15.5.2023
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Jak se máte Pavlovi?

Sdílejte článek:

JIŘÍ MACKŮ

(Hradní činění jak se jeví nám, prostému voličskému lidu zpod Opyše.)

Česká historie již pamatuje různé slavné anabáze spojené s válčením. Třeba v osobě legendárního českého velitele Jana Žižky (tzv. spanilé jízdy) či ještě legendárnějšího prostého vojína Josefa Švejka. Zatímco v jeho případě ta první byla jenom proklamovaná („Na Bělehrad, paní Müllerová, na Bělehrad!“), druhá již uskutečněná (z Tábora do Budějic) se dočkala i slavného zastoupení ve světové literatuře.

Konečně si snad zase jednou zaválčíme

Dobrých 110 let jsme si poté museli počkat na pokračování, než se jako lákavý cíl nabídly alespoň nejrůznější (žel více či méně postižené) ukrajinské destinace. Jít kulkám a raketám vstříc je vždy o hubu. Chce to odvahu a alespoň helmu, zvláště v případě civilů, především politiků, politologů a nejrůznějších prezidentů.

Jenže voják musí ze zázemí postoupit dál, a generál až na úplnou linii fronty. Tak, aby všechno viděl a správně vyhodnotil na vlastní oči, i když skrzevá periskop. To jsou pak jiné zážitky, než při plánování nad mapou v různých štábech, navíc pokaždé jiným směrem nepřátelsky zaměřeným. Ještě horká střepina z granátu se navíc stane vítaným suvenýrem a vůně střelného prachu uvízne na sliznici už nafurt.

Buďme hrdi, že takového hrdinu máme. I když ten jeho prezidentskej předchůdce, nějakej Svoboda, to byl ještě větší řízek…

Jak vypadá skutečná odvaha

Mezi lidem prostým i vrchností na to není jednotný názor. Stručně by se dalo říci, že i v tom je národ rozdělen jako další pozůstatek politiky předpavlovské prezidentské éry: někdo se trmácí k moři autem, někdo si etí. A pak se máme mít všichni stejně rádi.

Podle mě je ale rozhodně menší statečnost vydat se v obrněném voze na frontovou linii do Bachmutu, než civilní leteckou linkou, navíc bez doprovodu stíhaček, na královské mecheche do Londýna. Vždyť kde jinde lze spíše natrefit na raketu, než právě v luftě, aniž byste se měli kde schovat. Vzpomeňte na stovky V-1 nad Kanálem. To by vám potom i ti Koudelkovi hoši, rozesetí po okolních sedadlech, byli na nic.

Stejně jako bodyguard nejoddanější. Tedy vysoce postavená bodygardka, protože jde o pí podplukovnici Evu, která současně dokázala v královském hemžení úspěšně reprezentovat tradiční půvab, vkus a eleganci českých žen. A to navzdory své minulosti, jež žádného občana království upřímně nezajímá, jenom my se v tom pořád nimráme. Na rozdíl třeba od podobné kariéry prince Harryho, vévody ze Sussexu, absolventa Královské vojenské akademie, včetně jeho dvojího bojového nasazení v Afganistanu.

Dva skandály na kyjevských úřadech

(Od našeho nespolehlivého zpravodaje.) Oba se udály v rámci návštěvy česko-slovenského prezidentského páru u spřáteleného kolegy Volodymyra. K prvnímu došlo u příležitosti slavnostního předání českého amerického Coltu nejvyššímu ukrajinskému pistolníku. Že se jedná o ručně rytou pistoli CZ 75 z edice Řád Bílého lva, zdobenou českými národními symboly se štítem ze čtrnáctikarátového zlata, nepostřehl nejmenovaný úředník, jenž obratem spustil poplach.

Naštěstí se včas ukázalo, že tento dobrý muž, znalý bohaté společné ukrajinsko-německé vojenské historie, si pouze nevhodně vybavil podobný dar z minulosti. To když Adolf Hitler nechal poslat pistoli (to byl ale pravděpodobně mauser) jako dar svému letitému spolubojovníku Ernstu Röhmovi, veliteli SA – aby se s ní vlastnoručně zastřelil.

Druhý případ (fake?) je hlášen z tamního ministerstva zahraničí. V čí hlavě tento nápad vznikl, se neví – zda pod bujnou chlapskou hřívou barvy gorilího samce, či v blonďaté hlavince jeho roztomilé spolucestující. Každopádně jejich návštěva skončila skandálem, přičemž na to stačila jedna jediná a v podstatě logická otázka: „Kdy?“

Ta vytočila představitele zmíněné instituce, který pár oficiálně přijal, k nepříčetnosti. Začal vztekle pobíhat po místnosti, vyskakoval a vykřikoval: „Nikdy! Nic se vracet nebude! Ani Rusům Krym, ani Polákům Halič, ani Rumunům Severní Bukovinu a jižní Besarábii, nic Maďarům a vám už vůbec ne Podkarpatskou Rus! Nikdy! Nasrat! To všechno je teď a zůstane naše, naše! Však voni se tam už všichni pro vlastní dobro naučí mluvit a psát po našem!“ Oficiální zpráva ze setkání ale nebyla vydána.

O dalším pokračování původního zpravodajství z Opyše nejsou jistojistě pochyby.

(Vysvětlivka pro nePražáky: vlastním jménem Opyš se označuje spodní část skalního ostrohu, jednoho z devíti původních pražských vrchů, na kterém se rozkládá Pražský hrad.)

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 4,86 out of 5)
Loading...
18 komentářů

Napsat komentář: Pijack Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)