, Horst, teď zrovna zabíjel. Má klobás, že neví co s nimi. Zrovna pořádá ochutnávku! Skočte si tam, je to támhle na kopci. A po sloupech a nárožích vylepuje plakáty: Vezmu studenty na ubytování zdarma. Strava zajištěna. Horst.
Jak to asi vypadá tou dobou u Horsta je každému jasné. Nad první partou se slitoval a pustil je do patra. Další skupiny postupně obsadily obyvák, bylo mu hloupé je nevzít, chudáky. Časem přišel i o ložnici. „No když už jste přijal ty Novákovi, tak my jsme taky přišli o všechno, fakt pane Horste….“
Další příchozí už neprosí a nepřemlouvají. U Horsta je lidu jak na pouti. Mají mezi nimi příbuzné, známé a vůbec, kdy už ti, tak proč né taky my, že, brácho. A valí se do Horstova domu okny, přes terasu i sklepními okénky. Už vykopli i dveře do garáže a skleníku…
Zoufalý a zničený Horst teď přespává v kolečkách v zastrčené kůlně na dvoře. Z baráku už ho úplně vytěsnili.
Jednou vám tak, když se po ránu plíží zadem, aby se napil vody z potoka, než zahájí svou (nyní obvyklou) obchůzku po žebrotě, si sedne na břeh a z dálky se smutně zadívá na svůj zdevastovaný statek. Tu k němu přistoupí náš „hrdina“. Zastaví se, přátelsky poplácá Horsta po hubených zádech a obdivně praví: Teda Horste, ty jsi fakt pašák. Ty máš srdce na pravém místě, to by každý nedokázal!
[ad#velkadolni]
Nevím proč mě zrovna tenhle obraz napadl, když jsem četl dnešní krátkou zprávu, že americký president Obama volal německé kancléře Merkelové. Jak zpráva uvádí: Americký prezident ocenil vedoucí úlohu, kterou Německo podle něj převzalo v Evropě při řešení uprchlické krize. Merkelové poděkoval především za nedávné rozhodnutí Berlína usnadnit přijímání syrských uprchlíků.