10.1.2023
Kategorie: Ekonomika

Rozpad eurozóny?

Sdílejte článek:

LIBOR ČÍHAL

EU prochází podivným obdobím mixu politického a technokratického typu vládnutí, obojí charakterizuje jakási slaboduchost. Evropské centrum není volené a tak se musí tvářit vysoce odborně, v čele EU technokratka na vše Leyenová, odbornice na svobodu člověka a tisku Jourová, zelený odborník Timmermans, expert na ekonomiku Lotyš Dombrovskis, odbornice na katarské finance tč. v base Eva Kauli atd. Odbornosti se dává v řadě případů přednost před politickým nábojem i v národních úrovních, expertka na zahraniční politiku Baerbocková, velký odborník na ekonomiku Habeck, slovenská expertka na progres Čaputová a příštím českým prezidentem bude s velkou pravděpodobností též technokrat: ekonomická odbornice Nerudová, vojenský technokrat Pavel. Babiš se dá chápat jako symbióza technokrata s politikem, na rozdíl od předchozích pseudofigur je prokazatelně schopným podnikatelem i politikem. Velký finanční technokrat Macron vede Francii, v prvních volbách před šesti lety ho národ chápal jako prototyp technokrata, zdálo se, že zkušenost ministra financí s bankovní minulostí je zárukou dobrého řízení ekonomiky, navíc ve Francii je prezident vybaven velkými pravomocemi a přímo řídí stát. Za šest let, co technokrat Macron vede stát, se ve Francii kromě masové imigrace nedaří vůbec ničemu a v ekonomice obzvlášť, ekonomické prognózy pro rok 2023 jsou velmi černé, přitom k těmto perspektivám země doplula právě jeho zásluhou. Macron má velký podíl na protiruských ekonomických sankcích, které jsou kontraproduktivní a pro Francii sebevražedné, vysoké ceny energie, které sankce vyvolaly, jsou jedním z hlavních inflačních zdrojů.

Ekonom Marc Rousset je reálným technokratem, na svém blogu kalkuluje docela exaktně kam dospěje Francie s podobnými technokraty v centru rozhodování jako je Macron. Rousset píše, že Francie je jednou z nejvíc de-industrializovaných zemí, patří k zadluženému evropskému jihu. Ekonomicky málo kompetitivní, nepřitahuje investory, veřejný dluh od 20 % HDP v osmdesátých letech narostl na 114,5 % v 2022, dosahuje 3 bilionů eur. Francie je čtvrtá v peletonu zadlužených EU zemí, Řecko 171 % HDP, Itálie 144 %, Portugalsko 116 %. Sazba desetiletých státních dluhopisů překročila koncem roku 3 % a rýsuje se perspektiva dalšího růstu úrokové míry. Obslužnost státního dluhu se dnes blíží 51 miliardám eur. Podle prezidenta francouzské národní banky se každý bod zvýšení úrokových sazeb plně projeví až po 10 letech (nové půjčky postupně nahrazují staré po době splatnosti) ročním nárůstem dluhové obslužnosti o 40 miliard, což je francouzský rozpočet na armádu. Rousset vypočítal, že za deset let při 3% úrokové míře bude obslužnost státního dluhu činit nesnesitelných 120 miliard, pokud se úrok dostane k 6 %, což je pravděpodobné, země na úrocích zaplatí 240 miliard, neboli 80 % státních příjmů. Itálie je nachází ještě v horší kategorii dluhové obslužnosti než Francie, za státní dluh platí 4,6% úrok, Německo má lepší bonitu, úrok pouze 2,5 %.

Přes tyto katastrofické reálné scénáře francouzské technokratické státní centrum je v klidu nebo v letargickém útlumu, podobně jako celé toto technokratické bratrstvo v evropskounijních štábech. Rousset píše, že Francii v roce 2023 dožene energetický a finanční šok. Hospodářský růst téměř nula (0,3 %), inflace 6 %, nezaměstnanost 7,5 %, 9 milionů chudých, obchodní deficit 160 miliard, roční rozpočtový deficit 6 % HDP. Dluhopisové trhy jsou zploštělé růstem sazeb, od svého vrcholu v září 2021 ztratily 20 %, za posledních sto let to byly pouze roky 1931, 1969 a 2022, které zaznamenaly negativní výkonnost na dluhopisových i akciových trzích. Pokud vypukne předpokládaná recese, způsobí to pokles akciových indexů s ještě prudším krachem dluhopisů.

Evropská unie míří do recese, systémová rizika evropského ekonomického systému se důsledkem růstu úrokové míry zreální. Francie s privátním a veřejným dluhem 361 % HDP se musí rozsypat, stejně jako v 2009 Řecko nebo v 2011 Itálie. Rozdíly mezi úrokovou mírou v jednotlivých zemí eurozóny jsou v stávajícím systému neřešitelným problémem, řešením je rozpad eurozóny, Evropská centrální banka může pouze rozpad na nějakou dobu oddálit, když vzdá boj proti ničivé ekonomické pohromě, kterou je inflace. Francie, Španělsko, Itálie, Řecko jsou ekonomické mumie v čekárně na rozpad.

Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (24 votes, average: 4,96 out of 5)
Loading...
https://pravyprostor.net/wp-content/uploads/2022/05/JAROBANNER2.jpg
13 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)