2.2.2023
Kategorie: Společnost

Nevědomost je síla

Sdílejte článek:

RADKA JOHNOVÁ

Aneb jak stylově “oslavit” volbu prezidenta s Orwellovým proroctvím “1984” ve Švandově divadle.

 

Jsou díla, která dozrávají s dobou. Švandovo divadlo v Praze uvedlo v sobotu 28. ledna 2023 premiéru divadelní adaptace kultovního románu George Orwella 1984. Mrazivá kompenzace televizních komentářů volební soboty, skoro “zločin závadného myšlení”.

Orwellův román je brilantní analýzou totalitních systémů, analýzou moci postavené na lži. Mysleli jsme si, nebo spíše doufali, že se nás už něco takového nemůže týkat. Divadelní adaptace připomíná, že je čas procitat, pochybovat a ptát se. A bránit se. Ale bránit se můžeme jen tehdy, když si uvědomujeme, co nás ohrožuje. Inscenaci románu pojal režisér Dodo Gombár jako drama o volání po svobodě i jako příběh velké lásky.

Orwellovy myšlenky rezonují i současnou společností. Nad autorovým výrokem, že „diktatura se nenastoluje proto, aby se zabezpečila revoluce. Revoluce se dělá proto, aby se nastolila diktatura. Cílem moci je moc“, by se měl zamyslet každý, kdo sleduje současnou politiku.

Hlavní postava hry i románu je Winston Smith. Byl doposud spolehlivým členem společnosti, členem „Strany“ řádně pracoval, volný čas trávil dle předpisů, nepochyboval. Cosi v něm se začalo ptát po minulosti. Pátrat v paměti. Co si počít s hesly “Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla”?

David Punčochář v roli Winstona Smithe, úředníka Ministerstva pravdy, začne pochybovat a psát si deník. Dvě chyby, které žádná totalita neodpouští, protože “vrcholem veškerého kacířství je zdravý rozum”.

Opravdu je jeho země ve válce, nebo jde o nástroj manipulace skrze neustálé udržování pocitu strachu a ohrožení? A co když se minulost odehrála jinak, než jak je lidem předkládáno? Sám ví, jak důsledně se upravují zprávy, fotografie, výpovědi na Ministerstvu pravdy. Jak dogmaticky se oklešťuje jazyk. “Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.” “Čím více se společnost vzdaluje od pravdy, tím více nenávidí ty, kteří ji říkají.”

Láska a vzpoura. Winston Smith miluje mladičkou Julii (Anežka Šťastná). Má na blízku i O´Briena v podání ledově nečitelného a naprosto dokonalého Tomáše Petříka. A všichni tři sní o vzpouře nebo se jí už dokonce dopouštějí. Není nikdo, koho by nebylo třeba se obávat. Není jediné místo, které by nebylo sledováno. Není nic, co by uniklo pozornosti Velkého bratra. Až na vlastní myšlenky. Až na city, které chová jeden člověk k druhému. Přeci jen ještě není vše ztraceno. Alespoň na chvíli, než zasáhne Ideopolicie.

Technologie se od dob Orwella (konec 40. let 20. stol.) diametrálně posunuly, a co ještě v titulním roce bylo hyperbolickou nadsázkou, je dnes jen slabým odvarem ze všech sledovacích možností. Personalizovaná televizní obrazovka, která nás doma ze stěny, v případě inscenace ze stropu, sleduje a mluví k nám, kterou nesmíme vypnout? Vždyť my si dnes Velkého bratra dobrovolně kupujeme, všude nosíme s sebou a možná ho i milujeme.

Divadelní představení nemůže obsáhnout všechny myšlenky knihy. Adaptace se s tím vyrovnává úspěšně, dnešní divák, který zná román, možná postrádá téma newspeaku, tak podobného politické korektnosti. Ale pravda a láska zvítězí. Máme přece Ministerstvo pravdy a Ministerstvo lásky. A až zakážeme hate speech, oslavíme to “týdnem nenávisti”?

Industriálně úsporné výtvarné řešení scény a kostýmy Jaroslava Milfajta i hudba Gabriely Vermelho dobře podkreslují atmosféru. Dramaturgyně Martina Kinská zvolila skvěle.

Orwell dnešníma očima. Téměř tříhodinové představení rozhodně nenechá diváka klimbat. Premiéra pro zvané proběhla úspěšně, a jak je při takové akci obvyklé, před plným hledištěm. Premiérové publikum občas reagovalo v jiných momentech, než by očekával homo politicus, který četl román poprvé v době, kdy titulní rok byl ještě pořád jen blízkou budoucností, ale to se v dnešní “lepší pražské společnosti” stává. Vždyť i Orwell říká: „Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou.“

Pesimistická, nebo spíš realistická, otázka (a také kniha) spisovatele a politického glosátora Benjamina Kurase “Sekl se Orwell o 20 let?” z roku 2003, nebyla až tak od věci. Po dalších dvaceti letech nám to pomalu dochází. Jenže, Kurasovými slovy: “Orwell to psal jako varování, ne jako manuál.”

Gombárova adaptace ve Švandově divadle, která určitě stojí za vidění, by měla být vnímána jako nesmrtelné poselství, které potvrzuje nadčasovost Orwellových myšlenek. Vraťme se do fiktivního roku 1984. S kým válčí Oceánie? S Eastasií nebo s Euroasií? A jak to bylo včera? Přece vždycky to bylo tak, jak je to dnes. Přepisovat historii a sledovat každý krok lidí nikdy nebylo snazší než dnes. Úřadu pro boj s dezinformacemi se kdysi říkalo svatá inkvizice, pak Hlavní správa tiskového dohledu, Úřad pro tisk a informace či Úřad pro tiskový dozor, možná bude CRIT. Prostě “Ministerstvo pravdy”, to zní hrdě. Cíl je stejný: brainwashing, vymývání mozků. “Nevědomost je síla.” Když pravda je dezinformace a propaganda teče proudem, woke newspeak se stává normou, protože “velký bratr tě sleduje”.

Je to smutné, ale Orwell už zase promlouvá k naší současnosti: “Strana má dva cíle: dobýt svět a jednou provždy zničit každou možnost nezávislého myšlení. Být pravověrný znamená nemyslet – nemít potřebu myslet. Pravověrnost je nevědomí.”

George Orwell napsal, že “svoboda projevu znamená právo říkat lidem to, co nechtějí slyšet”. A taky, že “každá revoluce končí tehdy, když se ke korytům dostanou nová prasata”, ale to už je jiný příběh.

Odkaz na web: https://www.svandovodivadlo.cz/inscenace/748/1984 Pro osvěžení paměti: ORWELL, George. 1984. (Nineteen Eighty-Four). Přeložil Jan KALANDRA, ilustroval Jindřich JANÍČEK. Voznice: LEDA, 2021. Slavné utopie. ISBN 978-80-7335-647-7.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (32 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
9 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)