29.3.2023
Kategorie: Exklusivně pro PP, Ze světa

Že by už začínalo téci do bot?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj poskytl včera rozhovor agentuře Associated Press. Připustil v něm tíživou situaci u prakticky obklíčeného Bachmutu a zaspekuloval si, co by mohlo nastat v případě jeho pádu. A byla to slova (alespoň v našich končinách), věru neslýchaná. Pokud prý totiž Bachmut padne, pak Putin “prodá” toto své vítězství Západu, Číně, Íránu a následně začne být na Kyjev vyvíjen tlak na ukončení války, a to jak ze strany mezinárodního společenství, tak i zevnitř země. “Naše společnost se bude cítit unavená. Naše společnost mě bude tlačit ke kompromisu,” dodal.

První část jeho sdělení, můžeme s klidem pominout. Jde o obvyklou „dělostřeleckou přípravu” k dalšímu (důraznému) požadování zbraní, peněz a všestranné pomoci Ukrajině, nebo jinak… V nejrůznějších variacích jsme to slyšeli, za poslední rok, již mnohokrát. Zajímavější (a patrně důležitější) je onen dodatek. O únavě společnosti a tlaku na kompromis. V zemi s tak rozvinutým systémem propagandy a cenzury, bez opozičních médií, která Zelenský už dávno a předvídavě zrušil, může jít o docela důležitý signál, že obyvatelstvo má Zelenského a jeho politiky tak akorát a že vláda ví, že už to nedokáže ututlat.

Nasvědčovalo by tomu další, docela čerstvé, Zelenského vyjádření, tentokrát do vlastních řad. Pro Ukrajinskou Pravdu prohlásil včera toto: “Je špatné a nespravedlivé, když naši bojovníci, kteří přicházejí z fronty, mají pocit, že pro mnohé za frontovou linií válka zdánlivě již skončila. Pro ty, kteří jsou daleko od Doněcké oblasti, Nikopolu, Saltivky, (ukrajinsko-ruské) hranice v Sumské oblasti a Záporoží… jsou jejichž myšlenky daleko od zákopů, od každodenní bolesti mnoha Ukrajinců.”

Následně vyzval všechny Ukrajince, aby se aktivně zapojili do informační války. “Je velmi důležité, aby každý, kdo má vliv v informační sféře, přispěl (svým dílem) na informační frontě. To platí nejen pro novináře, ale pro každého, kdo může šířit pravdu o (ruské) agresi. Svět musí slyšet stejně hlasitě a jasně, jako slyšel loni, že (ruská) agrese proti Ukrajině pokračuje. Svět musí vědět, že ukončit válku a letos osvobodit Ukrajinu od ruského zla je společným úkolem celého civilizovaného světa….”

Působí to dojmem, jako by se mu ta informační válka začínala nějak sypat. Ne tedy v zahraničí, a zvláště pak ne v naší Euroamerické oblasti. Tady jsou novináři stále ideově pevní a drží línii, ať se děje cokoli. Ale doma. Na Ukrajině. Tady, po roce války, začíná oficiální propaganda sklouzávat po Ukrajincích, jako voda po kachním peří. Nebo ten pověstný hrách po stěně. A už to zřejmě nelze ignorovat. Podívejme se na pár zajímavých příkladů.

Asi nejlepším indikátorem, jak běžní Ukrajinci smýšlí o válce, je ochota mladých mužů v té válce bojovat. Ono totiž rozhodnutí, riskovat pro něco vlastní život, není vůbec samozřejmé. Vsadit to nejcennější (a nenahraditelné), co mám, to už chce velikou motivaci. Mimořádnou a neotřesitelnou víru, že to, za co tak riskuji, za mou případnou oběť opravdu stojí. A navíc, tato víra musí společností prostoupit. Natolik, aby vznikl celospolečenský tlak na „správná a vlastenecká” rozhodnutí.

Taková situace však na Ukrajině zjevně nepanuje. Indicií může být třeba nedávný případ zástupce vedoucího jednoho z odborů ministerstva obrany, který byl zadržen při přebírání úplatku 9 000 dolarů od osoby odvedené do vojenské služby. Plukovník byl obviněn, že hodlal zfalšovat závěr vojenské lékařské komise, že (odvedený muž) není způsobilý k vojenské službě. A podobných případů mu prokázali celou sérii, takže může reálně očekávat, že stráví nějakých 9 let za mřížemi.

Že nejde o ojedinělý případ „vyhýbání se vojenské službě”, tomu nasvědčují i specializované stránky ukrajinských sociálních sítí. Tak třeba instagramový účet “Odjezd pro všechny” má více než 14 000 sledujících. Sdílejí tu informace, jak se zpětně zapsat na polskou nebo jinou evropskou univerzitu (s uvedením data před začátkem války) do deseti dnů za 980 EUR. Nebo takový telegramový kanál “Legal Move Abroad”, který má více než 53 000 sledujících a jeho záložní kanál “Help at the Border” s více než 28 000 příznivců. Za 1 500 dolarů tu nabízí osvědčení osvobozující osobu od vojenské služby ze zdravotních důvodů. Další nabídka zahrnuje opuštění země, prý jako řidič kamionu s humanitární pomocí. Údajně to umožňuje deseti mužům denně dostat se ze země za cenu 2 000 dolarů. Netřeba asi dodávat, že tohle jsou cesty pro mladé muže vojenského věku. Ženám a mužům mimo brannou povinnost nikdo v odjezdu ze země nebrání.

Ostatně, s těmi ukrajinskými uprchlíky, je to také zajímavé. Je všeobecně známo, že nejvíc se jich aktuálně nachází v Polsku (1,564,711) a Německu (1,055,323). Nějak se ale (alespoň u nás) nezmiňuje země, kam jich uteklo ještě nesrovnatelně více. Je to, ku podivu, Rusko. Konkrétně se jich tam odebralo na 2,852,395. Tedy zhruba tolik, co do Polska, Německa a Česka dohromady…

S tím souvisí i jedna nevyslovená (a nepokládaná) otázka. Proč tolik lidí zůstává ve frontovém pásmu. V ostřelované oblasti bez elektřiny, vody a tepla. A tito lidé se, jak to náznakově vyplývá ze zpravodajství, všelijak, ale docela houževnatě, brání evakuaci do vnitrozemí. Tak třeba v takovém, prakticky už obklíčeném Bachmutu, jich má být, podle červeného kříže, na deset tisíc. Co je tam drží? Že by pro ně nebylo v západní části Ukrajiny k dispozici nějaké lůžko a teplá polévka? Logičtějším vysvětlením může být, že čekají na to, až jejich území obsadí Rusko. A že se toho rozhodně neobávají.

Pomiňme teď vnější faktory. Dodávky peněz, munice, výzbroje, satelitních a odposlechových informací, zahraniční výcvik ukrajinských bojovníků a podobně. To jsou sice záležitosti, pro udržení ukrajinské státní a vojenské mašinerie v chodu, životně důležité. Ale samy o sobě na vítězství nestačí. Klíčovou vnitřní, domácí ingrediencí úspěchu, nebo alespoň udržení a přežití ukrajinského státu, je většinový souhlas obyvatelstva. Souhlas s účastí ve válce a ochota snášet nedostatek. A tato ochota se, jak lze ze slov Zelenského soudit, nebezpečně snižuje.

Určitá část ukrajinského obyvatelstva si zjevně vyhodnotila, že nejde o jejich válku. Že jim případné vítězství nic moc nepřinese a případná prohra je nijak zvlášť neohrozí. Že jejich synové a příbuzní jsou posíláni na smrt do zástupné války velmocí a že na jejich vlastních životech, štěstí, prosperitě ani budoucnosti těm pravým hybatelům války pranic nezáleží. A že se tak může válčit do posledního Ukrajince, který má pro vzdálené „velké kluky”, hodnotu postradatelného, šachového pěšce.

Teď jde o to, jak velká je to část. Kolik je, procentuálně, těchto „vnitřních disidentů” Ukrajiny, kteří by si ze všeho nejvíc přáli, aby ta válka už nějak skončila. Pokud možno co nejdříve. Z oficiálních výstupů ukrajinské vlády se to samozřejmě nedozvíme. Jsme tak odkázáni pouze na úniky, změny tónu a nejrůznější náznaky. Proto má smysl i takovéto, zdánlivé drobnosti, sledovat. 

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (50 votes, average: 4,86 out of 5)
Loading...
71 komentářů

Napsat komentář: Přemek z Mělníka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)