16.12.2022
Kategorie: Ze světa

Jak se v Polsku prchá před vojnou

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Armáda by opět ráda zavedla odvody. Zatím jen dobrovolné. V Polsku už ale mluví trochu jinak. Tam už se uvažuje o povinném rukování. Vede se debata o tom, jestli zrušení povinných odvodů nebyla chyba. Možná ano, generace neodvedených je změkčilá a není zvyklá poslouchat. S polskou zkušeností poslední doby mám malou osobní zkušenost.

Má švagrová vyrazila za zkušenostmi do velkého světa Velké Británie. Osm let už se protlouká životem v Londýně, nejdřív si našla podřadnou práci u nádobí, teď už finišuje studium psychologie a těší se na mezinárodně uznávaný titul z britské univerzity. Během svého putování se zakoukala do jednoho Poláka. Měl jsem ho letos na návštěvě doma. O prázdninách. Milý kluk, hodný, vstřícný, katolík jako řemen. Katolík takového střihu, že plní příkaz – žádné necudnosti před svatbou. Má to, chudák, těžké, švagrová je krasavice výstavní. Navíc chytrá, milá, hodná, prostě terno.

Polský přítel mé švagrové začal mít v posledním měsíci trochu naspěch se svatbou. Chodí spolu už přes rok, drží se předsvatebního celibátu (ono to je ve výsledku roztomilé, taková cudnost. Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. V praxi. Člověka to jistě posouvá dál, než tuší, že dokáže vůbec dojít), mají se rádi, drží se za ruce, cudně spolu špásují. V tomto světě mravního úpadku fascinující úkaz. Jenže teď přišel tlak na to, aby přišla svatba. Už tu cudnost nesnese? Nejspíš také, ale pošťuchuje ho k tomu rodina v Polsku.

Švagrové přítel pochází z velmi věřící rodiny s devíti dětmi. On sám je čtvrtým dítětem. A jediným dítětem mužského pohlaví. S osmi sestrami. Rodiče mého potenciálního švagra mají podle diskuse vedené v Polsku strach, že jejich jediný syn bude nucený rukovat na vojnu. A tak, aby ho neztratili někde v masovém hrobě hrozící války, chtějí, aby získal cizí státní občanství. A protože má švagrová je občanstvím nejen Češka, ale i Britka (brexit jí nedal jinou možnost, než požádat o britské občanství), řešením se jeví svatba právě s ní… aby to nevypadalo jako účelová svatba – oni už spolu chodí od minulého roku, kdy válku na Ukrajině nepředpokládal snad nikdo (krom těch, kteří ji plánovali, samozřejmě), oba jsou kouzelně zamilovaní, takže tady platí princip ve správnou dobu na správném místě.

Po svatbě by tak můj v té době už zákonný švagr získal občanství české, které by se mu stalo štítem proti povolávacímu rozkazu. Polského občanství by se vzdal. Zpráva z bojiště preventivní ochrany před zavlečením do války. Nebo přinejmenším do armády. Jen nevím jistě, jestli v okamžiku, kdy začne mávat šavličkou Polsko, nezačneme povinně také (je k diskusi, jestli začneme mávat také šavličkou, nebo spíš bílou vlajkou, jak radí naše národní povaha). Tam pak možná zahraje roli britské občanství mé švagrové, kdy by se oba utíkali schovat před dělostřelectvem našich mírotvorců pod ochranná křídla západní monarchie.

Poláci, ti dole, obyčejní, začínají mít obavy. Nečtu to z novin, ale z chování právě této rodiny. Hrdý Polák neodhazuje své občanství jen tak z plezíru. A můj potenciální švagr je hrdý Polák, jak jsem měl možnost poznat v létě.

Připojím sebestředně i vlastní zkušenost s odvodem. Patřím do generace, kterou povinné odvody postihly jako poslední. Na odvod si mě předvolali do Děčína. Hned na vrátnici jsem začal šermovat rukama a do všech uší, které jsem potkal, vykřikoval – já jdu na civilku, na civilku jdu, nemám tu co dělat. Dovedl jsem to až tak daleko, že mě posadili před vojenského psychologa, který v kulometném hnízdě své odbornosti kladl jednu otázku za druhou. Proč, jaký důvod, vy nemáte rád, vy máte rád, nebude lepší… otázky. Všemi se mě zkoušel dostrkat k tomu, abych se své touhy po civilce vzdal, že ze mě vojna udělá chlapa. Pak mě vykopnul. Do lejstra, kde jsem měl vypsat, proč nechci na vojnu, jsem pak uvedl – z důvodu svědomí… to byla taková otřepaná fráze, která fungovala… pak jsem tam podloudně vepsal – pro svůj odpor k autoritám. Ten odpor se se mnou táhne doposud.

Nevím, neměli by si mocní spíš začít zahrávat s myšlenkou, jak dosáhnout největšího klidu, než se neustále vrhat na vyšeptané vemeno války? Už to tomu Putinovi nějak vysvětlete. Vysvětlete to i Bidenovi. Ať pak kvůli vaší neschopnosti mluvit nemusíme chodit brečet na hroby neznámých vojáků, kde budeme tušit těla našich granáty roztrhaných dětí. Já vím, je to s těmi Napoleonky těžké, ale zkuste to a zastavte je konečně.

 

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 4,57 out of 5)
Loading...
24 komentářů

Napsat komentář: Putinovec Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)