23.11.2022
Kategorie: Společnost

Kde máte ten kapitalismus, soudruzi a soudružky stávkující?

Sdílejte článek:

PERGILL

Podle stávkujících studentů „ničí kapitalismus planetu tak, že hrozí její upečení“. Navíc je podle nich původcem energetické chudoby, která hrozí tomu, že spousta lidí nebude s to zaplatit účty za energii, další zase nutí ke drastickému snižování životní úrovně, protože zvýšené ceny energií se promítají, buď primárně nebo sekundárně, do cen prakticky všeho zboží a služeb.

Máme kapitalismus?

Je třeba takto tvrdě položit otázku, protože tento problém je kardinální.

Odpověď na ni je velice jednoduchá: Žádný kapitalismus nemáme a neexistuje ani v EU. Kapitalismus (respektive ekonomiku, v níž převládaly tržní, tedy kapitalistické, prvky) jsme tu měli v devadesátých letech. Kdo tato léta zažil, tak ví, že v té době dramaticky stoupala životní úroveň. Po krátkém propadu, daném odstraněním prvků ekonomiky, jimiž se komunisté snažili předstírat funkčnost socialismu, jsme šli ekonomicky nahoru. Rostly platy a ceny řady komodit šly drasticky dolů. Např. na konci socialismu se již sehnaly osmibitové počítače, ale jejich cena byla v desítkách tisíc Kčs (za u nás oficiálně a s požehnáním pana Sinclaira vyráběný Didaktik gama). Už v první polovině devadesátých let se za podstatně menší peníz (v Kč) dalo sehnat PC. I s monitorem, klávesnicí a myší.

Rostla také technická úroveň kde čeho. Zvyšovala se úroveň výpočetní techniky, při rozumných cenách šla vzhůru úroveň automobilů. Sehnal se kvalitní a levný nábytek a další zařízení do domácnosti apod.

Po roce 2000, kdy jsme se začali „harmonizovat“ s tehdy již nikoli hospodářsky úspěšným EHS, ale polosocialistickou a ke krachu směřující EU, začala životní úroveň stagnovat. Po vstupu do této organizace (já mám čisté svědomí, hlasoval jsem proti) se zaváděla spousta socialistickým pitomostí, které vše prodražovaly, zejména ve státních a polostátních institucích. Blbý papír do tiskárny nebo tisková kartridž se už nemohly koupit v obchodě naproti, ale musely se protáhnout „výběrovým řízením“, které, pochopitelně, vyhrála firma, dodávající zboží stejné kvality jako v tom obchodě naproti, ale za podstatně vyšší cenu, nebo za sice o něco nižší cenu, ale v horší kvalitě (např. místo originálních no name náplně do tiskáren, při jejichž použití padla záruka na tuto tiskárnu od výrobce). Roztomilé bylo, že pokud se tyto věci nakupovaly z grantu, tak sice ten, kdo grant získal, ručil grantové agentuře za efektivní využití prostředků, ale sám v těchto „řízeních“ neměl ani poradní hlas. To poslední se sice posléze zlepšilo, nicméně stále je v komisi jeden odborník proti většímu počtu odborně nevzdělaných a na výsledku výzkumu naprosto nezainteresovaných úředníků.

Pochopitelně, po vstupu do EU se tato socialistické prvky začaly jednak prohlubovat do vyšší intenzity, jednak postupně rozšiřovat a vytlačovat prvky tržní ekonomiky z dalších a dalších oblastí.

V současné době lze konstatovat, že tržní ekonomiku, tedy kapitalismus, prakticky nemáme. V podstatě jsme na tom hůř, než na tom byla Jugoslávie za Tita se smíšenou ekonomikou, protože evropský socialismus prolézá jako rakovina i ty oblasti ekonomiky, které byly tehdy v Jugoslávii relativně svobodné a tržní (proto také prosperovala daleko lépe než „tábor míru a socialismu“).

Pochopitelně, kapitalismus, tedy tržní společnost, nemají ani největší producenti CO2 na světové úrovni. Tím největším je Čína, která produkuje CO2 několikanásobně víc než celá EU a v příštích letech hodlá svou produkci CO2 zvýšit každoročně přibližně o množství, které vyprodukuje energetika celé EU za stejnou dobu. A Čína, kde vládne komunistická strana a ekonomika je direktivně řízena jejím vedením, rozhodně kapitalistická není.

Co tedy prostředí ničí a chudobu generuje

Nemáme-li kapitalismus, jakože nemáme, nemůže kapitalismus ani ničit prostředí, ani generovat chudobu.

Máme socialismus s prvky fašismu (ostatně německá verze fašismu se k socialismu hlásila i názvem strany s „vedoucí úlohou“) a tu a tam nějakým zbytkem tržních prvků, které nám naši papaláši zatím ponechali.

Pokud se podíváme na likvidaci lesů na Šumavě jako příklad socialistického přístupu k ekologii, tak „ekologický“ zákaz sanace kůrovcové kalamity je pro tento typ politicko ekonomické formace typický. Včetně toho, že za negativní důsledky zákazu nenese ten, kdo ho vydal, žádnou odpovědnost, ani trestní, ani ekonomickou. Právě toto je typické pro socialistickou ekonomiku a do jisté míry i pro tu fašistickou.

Typické také je, že pro onu „bezzásahovost“ neexistovala v té době žádná opora v zákonech. Legislativa, která ji podepřela, byla vygenerována až dodatečně a je navíc v rozporu s jinými, tentokrát nesocialistickými, prvky ekonomiky, kdy majitel lesa má povinnost zamezit šíření škůdce na další porosty (což chrání jejich majitele).

A na Šumavě došlo právě k tomu, že z onoho ložiska, chráněného ekosocialisty, došlo k rozšíření této nákazy po celé ploše území státu. Jedním mechanismem šíření bylo, že mraky kůrovce, nadnášené termikami, byly unášeny větrem desítky, i něco přes sto, kilometrů daleko a kde klesly k zemi, tam vytvořily další ohnisko nákazy. Protože na ně brouci nemigrovali „strom od stromu“, ale obrovským skokem, byla tato ohniska zpočátku obklopena zcela zdravým lesem a mohla proto ujít pozornosti. Druhý mechanismus šíření kůrovce souvisí s tím, že kalamitní dříví z těch částí Šumavy, na něž se bezzásahovost nevztahovala, nedokázaly zpracovat místní pily a muselo se vozit desítky i stovky km daleko. A protože ekologové zakázali poražené stromy z kalamitních těžeb sanovat insekticidy, šířili se z tohoto dřeva, jak během dopravy, tak i při skladování u zpracovatele, kůrovci i tam, kam by se, mj. vzhledem k převládajícímu směru větrů, nemohli dostat.

Odlesnění Šumavy pak vedlo k propuknutí drastického sucha na jihu Moravy, protože veškeré menší dešťové fronty byly nad Šumavou rozetnuty termikami, vznikajícími nad rozpálenými mrtvými plochami, a toto rozetnutí způsobilo, že severní část fronty zpravidla na jihu končila na úrovni Brna, zatímco jižní měla severní okraj na jihu Znojemska, případně na hranici s Rakouskem. A mezi těmito liniemi se táhl pás katastrofálního sucha, protože tam byly pouze buď lokální srážky, nebo srážky z velkých frontálních systémů, které dokázaly Šumavu smočit tak, že byly termiky dočasně eliminovány. Pochopitelně, takovéto masívní srážky po velkém a dlouhodobém suchu zase vedly k přívalům, povodním a podobným nežádoucím jevům.

Pokud se podíváme na to, co vede k současné energetické drahotě, tak jsou to zcela jistě emisní povolenky, které jednoznačně nejsou prvkem tržní ekonomiky, ale socialistickým regulativem navíc nastaveným tak idiotsky (což je implicitní vlastnost socialistické ekonomiky), že umožňují pseudotržní spekulace a obohacování těch, kdo ony povolenky přeprodávají, na úkor celé společnosti.

Druhým problémem, způsobujícím drahotu elektřiny, je prohánění naší levné elektřiny přes burzu v Lipsku. Ta, navzdory tomuto označení nemá s trhem nic společného. Je to typický socialistický regulativ, který má energii uměle zdražovat, aby se na pseudotrhu mohly uplatnit ve skutečné tržní ekonomice neuplatnitelné OZE. Je typické i to, že naprostá většina států EU pasírování své energie přes tuto „burzu“ sabotuje, naše vláda naprostých laiků v oblasti ekonomiky i energetiky tam posílá, ke škodě prakticky všech našich občanů, veškerou naši výrobu. A pokud bude „zastřešovat ceny“, tak stejně jen z peněz, které nějakou formou vybere na daních, takže nula z nuly pojde, populaci jako celek to zastřešení nic nepřinese (spíš o něco zvýší její ekonomickou zátěž, a to o placení administrativy, která tento nesmysl organizuje).

A takto bychom mohli probrat „step by step“ celou ekonomiku i celé životní prostředí, abychom prakticky vždy prokázali, že nositelem chudoby nebo degradace životního prostředí jsou netržní či protitržní prvky ekonomiky, prosazované socialisticko fašistickou EU.

Škody vyvolávané ekology

Ekologové ničí životní prostředí mnoha způsoby. O Šumavě jsem se mínil výše, nicméně prakticky veškeré „ekologické“ regulativy, které prosadila buď strana zelených nebo prozelení aktivisté cestou různých ekokolaborantů z jiných politických stran, životnímu prostředí spíš škodí. Škodí také ekonomice, prodlužují a prodražují výstavbu všech možných užitečných staveb a zařízení. Kvůli ekologům se centra řady měst dusí dopravou a narůstají počty obětí dopravních nehod. Stav v řadě měst lze hodnotit extrapolací poměrů v Plzně před a poté, co se podařilo zločinné obstrukce ekologů zlomit a vyvést většinu dopravy na obchvat města. Zlom v počtu dopravních nehod a jejich obětí, i ve stavu životního prostředí v centru města byl značný. Z toho lze odhadnout, jaké materiální škody a jaké počty obětí mají ekologové na svědomí v jiných lokalitách.

Navíc ekologové škodí přímo v souvislosti se skleníkovým efektem. Pokud pominu „boj proti emisím skleníkových plynů vyřazováním bezemisních jaderných elektráren“, „boj proti emisím rušením aut zaváděním daleko více (u nás cca 3,5 násobně) emisních elektromobilů“ (obávám se, že i elektrokolo a elektrokoloběžka produkují v souhrnu víc CO2 než malý motocykl), „boj proti skleníkovému efektu přechodem z uhlí na výrazně (kvůli únikům metanu) skleníkovější zemní plyn“ a podobné nesmysly, pak jsou obrovským problémem emise SF6, i „proskleníkové“ působení fotovoltaiky.

SF6 (hexafluorid sírový) je typický produkt, emitovaný větrnými elektrárnami a patrně i některými většími solárními elektrárnami. Je víc než 22 tisíckrát skleníkovější než CO2 (údaje se po první dvojce v různých zdrojích trochu liší). Po větru od německých větrných parků byla tohoto plynu naměřena cca dvojnásobná koncentrace ve vzduchu, než kolik je průměr. Přitom je nutno zohlednit nejen samotnou skleníkovost tohoto plynu, ale i jeho výrazně delší perzistenci v atmosféře. Únik z alternátoru „skleníkově“ odpovídá spálení cca půl tuny uhlí (konkrétní číslo záleží na druhu a ložisku, podíl uhlíku v uhlí není konstantní) a únik z měniče cca šesti tun. Je však nutno navíc zohlednit skutečnost, že SF6 se ztrácí z atmosféry mnohonásobně pomaleji než oxid uhličitý, takže by po jednorázovém spálení bolusu uhlí (odpovídajícího onomu úniku SF6) musela být průběžně celá tisíciletí pálena další kvanta uhlí, aby se pokryl rozdíl v perzistenci těchto SF6 a CO2 v atmosféře. Obávám se, že by bylo pravděpodobné se při této metodice porovnání dostat i do blízkosti těch 9000 tun uhlí, jehož spálení má větrná elektrárna výrobou elektřiny po celou dobu své životnosti zabránit.

Pokud bude někdo protiargumentovat normami EU na SF6 a jeho užívání, pak je nutné ho upozornit na skutečnost, že klíčové komponenty těchto elektráren se vozí z Číny, která na nějaké euronormy kašle z vysoka.

Zamlčovaný fenomén je i skutečnost, že pokrytí nějaké plochy fotovoltaickými panely vede k tomu, že část záření, která by se z původního povrchu odrazila zpět do vesmíru (a prošla, vzhledem ke své vlnové délce, skrze skleníkové plyny) se přemění zahřátím těchto panelů na emisi dlouhovlnného záření, které už skrze atmosféru do vesmíru nepronikne a ohřívá ji. Takže i fotovoltaika je z hlediska skleníkového efektu problematická, protože převádí větší část energie slunečního záření na „skleníkové“ vlnové délky než původní terén. Pochopitelně, tento fenomén se nejvíce uplatní v zimě, kdy černé fotovoltaické panely „soutěží“ se sněhem o podstatně vyšší odrazivostí.

Nemysli a bojuj!

Obávám se, že právě stávka za klima je jasnou ukázkou strategie vůdců ekologického hnutí, kteří jsou si velice dobře vědomi skutečnosti, že jimi prosazovaná opatření jsou z hlediska skutečného potlačování emisí, založeného na racionálních úvahách a vědeckém rozboru problému, naprosto nesmyslná, či dokonce kontraproduktivní.

Fakticky už kvalitní středoškolské studium by mělo obrnit občana vůči těmto nesmyslům, protože by mělo dodat dostatečné množství informací i dovedností, potřebných při jejich zpracování, aby naprostou většinu nesmyslů, hlásaných a prosazovaných ekology dokázali na základě racionálních rozumových postupů odmítnout. Dokonce i v situaci, kdy, jak se chlubili soudruzi ekologové a „světoví lídři“ na poslední ekologické konferenci COP 27 v Egyptě, mají ekologičtí podvodníci domluveno s firmou Google, že jako první výsledky vyhledávání bude poskytovat žvásty a desinformace (např. o úbytku ledu v Antarktidě, který už několik let ve skutečnosti naopak narůstá). Je třeba brát v potaz, že z Google se stal pseudozdroj informací, který dá každému, kdo si zaplatí, asi jako ty proslulé dámy od E55. A spíš je třeba pátrat na internetu pomocí jiných vyhledávačů.

Nicméně Google zatím nenašel odvahu k podvrhování falešných informací na úrovni technických parametrů strojů a přístrojů, fyzikálních veličin apod. a pomocí těchto údajů se lze i s jeho použitím dobrat k informacím, které jsou s ideologií antropogenního globálního oteplování neslučitelné.

Je jasné, že na „alternativách“ je životně závislá řada činovníků, kteří by bez blábolení o antropogenním globálním oteplování a části populace, která tomu nesmyslu věří, dopadli asi stejně jako kněží v ateistické společnosti: Museli by se začít živit +- poctivou prací a jejich životní úroveň (ale i pozice ve společnosti) by šla razantně dolů. A v podstatě jen tyhle výdělky a nic jiného jsou motivací pro šíření těchto keců a nesmyslů.

Zcela jistě jak stávkování středoškoláků tak i vysokoškoláků má mít i ten efekt, aby se zabránilo jejich kvalitnějšímu vzdělání. Aby tedy vyrostla tlupa sice formálně vzdělaných, ale v reálu hloupých a neumějících myslet „odborníků“, kteří těmto nesmyslům budou věřit a dále je hlásat.

Je potěšující, že „stávka za klima“ v uplynulém týdnu se týkala prakticky jen tlamocvičných oborů bez jakékoli ceny pro společnost, a i u nich se zapojila jen velmi malá menšina studentů. V Brně stávkovalo na FSS jen kolem deseti procent tamních studentů, k nimž se přidávaly zlomky procent studentů z některých jiných fakult, opět mimo exaktní obory. Zdá se tedy, že ani na fakultách tohoto druhu to zatím není tak špatné, jak jsem se někdy obával. CERMAT a podobné instituce zatím dost nezapracovaly na snížení kvality našeho středního školství. Pořád se zde učí i silně „rasistické“ předměty typu matematiky. Pořád se ještě u nás chce po studentech aby znali faktografické informace a teprve nad nimi tvořili nějakou konstrukci z toho plynoucích důsledků a není podporováno nahrazování znalostí žvástáním.

O co vlastně jde

Stávkující studenti vcelku nepokrytě předváděli, že jim jde o zrušení demokracie a tržní společnosti a ekologie je pouze záminka, proč by něco takového mělo být provedeno. Nedokázali presentovat ani jediný logický nebo věcně prokazatelný argument, který by demokracii a tržní ekonomiku spojoval s rizikem pro životní prostředí obecně a skleníkový efekt zvláště. Nedokázali přinést ani jeden argument, který by současnou ekonomickou krizi spojoval s tržní ekonomikou, protože vše, na co v souvislosti s touto krizí poukazují, má jednoznačně antitržní charakter. Nedokázali ani přijít s jiným receptem na řešení současných potíží než „více socialismu“, což v podstatě ekvivalentní léčení opice další konzumací alkoholu – však se k té střízlivosti jednou propijeme!

Pokud tedy vůbec s něčím přišli, protože mnoho jejich požadavků je ve stylu: „Běž tam, nevím kam, a přines mi to, nevím, co.“
Stávkující si také naprosto nejsou vědomi toho, že bez růstu ekonomiky by muselo dojít k postupnému úpadku životní úrovně, minimálně tím mechanismem, že lidí přibývá (velice často jsou ekologové v symbióze s bojovníky za imigraci ze zemí třetího světa, tedy se snaží o nárůst populace i u nás), a rozdělovalo by se mezi ně stále stejné bohatství. Navíc má ekonomika i nějaké ztráty, které se jinak než růstovými prvky nahradit nedají.

Problémem také je, že v případě stagnace by se zastavil veškerý pokrok a my bychom se stali jakýmsi skansenem zastaralých technologií (asi jako rezervace Amišů v USA), žijící jen z milosti svého okolí. Protože pokrok bez ekonomického růstu je prostě nesmysl.

O tom, že ekonomický růst je spojen se zvyšováním blahobytu prakticky celé společnosti (v demokratických poměrech) jsme se mohli na vlastní kůži přesvědčit po roce 1989. Takže protidemokratičtí ekoaktivisté bojují za co největší chudobu, především za zchudnutí chudých a středních vrstev.

Je tedy třeba jednoznačně konstatovat, že ta část klimahnutí, která je spojena se studentskými stávkami, je jednoznačně antidemokratická. Pokud by se tito lidé dostali k moci, došlo by k nějakému „ekologickému“ únoru 1948. Na ekologii by tito lidé, podobně jako jejich předchůdci, kašlali z vysoka (to ostatně ukazují aktivity zelených na celostátní úrovni velmi názorně). Jejich odmítnutí společností tedy bude mít jednoznačně pozitivní efekt i na to životní prostředí a na „světové klima“ též.

Boj proti kapitalismu, „pečícímu planetu“ je jen bezcenný nesmysl. Klimaaktivisté, včetně stávkujících na vysokých školách, nás pod praporem jakési „ekologie“ a „boje za klima“ (fakticky bojují za zhoršování obojího) chtějí vrátit před rok 1989 do jakési další totality, která by se hlásila k ekologii, ovšem fakticky k jakési ekoideologii, hlásající v řadě případů pravý opak toho, co hlásá ekologie jako věda, případně co hlásají vědy ekoideologií neovlivněné.

Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (25 votes, average: 4,36 out of 5)
Loading...
https://pravyprostor.net/wp-content/uploads/2022/05/JAROBANNER2.jpg
59 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)