Vláda sahá na majetek pro důchod

Zkrátka ve vládě se právě nyní tancuje kolem zvýšení daní pro zaměstnance. V podstatě se vybírá ze dvou návrhů. Konkrétně think-tank IDEA při CERGE-EI ve spolupráci s výzkumnou organizací PAQ Research předložil vládě dva návrhy, jak upravit zdanění zaměstnanců.

Povšimněte se slova „upravit“, které se vyskytuje v oficiální tiskové zprávě. Dobrá marketingová práce. Slovo „upravit“ totiž tolik neirituje, pro píáristu je to tedy jasná volba. Není to red flag. Ve skutečnosti totiž jde o zvýšení daní, které se musí veřejnosti prodat tak, jako že to vůbec žádné zvýšení daní vlastně není. Jenomže zvýšení daní se těžko zapře, když první varianta může vládě přinést navíc 32 miliard Kč, druhá 59 miliard Kč.

Oba návrhy mají společné to, že zvyšují daňovou progresi. A zase dobrá práce píáristy, který praví: „Obě (varianty) berou ohledy na nízkopříjmové pracující, na něž nejsilněji dopadá inflace.“ Ha, majstrštyk – označení zvýšení daní pro vyšší příjmové skupiny prodat jako ohled na nízko kvalifikované zaměstnance.

Možná by se teď mohli smíchy za břicho popadat živnostníci, po dlouhé době je zase za oslíčka-otřes se někdo jiný než oni. Jenže i je smích přejde. Oba návrhy totiž zvažují ještě další vychytávku. Vedle zvýšení daně příjmu fyzických osob se totiž mají zvyšovat i majetkové daně.

A tohle je vážně gól. Vláda opakovaně totálně selhala v reformě důchodů. Zavedla a zase zrušila třetí pilíř, nepodařilo se jí stabilizovat důchodový systém tak, aby byl dlouhodobě financovatelný. Šikovný český človíček se tedy situaci přizpůsobil, a když viděl, že penzijní fondy ho nespasí, začal si na důchod spořit sám – skrze nemovitosti. Jednak skrze zajištění vlastního bydlení, jednak i skrze byty nabízené k podnájmu. A tu ho vláda klepla přes prsty v jeho úsilí ještě podruhé. Po propadáku se státní reformou důchodů se rozhodla zdanit majetek sloužící jako důchodové zabezpečení.

Kde jsou všechny ty vznešené řeči o tom, jak má každý být prozíravý a myslet na zadní kolečka? Nepůsobí to na vás jako podvod, jako Trojský kůň? Na mě ano.

Mohlo by mi být líto, jak hluboce nevědomá, nevzdělaná vláda je, když nechápe, že rozklad českých veřejných financí nemůže spravit tím, že bude z lidí ždímat ještě víc peněz, které pak zase vyhází na stovkách miliard ubohých, zlých dotací.

Mohlo by mě mrzet, že je tak finančně dutá, že nechápe, že předlužený subjekt musí přestat utrácet.

Mohlo by mi působit frustraci, jak hluboce společnost propadla mýtům a už zase nerozumí tomu, že plánovaná státní ekonomika – kterou již zhruba z poloviny jsme – je cestou do společné chudoby.

Ale není v mé povaze plýtvat energií na zbytečné neefektivity. Víte, příznivci kapitalismu se poznají tak, že vždy berou osud do vlastních rukou a nikdy nespoléhají na ostatní, natož na stát. Nakonec se tedy o podnikatele (ani o sebe) zase tak moc nebojím; my to zase nějak dáme. Na socialistických nápadech vždycky nejvíc prodělají ti, kdo od nich očekávají ráj na zemi: ti chudí.