12.5.2023
Kategorie: Společnost

Kudy vede cesta

Sdílejte článek:

ANTIVIRUS

Žijeme ve zvláštní době, nabitej až po okraj událostma nemalýho dopadu. Všechno se zrychluje a hraje se o všechno. Všichni skuteční lidi (tj. ne zombíci) už pochopili, že se spuštěním operace CON-VID se celý lidstvo posunulo do novýho dějství, do nový fáze svojí existence. A většině už asi i došlo, že tahle fáze je jen přechodná a bude relativně krátká. Otevírá jen cestu k tej další, větší fázi, ve kterej bude všechno úplně jinak, než to bylo doteď.

Otázkou je, jak ta příští fáze bude vypadat. Jako reálná se nabízí možnost, že si zopakujeme Atlantidu a opět se sami zničíme vlastní arogancí, prezentovanou sice jen hrstkou psychopatů, ale podporovanou masivním davem zombíků. Pak by ta další fáze byla post-apokalyptická a bude se začínat zase prakticky od začátku, jako to už bylo v minulosti nesčetněkrát.

Je tu teoretická varianta, že se podaří nějakej Velkej Rešváb nebo co, a bude totální totalita, ale tahle možnost ve skutečnosti neni reálná. Obsahuje totiž nadkritický množství debility a hniloby, takže takovej systém by nikdy nedokázal uživit sám sebe. Společnost, která odstraní všechno zdravý a založí si celej systém na úchylkách, nemůže fungovat. Takže tyhle snahy povedou leda k tej post-apokalyptickej pustině.

Jedinou skutečnou alternativou je teda to, že se nám to už konečně podaří totálně neposrat jako vždycky, a lidstvo (respektive jeho malá část, která to zvládne) se posune někam dál a půjde na všechno úplně jinak. To je tak nějak to, co my všichni, co nejsme totální idioti, chceme. Stručně řečeno – chceme svět, kterýmu nevládnou magoři, idioti, psychopati, pedofilové, a pokud možno vlastně vůbec nikdo, protože vládu potřebujou jen blbci, kteří si neumí svůj život řídit sami.

Oč tady teda v současnej době běží, je, jak se komu podaří ukormidlovat tuhle přechodnou fázi chaosu a do který možný budoucnosti se to všechno nasměruje. Jsme tu my, co bysme rádi tim zdravym směrem, a jsou tu ti, co jsou momentálně u moci, a co se derou vší silou tim nezdravym směrem a chtěji z nás udělat v podstatě nějakou variantu takovejch těch baterií v kádích, v jednej z nichž se jednou probudil Keanu Reeves.

Co se tu kolektivně snažíme vymyslet, ať už vědomě nebo ne, je, jak na to. Jak se zbavit všech těch morbidních “overlordů” a vyhnout se těm kádím. V tom se projevuje ta nekonečná rozmanitost vědomí a spousta různejch talentů a způsobů, jak jich využít. Každej dělá něco trochu jinýho, a tak je to v pořádku.

Má-li všechna tahle snaha ale mít šanci na úspěch, musí všichni ti, co dělaji různý věci, mít stejnej cíl, nějakou jasnou představu o tom, co ten cíl je, a musí operovat v souladu s těma ostatníma, co dělaji něco trochu jinýho. Dokud si bude jedna skupinka myslet, “musíme na to všichni jít takhle” a druhá, “ne, musíme všichni jinak”, tak se nikam nehneme, protože psychopati na opačnej straně barikády maji ve svym směru celkem jasno, a rozdělenou opozici snadno převálcujou, jako vždy.

Potřebujeme mít společnej záměr. Měli bysme jako jednotlivci mít jasno v tom, co chceme a co nechceme, a podle toho žít a všechno k tomu směrovat. I když má každej jinej přístup a jinou cestu, máme na vyšší úrovni zároveň stejnej cíl, a to, co máme společnýho, je mnohem důležitější než ty rozdíly.

Je jasný, že je nás relativně málo. Je nás možná víc než psychopatů na špičce pyramidy, ale oni maji pořád pod kontrolou ten velkej dav zombíků, kterej hraje pro ně (a nekonečně peněz, který si na rozdíl od nás můžou vyrábět ze vzduchu). Nicméně si myslim, že naše počty jsou v podstatě dostačující – nebo by byly, kdybysme svůj potenciál dokázali efektivně využít.

A v tom je tu přesně ten zádrhel. Ten potenciál pořád neni dostatečně efektivně využitej. Jak se říká, malá skupina lidí dokáže změnit svět – ale musí bejt dostatečně jednotná a mít jasno v tom, co chce. Pořád ale vidim různý skupiny, který chtěji v podstatě to samý, a přitom nejsou schopný se mezi sebou dohodnout. To, že na to někdo jde úplně jinak než já, nevidim jako důvod, abych byl “proti němu”.

Například je tu otázka, jestli politika je vůbec smysluplnej způsob, jak se snažit současnou situaci změnit. V tom se můžou lidi rozcházet. Pro mě osobně to neni něco, do čeho bych kdy chtěl vkládat vlastní energii, a nemyslim si, že skrz politiku se tu dá dosáhnout nějaký skutečný, zásadní změny. Jde tu o něco jinýho. Ale ono je to trochu komplikovanější.

Vezměme si vzrůstající politickou sílu v čele s právníkem Jindrajchlem. Myslim si, že přítomnost PRO v parlamentu něco znatelně změní? Nemyslim. (Změnila by, kdyby získali – klidně ve spojení s SPD – ve sněmovně většinu, ale všem je jasný, že to tu ani náhodou nehrozí, neboť většina obyvatel ČR jsou stále zombíci a tudíž idioti). Má Jindra chyby? Určitě. (Taky prej má Porsche, jsem slyšel, akorát furt nevim, co mám jako s touhle informací dělat.)

OK, takže si nemyslim, že by tohle byla ta nejlepší cesta, jak vyřešit tu současnou katastrofu na všech úrovních, ale já si tu otázku pokládám trochu jinak: jaká je šance, že Rajchlova snaha povede ke zlepšení, a jaká je šance, že povede ke zhoršení. A tady to vychází jasně. Ta první šance je možná malá, ale ne nulová. Ta druhá nulová je. I kdyby Jindra podstoupil lobotomii nebo ho podplatil Šváb deseti miliardama dolarů (s čimž si pořád myslim, že by ho Jindra stejně poslal do háje), tak to tu nemůže dokurvit víc než Fialovej Hnus s Vykulencem. Přinejhorším to může vyjít nastejno.

Takže ačkoliv politika rozhodně neni moje cesta a nevidim v tom nějakou velkou šanci na úspěch (aspoň ne samostatně), tak mi ale pořád vychází dost jasně, že podpořit Rajchla se jeví jako lepší varianta než nepodpořit ho. Rozhodně je spíš spojenec než nepřítel. Kam to povede, se uvidí, ale je blbost něco zatracovat ještě než to vyzkoušim.

Ačkoliv ta politická snaha sama o sobě podle mě nic moc nevyřeší, pořád ji vidim jako součást toho našeho celkovýho snažení, i když se v ní nechci nijak angažovat. Všichni chceme zhruba to samý. Rajchl možná nikdy nebude mít moc přinýst nějakou očividnou, trvalou změnu, ale ten nátlak, kterej konstantně vyvíjí zespoda na parazity na trůnu, se přece jenom počítá. Trochu je to zaměstnává a brzdí v rozletu, a to dává čas a prostor k postupu všem ostatním složkám naší kolektivní snahy o odstranění hniloby.

Nemyslim si, že se dá tak úplně říct, že tahle snaha nemá žádnej dopad. Připadá mi celkem jasný, že bez Rajchla, Okamury a dalších bysme tu byli ještě ve větších sračkách, protože by parazitům neodporoval už prakticky nikdo (kromě stěžováním si na Internetu, což je k prdu) a Péťa by se moh přetrhnout, aby to tu všechno zkurvil rychlejc a víc než kdokoliv jinej kdekoliv jinde. (Protože si hlupáček pořád ještě myslí, že pochvala z Brusele mu něco získá.)

Jen by bylo dobrý, kdyby třeba tihle dva (R+O) a další dokázali líp spolupracovat a nechovat se jako konkurenti. Bohužel se tu ale pořád řeší, jestli Okamura nebo Rajchl, jestli Vrábel nebo Rajchl, jestli Vrábel nebo Havel, jako by nebyli všichni na stejnej straně. Tyhle hloupý potyčky je smutný sledovat. Tyhle fiktivní konflikty jsou to, co všechny brzdí nejvíc.

Částečnou roli v tom hraje ego, jenže ono to s tim egem neni zas tak jednoduchý. Jasně, Tomio má velký ego, a Jindra ho má taky, i když se tak trochu stylizuje, jako že nemá. Ale dokážete si představit někoho, kdo ego nemá, a dělal by to, co dělaji oni? Člověk bez dostatečně silnýho ega by v současnej politice nepřežil (a vlastně by tam nejspíš ani v první řadě nešel). A jak si vůbec představujete, že se někdo bez ega bude “bít za ostatní”?

Můžeme si zkusit najít příklad někoho rozumnýho v politice bez ega. Hodně těžkej úkol, ale když se ohlídneme po tom obecně míň egoistickym pohlaví, tak mě napadá třeba Karla Maříková. Slyšel jsem pár jejích docela úžasnejch projevů a komentářů a nikdy jsem nezaznamenal nějaký známky ega. Takže co? Byla by lepší šéfkou SPD než Tomio? Tady rychle vidíme jeden problém spojenej s tou (relativní) absencí ega – skoro nikdo ji nezná.

Většina lidí v tomhle státě ví, kdo je Tomio Okamura. (Pravda, většina z toho, tj. zombíci, si myslí, že je to magor, Satan a Hitler v jednom, ale znaji ho!) Zeptejte se ale 20 lidí v práci, kdo je Karla Maříková. Jsem si jistej, že výsledky budou dost slabý. Kdo by ji pak volil, když ji v médiích budou ignorovat a ona sama se pořádně nezviditelní? A jak se pořádně zviditelní někdo, kdo nemá pořádný ego?

Prostě v současnym systému je šéf politický strany bez ega celkem nesmysl, a holt s tim jdou ruku v ruce určitý problémy. Na jednu stranu bych je teda tolik nekritizoval, že maji ego, protože ono to jinak nejde, ale na druhou stranu mi připadá žádoucí, aby se naučili, kdy tomu egu dávat průchod a kdy ne.

Druhym velkym důvodem těch rozkolů je klasický COINTELPRO ze strany vlády a médií (což je v podstatě v tuhle chvíli to samý). Tyhle sračkomety dělaji, co můžou, aby takový konflikty vznikaly. Všichni, kdo chtěji zdravej svět, by se měli naučit nenechat se tim manipulovat. Když se na někoho vyhrabe nějaká špína, i kdyby byla pravdivá, tak by si měli všichni uvědomit, že je to ve většině případů něco nepodstatnýho (rozhodně ve srovnání s Fialovym Hnusem) a jedinej účel je způsobit konflikt uvnitř opozice, což je přesně to, co vůbec nepotřebujeme.

Na všechny tyhle provokace by se mělo reagovat něco ve smyslu, “No a co? Máme tu mnohem větší problémy, tak s tim teď nevotravujte. Až budou vyřešený ty velký problémy, budeme řešit ty malý.” Mám ale pocit, že když tu mámě dvě skupiny s programem o deseti bodech, tak se lidi nějak víc upínaji na ty tři body, ve kterejch spolu nesouhlasí, než na těch 7, ve kterejch se shodnou.

Přitom ve všem zásadním se víceméně všichni shodujou. Všichni víme, že EU a NATO jsou čistý zlo a jejich agenda nemá pro náš stát žádnej přínos – jsme jen zdroj peněz a levný pracovní síly pro imperialistickou agendu za mořem. Každej, kdo neni totální idiot, chápe, že způsob zacházení s elektřinou v tomhle státě (tj. v podstatě “dáme Němcům hodně peněz za to, že jsme si tu levně vyrobili elektřinu”) je tak stupidní, jak jen to jde. Všichni chápeme, že odříznout se od levnejch energií kvůli politickej agendě někoho jinýho je totální kravina.

Nebudu vyjmenovávat další věci, protože tohle všechno je nám dávno jasný a opakuje se to tu pořád. Možná na některý části někdo neklade dostatečnej důraz nebo maji různý strany různý pořadí priorit, ale v zásadě se na těch základech všichni shodnou. Takže by se na ně měli všichni soustředit a jít společně s nezlomným záměrem za tim, aby se nejdřív daly do pořádku tyhle zásadní věci. Teprv až se to podaří, se můžou začít handrkovat o těch dalších, míň zásadních problémech.

Lidi se tu ale moc upínaji na to, že někdo si myslí, že z EU se tak lehko vypadnout nedá, tak to teď nebudeme řešit, nebo že někdo jednou hlasoval o něčem ohledně NATO špatně, a zatratí tim jak toho člověka, tak všechny, co s nim maji něco společnýho. Tohle ale nikam nevede. Pokud k vaší neutralizaci stačí, aby někdo udělal jednu chybu nebo s váma v jednej věci tak úplně nesouhlasil, tak vyhrajou Loutkáři, protože ti maji ve svojí agendě jasno, a všechny Fialový Hnusy jsou jima dostatečně podplacený, aby ji plně podporovali. A když náhodou jeden Fialovej Hnus zaváhá, tak ho skopnou z pódia a daj tam místo něj jinej.

Obecně bych to podal asi tak, že by se lidi měli víc sjednocovat kolem myšlenek než kolem lidí. Chceme samostatnej stát (pokud už teda vůbec musíme mít stát, ale krok za krokem), kterej se stará o vlastní prosperitu a ne někoho jinýho, nechceme se zaplejtat do konfliktů jinejch zemí, který se nás netýkaji, chceme mít svobodu bez cenzury, a nechceme platit všelijaký poplatky lichvářům a pokuty někomu, kdo s náma nemá nic společnýho. Na tomhle se snad všichni nezombíci shodnou, ne?

Každej, kdo se ubírá víceméně k tomuhle cíli, by měl bejt chápanej jako spojenec a podporovanej, jak to jde, i když s nim ve všem nesouhlasíme. Pokud je nás přinejlepším nějakejch 30%, nemůžeme si dovolit to ještě nějak drobit. Když se ze třicítky udělaj dvě patnáctky, který se rvou mezi sebou, výsledek je nula.

Z mýho pohledu je tohle období ale hlavně o vědomí. Politika je podružná. Ti z nás, co chtěji zdravej svět (rozdíl mezi zdravou a nezdravou společností jsem popsal tady), by se měli soustředit na tu harmonii aspoň mezi sebou (protože jak jinak jí chceme dosáhnout ve větším měřítku?). Mělo by tu bejt silnější chápání toho, že přes všelijaký rozdíly jsme na jednej straně, a hraje se tu fakt o všechno, jako třeba o budoucnost vašich dětí.

Jak jsem už napsal, na počet je nás dost – za předpokladu, že dokážeme fungovat jako jedna skupina s jednotnym záměrem, a ne desítky skupin, který se handrkujou mezi sebou o tom, která cesta k cíli je lepší. (Což je jako když se tři hádaji o tom, jestli se dostat na druhou stranu zábradlí tim, že ho přelezou, podlezou, nebo obejdou, a místo aby šel každej kudy chce a sešli se na druhej straně, tak stojí před zábradlím a hádaji se, která cesta je “správná”.)

Na úrovni vědomí síla lidí narůstá exponenciálně s tim, kolik se jich sjednotí za stejnou myšlenkou. Tohle je něco, co se tu pořád tak úplně nechápe a nedaří. Podle mě je to ale jedna z našich hlavních lekcí v týhle době. Tisíce let nás tu rozdělovali a hnali proti sobě, aby nás mohli lehko ovládat. A dařilo se jim to. A zatim pořád daří. Trochu se to snad lepší, ale ještě je to furt bída.

Toltékové kladli velkej důraz na záměr. Je to další z jejich ne tak lehko pochopitelnejch termínů (možná se k němu teda někdy vrátíme). Pro ně to byl ale základní předpoklad k dosažení nějakýho cíle – nastavit si jasnej záměr. Bojovník nedělá nic jen tak náhodně nebo nedej bože automaticky. Vždycky sleduje nějakej jasnej záměr, kterej si předem nastavil.

Zjednodušeně řečeno je záměr nějaká myšlenka nebo představa, na kterou upnete svoji pozornost a dlouhodobě ji tam držíte. To vám pomáhá držet se na cestě k vytyčenýmu cíli a nenechat se rozptýlit. Kdykoliv se někde zaseknete a máte pochyby o tom, kudy jít dál, vybavíte si svůj záměr a zhodnotíte, která volba je s nim v souladu a která ne. Proto je třeba ten svůj záměr jasně znát a nezapomínat na něj.

Zombík žádnej záměr nemá, a proto ho Loutkáři můžou vodit za nos tak dlouho, jak se jim zachce. Bojovník má vždycky záměr a nenechá se od něj ničim odlákat.

Takže by mohlo bejt prospěšný si nějakej ten obecnej záměr nastavit. To už je něco trochu mimo moje pole působnosti, protože to by chtělo zrealizovat ve větším měřítku, než můžu obsáhnout, ale dáme si takovej první krok, od kterýho se to může odvíjet.

Chceme teda nějakej obecnej záměr, dostatečně jasnej a jednoduchej, abysme se na něm všichni shodli a nikdo nefňukal, že s nim nesouhlasí, a na kterej se můžeme upnout a řídit se jim. Nějakou představu toho, kam bysme se skrz všechen ten současnej chaos chtěli dostat. Takže to zkusíme třeba takhle:

· Záměr: svět bez parazitů, kde nám nikdo nekecá do toho, jak máme žít ·

S tim snad nikdo zdravej nemůže nesouhlasit, je to dostatečně jasný k pochopení, ale zároveň je v tom obsažený hodně, i když to už si může do detailu každej interpretovat sám. Týhle myšlenky se můžeme všichni držet, neustále si ji připomínat a jednat v souladu s ní.

Můžeme se snažit dělat věci, který povedou k tomuhle cíli a bojkotovat všechno, co s tim cílem neni v souladu. Můžeme to brát jako ukazatel toho, co je v současnosti podstatný a co nás spojuje. Na různý věci můžeme mít různý názory, ale v tomhle bysme se měli shodnout, tak by bylo dobrý na tom tu pozornost udržovat a uvědomovat si, že kdo s timhle záměrem souhlasí, je na stejnej straně jako my, i když vidí různý jiný věci jinak.

Na všechno se potom můžeme dívat ve světle toho záměru. EU je parazitická společnost, která nám kecá do toho, jak máme žít. Takže to nechceme – to je jasný. NATO je nástroj, jak nás dostat do válek, který se nás netýkaji. Neboli nám zase někdo cizí říká, jak máme žít, a zneužívá nás pro vlastní prospěch. Takže to taky ne. Elektřinu vyrábíme levně, ale většina toho, co za ni zaplatíme, jde do kapes nějakejm parazitům. Neni co řešit – nechceme. Green Deal je celej o kecání do toho, jak máme žít, aniž by co z toho dávalo nějakej smysl. Taky jasný. A tak dál.

Když se bude vědomí většího počtu lidí současně upínat na stejnou myšlenku, ta myšlenka bude získávat sílu. Proč myslíte, že nám mediální sračkomety opakujou až do zblbnutí ty špatný myšlenky? Loutkáři ví, že tohle funguje. Bylo by teda dobrý tuhle myšlenku, tenhle záměr, živit a uvědomovat si, že každej, kdo s tou myšlenkou souhlasí, je na naší straně. Že má trochu jinou představu o tom, kudy se k tomu cíli dostat, je vedlejší. Až se zbavíme deBillů, Švábů a jinejch parazitů, můžeme řešit ty detaily ohledně toho, jak dál.

Můžete si ten stanovenej záměr vzít třeba jako podklad pro meditaci. Zkuste si to vizualizovat, ten “svět bez parazitů, kde nám nikdo nekecá do toho, jak máme žít“. Jak byste chtěli, aby to vypadalo. Věnujte tej myšlence nějakej čas a energii. Třeba si to napište na papír a pověste na zeď nebo tak něco. Čím víc lidí se na ten záměr bude soustředit, a čím dýl, tím větší bude mít sílu.

A pak se tu jednou bude někde v rohu krčit jen pár posledních umírajících parazitů a budou se nevěřícně rozhlížet a přemejšlet, jak se tohle kurva stalo, když to měli všechno tak pod kontrolou.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (24 votes, average: 4,63 out of 5)
Loading...
35 komentářů

Napsat komentář: Jan Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)