4.3.2023
Kategorie: Společnost

Skandál kolem „ministerstva pravdy“

Sdílejte článek:

PL/BENJAMIN KURAS

Světem prochází strašidlo „dezinformační pandemie“, soudě podle explozí antidezinformačních opatření zaváděných mezinárodními institucemi i národními vládami. Ideologický virus či mentální obdoba nějakých těch covidů, jejichž cílem je postavit všechny obyvatele planety do latě jediného správného myšlení, aby se dali snadno ovládat po už osvědčeném čínském technologickém vzoru?

Začíná to pronikat všude, kromě možná ještě dešťových pralesů v Amazonii – a ty zas budou brzy vykácené, aby bylo dost toho správného dřeva na vrtule generující větrnou elektřinu bez produkce CO2, jehož zase přibude kácením těch pralesů. Ale než začneme připočítávat další antidezinformační opatření v částech světa, kterým se ještě přezdívá „svobodné“, uchlácholme nejprve naše rusofily, kteří, aby se nejevili moc bigotní, občas přiznávají, že „v Rusku to není o moc lepší“. O kolik je to tam lepší, se můžeme dočíst ze zpráv o ruské novinářce Marii Ponomarenkové odsouzené k šesti letům vězení a zákazu novinářské práce na pět let za internetem „vědomě šířenou dezinformaci“, že Rusko vybombardovalo divadlo v Mariupolu. Ta správná informace je samozřejmě ta, že Mariupol sice Rusové srovnali se zemí, jen to divadlo si rozmlátili Ukrajinci sami. Bloger Ilja Jašin dostal osm a půl roku za dezinformaci, že ruská armáda zabíjela ukrajinské civilisty v Buči. To jen tak dva případy, které se dostaly do médií.

V tom „svobodném světě“ se několikaleté tresty vězení zatím odnikud nehlásí, ale nejvíc se tomu blíží Brazílie, kde se po levicové změně režimu schyluje k soudnímu stíhání „pravicových extrémistů“, konkrétně novinářů podporujících odešlého prezidenta Bolsonara.

Ale blíž nám, v baště „demokratických hodnot EU“, jakou je Francie, prezident Macron rozjel tažení proti konzervativně zaměřenému televiznímu kanálu CNews, na němž se před několika lety proslavil konzervativní a antiimigrační novinář Éric Zemmour, poté co byl vykázán z téměř všech mainstreamových médií. Tomuto kanálu – plus podobnému menšímu kanálu C8 – se Macronova vláda chystá odebrat vysílací licenci, jakmile vyprší její platnost za dva roky. Byl by to konec konzervativní televizní žurnalistiky. Záměr odebrat CNews licenci za Macronovu vládu oznámila ministryně kultury s typicky francouzkým jménem Rima Abdul Malak. Tak jednoduchý je dnes boj proti dezinformacím ve Francii, vive la liberté, a kam se hrabou naši amatéři.

Posledně jsme zmínili existenci jakýchsi antidezinformančích jednotek při ministerstvech ve Velké Británii. Víme o nich už něco podrobnějšího?

Hodně podrobnějšího. Rozvířily to konzervativní deníky Telegraph a Mail a několik poslanců. Přezdívá se tomu – podle Orwella – „ministerstvo pravdy“. Dokumentují se početné případy elektronického sledování občanů „politických disidentů“, včetně několika známých pravicových novinářů, akademiků a dokonce i poslanců. Pořizovaly se záznamy jejich „protivládních“ projevů na sociálních sítích pod hlavičkou „postupu proti misinformacím“ a proti „informační válce“. Bylo těch sledovacích jednotek pět a pracovaly už za covidu při úřadu vlády a čtyřech ministerstvech včetně ministerstva vnitra a ministerstva kultury a médií, a jejich práce měla název „kontradezinformační“.

A teď ta hlavní pikantnost: Sledování prováděla armáda, konkrétně „Brigáda 77“ specializovaná na sledování nepřátelských komunikací a „informační válku“. Zaznamenávala třeba „dezinformační“ sdělení odporující vládním verzím covidové epidemie, ještě konkrétněji u osobností protestujících proti očkování, vakcínovým pasům a restrikcím na cestování. Ministerstvo vnitra řídilo speciální jednotky „rapidní odezvy“ šířící vládní propagandu do médií.

Vyvíjí se to ve velký skandál s výzvami k parlamentnímu i soudnímu vyšetřování. Nejabsurdnější na něm je to, že se to dělo pod konzervativní vládou. S takovými konzervativci, kdo by ještě potřeboval komunisty – parafrázujme si populární rčení.

Do toho se ozývá bývalý premiér Tony Blair s výzvou na zavedení digitální identifikace občanů, která by do jednoho čipu shromáždila biometrické informace, cestovní pas, řidičák, daňové detaily, profesní kvalifikace a stav zaměstnanosti. A podporuje ho v tom i bývalý šéf Konzervativní strany Hague. Že se toho brzy chopí i politici aktivní, se můžeme vsadit.

V souvislosti s „dezinformacemi“ o nebezpečnosti vakcín vyšla v Británii statistika současných úmrtí na covid, zpochybňující někdejší pravdy o vakcínách, z nichž se těmito statistikami stává tehdejší pravda dnešní dezinformací. Co přesně se zjišťuje?

Z úmrtí na covid zaznamenaných v loňském roce bylo 92 procent „plně vakcinovaných“. Zjistila to oficiální vládní studie úřadu Office of National Statistics. Též zjistila, že oproti roku 2021 se celkový počet úmrtí na covid zvýšil o 450 procent. Z toho „počet úmrtí osob nevakcinovaných se stal téměř zanedbatelný“, citujeme ze zprávy statistického úřadu. Možná je to jednoduše tím, že velká většina Britů se nechala očkovat a neočkovaných „disidentů“ je tak jako tak jen menšina. Jenže kam se poděla ujištění, že očkování zaručeně chrání? Nechme to bez komentáře a bez hraběcích rad.

V Británii ještě zůstaňme, děje se tam těch absurdit teď asi nejvíc. Že se politicky korektně přepisují dětské knížky, třeba od Roalda Dahla, víme už i z našich médií. Méně jsme si už ale všimli, že samotný zájem o klasickou literaturu je teď klasifikován jako pravicový extrémismus. To si snad zařadíme do kategorie komedie?

Nebýt toho, že to bere vážně organizace Prevent, jejíž pracovní náplní je odvádět mládež od svodů extrémismu, případně terorismu. Podle ní jste podezřelí ze sklonů k pravicovému extrémismu, jestliže čtete Tolkiena, Shakespearea, Miltona, Canterburské povídky, Beowulfa, Le Carrého, Huxleyho, Orwella, Conrada a Chestertona, máte rádi válečné filmy jako Most přes řeku Kwai, Velký útěk nebo Zulu, a TV seriály typu Jistě, pane ministře.

Tohle se sice děje v Británii, ale za americké peníze. Americké ministerstvo zahraničí tam financuje think-tank, který odtamtud špehuje Američany a Evropany s technologickou pomocí takzvaných BigTech firem. Nebo co to vlastně dělá?

Říká si to rádoby akademicky Institute for Strategic Dialogue a jeho popisem práce je „rozvíjet slibné a inovativní technologie proti dezinformaci a propagandě“. Spolupracuje s podobně pompézně nazvaným „Global Disinformation Index“, který identifikuje „dezinformační média“ a doporučuje jejich „demonetizaci“, čili odpírání reklamních příjmů. Z americké vlády to podporuje další pompézně zvaný institut jménem Global Engagement Centre. Ten je zase napojený na jakýsi poradní orgán zvaný Spotify´s Safety Advisory Council, který radí, jak reagovat na misinformace. Též spolupracuje s Trusted Flagger Programme, který identifikuje dezinformátory a upozorňuje na ně „vlaječkami“. Je to propojeno s YouTubem a Googlem se speciálním zaměřením na „misinformace, nenávist, extrémismus a terorismus“.

Je toho už po světě tolik a s tak dokonalou sledovací technologií, že by bylo naivní se domnívat, že bychom mohli ještě mít nebo dělat nebo říkat něco, o čem Velcí bratři rozprostření po celé planetě nevědí.

Schovat se nebude možné už ani na zastrčeném Islandu, jehož premiérka se pochlubila, že i oni zavádějí svoje vlastní domácí antidezinformační opatření, neboť „internet a specificky sociální sítě jsou nebezpečné prostředí, které dohání lidi k zoufalství“. Stojí to Islanďanům v tom globálním kontextu ještě za to?

Asi jen nechtějí zůstat stranou a chtějí se ukázat, že patří do té správné antidezinformační party, která se zase sešla na další celosvětové antidezinformační konferenci v Paříži za účasti 4300 antidezinformačních bojovníků (včetně tedy islandské premiérky), diskutovat o „pokračující krizi v on-line informacích“. Název konference byl Internet For Trust čili něco jako podpořme internet, jemuž by se dalo věřit.

Není v tom naše vláda vlastně trochu pozadu?

Možná už ani sama nepotřebuje nic extra zavádět, jestli se může připojit k téhle už zřejmě všudypřítomné síti, která tu práci velmi rychle dokáže udělat za ni. Může se dokonce i pochlubit, jak je vůči těm dezinformacím ještě ve srovnání s jinými liberální.

A komedie týdne?

Evropská unie zakázala prodej splachovacích záchodů do Ruska. Hybridní válka jako řemen. Ale taky důkaz, že má-li Rusko pětinu domácností bez splachovacích záchodů, je to vina Západu.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 4,41 out of 5)
Loading...
44 komentářů

Napsat komentář: trtal Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)