24.1.2023
Kategorie: Politika

Babiš nebo Pavel?

Sdílejte článek:

PETR DRULÁK

Řada z nás by si tuto otázku raději nekladla, neboť ani jednoho z nich na Hradě nechce. Proto také koncem týdne volit nepůjde. Považuji to za legitimní a pochopitelnou volbu. Než se však definitivně rozhodnete nevolit, zkuste si malý experiment. Představte si, že se v sobotu večer díváte na oslavu Pavlova vítězství. Co to ve Vás vyvolává? Teď si dejte pauzu a po ní se opět mentálně přeneste do sobotního večera. Ale tentokrát s Babišem jako vítězem. Jak to cítíte? Je to stejné jako s Pavlem? Pak asi opravdu nemá cenu se k volbám obtěžovat. Pokud však různé scénáře večera ve Vás vyvolávají pocity odlišitelné na škále horší-lepší, potom stojí za zvážení, pokusit se zabránit tomu horšímu.

 

Za horší alternativu považuji Petra Pavla, trochu proto, co dělal do roku 1989 a hlavně proto, co dělal poté. Beru přitom v potaz, že ani Babišovy aktivity nejsou z hlediska prezidentského úřadu nijak příkladné. Srovnejme si je.

Oba pocházejí z prominentních prorežimních rodin, oba byli členy KSČ a u obou je stín spolupráce s tehdejšími zpravodajskými službami. Pokud by v létě 1989 kádrováci identifikovali širší okruh mladých nadějných soudruhů, z nichž vzejdou vysocí funkcionáři, byli by mezi nimi oba. Přesto rozlišujme. Babiš byl řadovým členem komunistické strany důvodně podezřelým ze spolupráce s StB. Dodejme, že není úplně zřejmé, jak tato údajná spolupráce probíhala a že Babiš stále vede soudní boj za očištění. Pavel byl komunistickým funkcionářem, který se připravoval na dráhu rozvědčíka řízeného z Prahy pod dohledem Moskvy. V čem je rozdíl? Zatímco Babiš si možná zadal s represivní strukturou, Pavel byl její součástí, byl mezi nejprověřenějšími z prověřených. Zatímco Babiš sháněl režimu západní valutu, Pavel měl být dýkou, jíž režim bodne západního nepřítele do zad.

Neuvádím to proto, že bych jednoho či druhého chtěl morálně odsoudit. Byli lidmi své doby a svého režimu. Nevím, zda (či jak moc) ve svých privilegovaných pozicích škodili svým bližním. Z důvěryhodných materiálů vyplývá, že Pavel bral svoji funkci vedoucího základní organizace KSČ velmi zodpovědně a do poslední chvíle bděl nad dodržováním ideologické linie mezi členy. Babiše si představuji spíše jako pragmatika, ale samozřejmě nevím, do čeho všeho se namočil. Proč o tom vůbec píšu, když nechci moralizovat? Důvodem je naprosto neuvěřitelná kampaň veřejnoprávních, bakalovských a dalších médií, která se navzdory nesporným faktům o jejich vztahu k minulému režimu pokouší vytvořit obraz demokratického a morálního Pavla a nedemokratického a nemorálního Babiše. Pokud bychom chtěli být důslední, museli bychom toto hodnocení obrátit naruby. Ale nechme moralizování i minulého režimu a postupme do devadesátých let.

Babiš ve shánění peněz pokračoval, tentokrát už na svůj účet. Jako ekonomický predátor vytvořil česko-slovenské podnikatelské impérium. S politikou a státní správou přicházel do styku v oficiálních i klientelistických vazbách, platil všimné i výpalné. Když klientelistické požadavky politického světa přerostly to, co považoval za únosnou míru, vstoupil do politiky. Nakonec to dotáhl na premiéra. Mezi českými premiéry patří k těm výraznějším. Ukázal své slabiny: neschopnost zvládnout státní správu, chaotická komunikace, alibismus (za chyby může vždy někdo jiný). Ukázal i svoji sílu: tvrdý vyjednavač doma i v zahraničí, charismatický lídr, smysl pro sociální smír.

Svým způsobem pokračoval v nastoupené dráze i Pavel. Trénink na rozvědčíka ukončil až za nového režimu, když hladce vplul do jeho bezpečnostních struktur. Dostal možnost předvést své vojenské i diplomatické kvality a dosáhl těch nejvyšších pozic. Co ale víme o jeho politických názorech a schopnostech? Podobně jako úspěšný byznysmen nemusí být dobrým politikem, ani kvalitní voják jím nemusí být. Pokud nemá žádné politické zkušenosti, záleží na tom, kým se obklopí. Pavlovo okolí dokládá, že se ji vědom svého závazku vůči těm, kteří mu dali možnost převléknout kabát a šplhat nahoru, nejdříve čeští atlantisté a následně samotní Američané. Důležitou roli v jeho kandidatuře hraje mimo jiné prominentní americká lobbystická a právní firma a její místní přisluhovač. USA použily postup, který se jim osvědčil i jinde; v Západním Německu udělaly z mladých schopných členů NSDAP či důstojníků Wehrmachtu pilíře svého dlouhodobého vlivu.

Tím se dostáváme k hlavnímu důvodu, proč bych v sobotu večer z úst vítěze raději slyšel lehce zmatenou slovenskou češtinu než bezchybnou, důstojně znějící a jinak sympaticky strohou mateřštinu, proč ve mne slovenský oligarcha s výrazem mazaného predátora vyvolává pokrčení ramen, zatímco důstojně prošedivělý zevnějšek vyznamenávaného českého generála mne odrazuje. Hlavním úkolem dneška je bránit svrchovanost. Zde nejde pouze o Rusko, Čínu a další nezápadní aktéry. Musíme také umět čelit destruktivnímu tlaku Berlína, Bruselu a Washingtonu. Šíření progresivistických ideologií a boj s dezinformacemi nás posouvají do nové totality, válka na Ukrajině, boj s klimatem a ekonomická kolonizace ničí ekonomický základ naší národní existence. Síly kolem Fialovy vlády si zvolily stranu destrukce, ovládají všechny ústavní instituce, chybí jen prezident. Není jisté, co očekávat od Čechoslováka Babiše. Ale u Čecha Pavla máme jistotu, že bude na straně destrukce.

 

Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (50 votes, average: 4,92 out of 5)
Loading...
https://pravyprostor.net/wp-content/uploads/2022/05/JAROBANNER2.jpg
39 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)