28.2.2023
Kategorie: Politika

O přešlapování na geopolitické křižovatce

Sdílejte článek:
IVAN HOFFMAN

Je v tom, co se děje se společností, nějaký řád, jakási logika? Anebo je společnost unášena chaosem do neznáma? Odpověď by měla nabízet politika, respektive politici. Potíž je v tom, že jejich kompetence nebudí valnou důvěru, a podezřelá je i motivace, se kterou politiku provozují. Lze očekávat nějakou promyšlenou koncepci, chytrý plán, od lidí, kteří se v politice realizují, místo toho, aby realizovali určitou politiku? Po pravdě nikoli. Žijeme v éře, kdy občané ve volbách nemohou zvolit předvídatelnost. Volí mezi zajíci v pytli.

Vedle obyčejné politiky, která by ideálně měla být rutinní správou věcí veřejných, ale existuje ještě geopolitika. Zatímco politiku chápeme jako službu občanovi, servis, který si platí daňový poplatník, geopolitika představuje vyšší level. Definuje dlouhodobé zájmy a cíle velkých hráčů, velmocí. Pokud jako jednotlivci neumíme ovlivnit politiku svého státu, pak trpasličí státy, jako je ten náš, obdobně nesvedou ovlivnit geopolitiku. Otázka ale je, zda ji proto můžeme ignorovat.

Geopolitické souvislosti jsou důležité pro pochopení současných konfliktů, krizí, protože tyto jsou důsledkem velmocenské rivality. Je třeba vědět, o co jde Americe, Číně, Rusku, ale také Indii, Africe, a zda existuje něco, o co jde Evropě. Bez takového povědomí nelze odhadovat budoucnost a dělat rozumnou zahraniční politiku.

Věc se má tak, že jsme si zvolili politiky, kteří mají o geopolitice povědomí nulové. Co přijde, netuší, a zahraniční politiku za sebe nechávají dělat Brusel, který za sebe nechává dělat geopolitiku Američany. Přesto není na škodu sledovat geopolitiku alespoň pro zajímavost, z pilnosti, aby, jak se říká: „Člověk nezemřel blbý“.

U studia geopolitiky je důležité nepodléhat iluzím, dát pozor na přání, co jsou otcem myšlenky, a mít stále na mysli, že nic se neděje bez příčiny, všechno že je čehosi důsledkem. Geopolitika je z jedné strany ovlivněna ekonomickými či mocenskými ambicemi, z druhé strany historickou pamětí a zkušeností. Čína nezapomíná na století ponížení. Rusko nezapomíná na intervence kolektivního Západu, vedeného Napoleonem a Hitlerem. Američané setrvale věří, že jsou Bohem předurčeni řídit zeměkouli.

Historie zkrátka nezačala včera. Dnešní události mají kořeny v minulosti, a co dnes sklízíme, jsou plody rozhodnutí, učiněných chytře, anebo hloupě našimi předky. A protože geopolitika zrychluje, sklízíme už i plody rozhodnutí vlastních. Na první pohled o nic nejde. Jsme součástí Západu, který diktuje světu svá, přesněji americká pravidla hry, vezeme se na vlně, která s přehledem válcuje všechno, co se jí postaví do cesty. Jsme, pravda, poněkud méně rovní mezi rovnými, ale i drobty z bohatého stolu se počítají.

Zda to tak zůstane, čili zda svět bude respektovat vůdčí roli USA, už ale není jisté. Přibývá zemí, které si na Američany dovolují, testují, co jim projde, anebo proti Američanům hledají spojence v Číně a Rusku. Zpomaluje globalizace, kterou už nelze chápat jako westernizaci, a Západu roste silná nezápadní konkurence. Chtějí-li si Američané udržet globální dominanci, budou tak muset učinit silou, protože vyhrožování Číně a Rusku už nefunguje, a škodolibě to evidují Arabové, Afrika i Jižní Amerika. K tomu všichni vidí, že Američané mají problém i sami se sebou.

Geopolitické dilema Evropy je zřejmé. Držet se Američanů až do hořkého konce, čili vydat se s Američany do křížové výpravy proti nezápadnímu zbytku světa? Vzepřít se Američanům a udělat se pro sebe, hledat konsenzus místo konfrontace? Anebo dokonce změnit stranu a přeběhnout k americkým nepřátelům? Ze všech těchto možností je nejpravděpodobnější ta čtvrtá: Že Evropa neudělá nic.

O své budoucnosti budeme rozhodovat za situace, kdy nás v Evropě nikdo příliš nepotřebuje a kdy už toho nemáme moc co nabídnout. Důležité bude, do jaké míry se nám podaří obnovit někdejší soběstačnost a najít něco, kvůli čemu stojí za to lpět na státnosti a národní identitě. Obojí je nepovinné, ale současně nezbytné, pokud se nechceme rozplynout v chaosu, na periferii budoucnosti, která už se obejde bez nás.

 IVAN HOFFMAN

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 4,55 out of 5)
Loading...
22 komentářů

Napsat komentář: Rrr Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)