12.3.2023
Kategorie: Společnost

Boj o vlajku

Sdílejte článek:

IRENA VÁLOVÁ

Kordón policistů a před ním řev: Nejsme Ukrajina! Chceme českou vlajku! Máme toho dost! Nejsme v Kyjevě! Do toho mechanické hlášení, nahrávka z ampliónu jako kolovrátek – dodržujte obecné opatření městského úřadu a zákony opusťte prostor budou proti vám použity donucovací prostředky.


Jednu chvíli to byla totální dystopie.

Total Recall.

No a pak se kordón policistů pohnul, jeden muž letěl po schodech dolů, za ním dvě holky, ten chlap je prý dost pomlácený, holky v šoku. Dělo se PO rozpuštění dnešní demonstrace.

Nešlo o nic většího, než o ukrajinskou vlajku, co visí na českém Národním muzeu. Bez české, jediná, jen ta ukrajinská. I mně smysl tohoto uniká (Kydy o symbolu – symbol výlučné Ukrajiny na národní budově – je tedy pravda, co říkají, že jsme prý Ukrajinci? Směšné.)

Opravdu tam ta vlajka musí být? Jaký planetární zájem za tím je, že podělanou vlajku hlídají těžkooděnci? Co by nastalo, kdyby tam nebyla? Co je to za významný státní zájem?

Takže výsledek akce: Padala slova o národním povstání. Lidi jsou totálně našlápnutí. Došlo k rozhovorům s policajtama. Chápeš, že my stojíme na straně Ukrajinců? Že nechceme, aby je i kvůli nám dál zabíjeli? ptal se nějaký člověk.

Na demonstraci jsem dnes nebyla. Celou jsem ji sledovala ze záznamu včetně bitvy o vlajku, která trvala skoro stejně dlouho jako demo.

Ne, neuvidí celý svět, jak zástupci tohoto národa berou do ruky vidle, cepy a tarasnice, ne neodvysílají to všechny televize. Všichni se na vás vykašlou. To je odpověď na otázky, co kladl lid prostřednictvím svého zástupce, staršího pána, po skončení akce. Pán si bláhově myslel, že tu tlačenici o vlajku odvysílá celý svět a uvidí se, že nejme národ zbabělců.

Václavské náměstí prý bylo plné jako 3. září 2022. Na té demonstraci jsem byla a bylo narváno až k padnutí. Dnes se organizátorům jednu chvíli dařil slušný kotel. A na můj svátek, 16. dubna, bude pokračování a začne zablokování státních úřadů.

Projevy: Já fakt nevím, co k tomu napsat a říci upřímně, co si myslím. No, snad to, že v roce 89 jsem si často při poslouchání projevů na Václaváku a na Letné myslela: Vy jste totálně praštění bolševici, jen ti druzí.

Jenže: Některé řečníky bych okamžitě podepsala. Kde šlo o obhajobu svobody, suverenity státu.

Přes všechno, podle mě je politika této vlády státu v úpadku katastrofa. (Totální katastrofa je politika posledních tří vlád).

Část lidí je napružená, jen vystřelit. Z výpovědí, co zazněly na kameru, vidím nesplnitelná očekávání. Napětí lze krájet.

Na konflikt je tady zaděláno delší dobu a on přijde.

Jenže: Jestliže před třiceti lety bylo jednoduché předložit program, dnes, kdy všichni rukou společnou tento stát PROŽRALI, to bude docela oříšek.

Byla to už volební kampaň, jejíž program mi ale zůstal nejasný. Že katastrofická vláda dostane v dubnu na budku, je mi naopak jasné.

Do té doby bude muset policie hlídat vlajku na muzeu, neb symbolem povstání se stane její stržení.

 

Irena Válová

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (44 votes, average: 4,64 out of 5)
Loading...
84 komentářů

Napsat komentář: Markýza de Sádka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)