Istanbulská smlouva na obzoru

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Dnes  vláda ČR rozhodnout, jak se postaví k ratifikaci tak zvané Istambulské smlouvy Evropskou únií, jako institucí. Podle návrhu Evropské komise by se v příštím týdnu mělo jednat o ratifikaci „Istambulu” tak nějak globálně, za všechny členské státy. Za ty dobré a snaživé, stejně jako za pomýlené zpátečníky, kteří u sebe doma s ratifikací stále váhají.   Zmíněné hlasování by mělo proběhnout Evropské radě, a to většinovým způsobem.  Za Česko tam pojede ministr Síkela (STAN).

Zprávu o „Istanbulu” by mělo na dnešním jednání vlády předložit Blažkovo ministerstvo spravedlnosti. Navrhuje v ní, aby se český ministr příští týden na půdě EU zdržel hlasování. Pomiňme pro tuto chvíli, nakolik je to rozhodnutí zbabělé a alibistické. Protože ještě může být přehodnoceno. K horšímu, pochopitelně.  Proti návrhu na zdržení se totiž staví všichni ministři za resorty, které opanovalo hnutí STAN. A stejně tak požaduje nekompromisní schválení i Zmocněnkyně pro lidská práva Úřadu vlády, Klára Šimáčková Laurenčíková. Pro neznalé, jde o aktivistku v oblasti genderu a inkluse, bývalou političku Strany zelených. Nyní, z Božího dopuštění, pracovnici Úřadu vlády.

O co vlastně v tom hlasování na Radě Evropy půjde? Pro odpověď se musíme ponořit poněkud hlouběji do minulosti. Tak zvaná Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí (známá těž jako Istanbulská úmluva), byla přijata 7. dubna 2011. Mezi líbivá hesla, o boji proti násilí na ženách, zabránění nucených svazků a potírání ženské obřízky, do ní úředníci EU vložili (jak je v té organizaci zvykem) několik dobře maskovaných, nášlapných min. Proto také, po úvodním bezstarostném, hromadném podpisu dokumentu, přišlo drbání se na hlavách a váhání s ratifikací v národních parlamentech.

Z 28 členů EU ji „doma” neratifikovaly tyto státy: Česko, Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Litva a Lotyšsko. Polsko si později, po pádu progresivní vlády, svou ratifikaci jaksi rozmyslelo. Zklamaná Evropská komise proto zprvu zkoušela neposlušné a vzdorující státy přimět domlouváním, aby se zařadily do tvaru. Později přistoupila i mírným formám nátlaku. Ale vše marno. Státy, vesměs „východní” se zabejčily. A tak bylo rozhodnuto, vyrovnat se s tím „po Evropsku”. Tedy přijmout to šmahem za všechny. Většinovým hlasováním, při kterém je docela slušná šance, že progresivimem prolezlé státy Západu přehlasují východní potížisty.

Současná situace vypadá tak, že proti Unijnímu přijetí Istambulské smlouvy jsou jasně a otevřeně tyto země: Polsko, Maďarsko, Slovensko a Bulharsko. U dalších potížistů je názor zatím nejasný. Nicméně, jestli že Fialova vláda přistoupí k maximu toho, čeho je ochotna, tedy ke zdržení se, bude vítězství progresivismu na Radě s velikou pravděpodobností drtivé.

Co by to představovalo pro nás, pro Českou republiku? Unijní ratifikace Istanbulské úmluvy „za všechny státy” by zaručovala, že její obsah bude vymahatelný v oblastech kompetence EU. To by znamenalo, že bychom se (možná) vyhnuli úpravám našich zákonů, ve věci genderu, nebo definice znásilnění. Možná bychom se i nějak vykroutili z článku 12 úmluvy: Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů. Tedy z převýchovy obyvatelstva…

Ale podstatný, zásadní a drtivý dopad, by měl tenhle společný akt EU na výklad azylového práva pro cizince. Na migraci. Přesněji na nechtěnou migraci z nekompatibilních kulturních okruhů. „Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby genderově podmíněné násilí vůči ženám bylo uznáno jako forma perzekuce ve smyslu článku 1, A (2) úmluvy z roku 1951, upravující status uprchlíků, a jako forma závažné újmy, zakládající potřebu doplňkové/dodatečné ochrany. Přeloženo do běžné, hovorové češtiny: Jestliže migrantka uvede, že byla doma pronásledována z důvodů genderu, tedy že se cítí být třeba 64 pohlavím, má nárok! Přes to nejede vlak. A to si piště, že jim to, už na lodi, nebo při vykládce, nějaká vykutálená neziskovka poradí!

Jo, že se to týká jen žen? A že tak, v zásadě, o nijak velké počty nepůjde? Nenechte se vysmát! Každý vousatý, třicetiletý bojovník ISIL bude při vystupování z lodě od teď ženou. Protože se tak cítí. Vous, ani penis neznamenají, že smíte byť jen náznakem pochybností, urazit jeho city! A moudrá, pečující EU už dohlédne „aby tyto ženy, bez ohledu na jejich status nebo místo pobytu, nebyly za žádných okolností navráceny do kterékoli země, kde by byly ohroženy na životě nebo kde by byly vystaveny mučení či nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu” Jak praví další článek smlouvy.

Jako by tohohle neštěstí nebylo dost, je tu ještě další, vykutálené nařízení, které má celounijní přesah, a bude je proto nutno aplikovat i u nás. Podle článku 66 úmluvy, budou v celé EU, ve všech státech, zřízeny tak zvané Expertní skupiny. Ty mají monitorovat stav „genderového násilí” v zemi a podávat pravidelná hlášení do ústředí, do Brusele. A nejen monitorovat. Mají také podávat návrhy na opatření. Které bude s pravděpodobností, hraničící s jistotou, vzápětí Eurokomise po příslušném státu požadovat…

A teď to podstatné. Jak taková Expertní skupina, třeba v České republice, vlastně vznikne?  Podle příslušného ustanovení „Istambulu”, budou členové místní, Expertní skupiny pro potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, „…voleni transparentním postupem mezi vybranými osobnostmi vysoce morálního charakteru, uznávanými pro své kompetence v oblasti lidských práv, rovnosti pohlaví, násilí vůči ženám a domácího násilí nebo pomoci a ochrany obětem, anebo které prokázaly profesní zkušenost v oblastech spadajících do působnosti této úmluvy”. Kdo si tenhle mistrovský výtvor Unijního newspeaku přečetl až do konce, má jasno, z jakých kruhů se budou „národní, genderoví drábové” rekrutovat. Ano, těm nejagresivnějším aktivistům, nejuječenějším feministkám a lidem z nejškodlivějších neziskovek se tu otvírá cesta k zaměstnání snů. Za slušný peníz škodit většinové společnosti a požívat přitom nedotknutelné, celoevropské ochrany…

Co s tím? Teď asi nic, jen doufat. Do budoucna pak mějme na paměti, že jakákoli smlouva se dá přehodnotit, změnit, vypovědět, nebo alespoň pozastavit její naplňování. Ale na to musí být v zemi vláda, která se neopírá z jedné části o progresivní šílence, z části druhé pak o poskoky cizích zájmů.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
23 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)