30.9.2022
Kategorie: Ekonomika

Agenda 2030 pro udržitelný rozvoj: Globální dluhové otroctví – 1. díl

Sdílejte článek:

SLOVANKA

V novém seriálu, který si budete mít možnost zde postupně přečíst v několika následujících dnech, se budeme věnovat asi nejdůležitějšímu dokumentu, který nyní ovládá každý aspekt našeho života. Dokumentu, který byl schválen v roce 2015 i naší tehdejší vládou a od téhož roku je postupně realizován. I když zde na stránkách najdete tomuto tématu celý článek, tak ten není nijak podrobný a jen zkraje naráží na jednotlivé body.

Pro lepší pochopení tohoto vysoce nebezpečného dokumentu, který naše vláda implementovala do našich zákonů již v roce 2018, si nyní v novém seriálu velmi podrobně rozvedeme například některé pojmy, s nimiž se v dokumentu můžete setkat, zejména pak pojmu „udržitelný rozvoj“ či „udržitelnost“, což jsou pojmy, které uslyšíte v příštích letech stále častěji. Ovšem jen málokdo tuší, co za nimi stojí.

Také si detailněji objasníme skutečné cíle tzv. „zelené“ politiky, která však ve skutečnosti přírodě neprospívá tak, jak nám globalisté tvrdí. Jednoduše, podíváme se detailněji na to, čeho máme podle globalistů a lokajských politiků dosáhnout do roku 2030.

Mimoto je také zapotřebí pochopit historické souvislosti, neboť nejde o plány nijak nové. Agenda 2030 byla pečlivě plánována a sestavována dlouhá desetiletí…

Agenda 2030 pro udržitelný rozvoj je nabízena jako „společný plán míru a prosperity pro lidi a planetu, nyní i v budoucnu.“  Jádrem této agendy OSN je 17 cílů udržitelného rozvoje (dále jen SDG).

Mnohé z těchto cílů zní teoreticky hezky a vykreslují obraz vznikající globální utopie – jako je žádná chudoba, žádný světový hlad a méně nerovnosti. Přesto, jak už to tak často bývá, za většinou, ne-li za všemi SDG, jsou ve skutečnosti politiky zabalené do jazyka utopie, které v praxi jen upevní moc korporátní elity.

Velký důraz je kladen na dluh a zadlužení národních států (zejména rozvojových zemí), aby si vynutil přijetí opatření souvisejících s SDG. Není tedy náhoda, že mnohé z hybných sil stojících za akcemi souvisejícími s SDG v OSN i jinde jsou kariérní bankéři. Bývalí manažeři některých z nejdravějších finančních institucí v historii světa, od Goldman Sachs přes Bank of America až po Deutsche Bank, patří mezi klíčové zastánce a vývojáře akcí souvisejících s SDG.

Jsou jejich zájmy skutečně v souladu s „udržitelným rozvojem“ a zlepšováním stavu světa pro běžné lidi, jak nyní tvrdí? Nebo jsou jejich zájmy tam, kde byly vždy: v ekonomickém modelu orientovaném na zisk založeném na dluhovém otroctví a přímých krádežích?

V tomto novém seriálu tyto otázky velmi detailně prozkoumáme a zároveň i zpochybníme záměry nejen mocenské struktury za SDG a politiků za nimi, ale také praktické důsledky SDG.

V tomto prvním a ve druhém díle prozkoumáme, co je vlastně základem většiny Agendy 2030 a SDG. Probereme květnatý jazyk a převedeme si ho do „lidské řeči“, abychom poskytli úplný obrázek o tom, co provádění těchto opatření znamená pro průměrného občana. V následujících částech se zaměříme na případové studie konkrétních SDG.

Celkově se tato série podívá na fakta bez jakékoli ideologie, která se ve skutečnosti celou Agendou 2030 prolíná. Půjde o podložený a objektivní pohled na to, jak je Agenda 2030 ve skutečnosti využita k  prosazení globálního neofeudálního modelu, který by se snad nejlépe dal shrnout jako model „udržitelného otroctví“. Jak zde již pravidelně upozorňuji, tak asi nejblíž má plánovaný systém z těch z minulosti známých k feudalismu, neboť i tehdy poddaný doslova „patřil“ svému pánovi.

Většina lidí si je vědoma konceptu „udržitelného rozvoje“, ale je spravedlivé říci, že většina věří, že SDG mají co do činění s řešením problémů, které byly údajně způsobeny klimatickou katastrofou. Cíle udržitelného rozvoje z Agendy 2030 však zahrnují všechny aspekty našeho života a pouze jeden, SDG 13, se výslovně zabývá pouze klimatem. U některých dalších je klima také, ale spíš jako téma doprovodné.

Od ekonomické a potravinové bezpečnosti až po vzdělávání, zaměstnání a veškeré obchodní aktivity – pojmenujte jakoukoli oblast lidské činnosti, i tu nejosobnější, a existuje přidružený SDG určený k její „transformaci“. Ale pouze prostřednictvím SDG 17 – Partnerství pro cíle – můžeme zjistit, kdo jsou skutečnými příjemci tohoto systému.

Stanoveným cílem SDG 17 OSN je mimo jiné následující:

Zlepšení globální makroekonomické stability, mimo jiné prostřednictvím koordinace a soudržnosti politik. […] Posílení globálního partnerství pro udržitelný rozvoj, doplněného o partnerství mnoha zúčastněných stran […] na podporu dosažení cílů udržitelného rozvoje ve všech zemích. […] Povzbuzovat a podporovat účinná partnerství veřejného a soukromého sektoru a občanské společnosti na základě zkušeností s partnerstvím a strategií financování.

Z toho můžeme odvodit, že partnerství více zainteresovaných stran by měla spolupracovat na dosažení „makroekonomické stability“ ve všech zemích. Toho má být dosaženo prosazováním koordinace politik a soudržnosti politik na základě znalostí partnerství  ​​soukromého a veřejného sektoru a občanské společnosti. Tato „partnerství“ učiní cíle udržitelného rozvoje realitou.

Tato změť slov potřebuje převést do jednoduššího jazyka, protože to je rámec, který umožňuje implementaci všech SDG ve všech zemích.

Než to uděláme, je třeba poznamenat, že OSN sebe a svá rozhodnutí často popisuje grandiózním jazykem. I ta nejtriviálnější rozhodnutí jsou označena jako „historická“ nebo „přelomová“ a podobně. Hodně se také mluví o transparentnosti, odpovědnosti, udržitelnosti atd., s nimiž je třeba se potýkat.

Jsou to jen slova, která vyžadují akci, aby měla význam v konkrétním kontextu. „Transparentnost“ moc neznamená, když jsou důležité informace pohřbeny pod nekonečnou, neproniknutelnou byrokracií, o které veřejnost nikdo neinformuje. „Odpovědnost“ je jen blábol, když ani národní vlády nemají pravomoc dohlížet na OSN; a když je „udržitelný“ použit jako „transformativní“, stává se oxymoronem.

Hospodářská a sociální rada Organizace spojených národů (ECOSOC) si nechala vypracovat dokument, který definuje „partnerství mnoha zúčastněných stran“ takto:

Partnerství mezi společnostmi, neziskovkami, vládami, Organizací spojených národů a dalšími zúčastněnými stranami.

Tato „partnerství mnoha zúčastněných stran“ údajně pracují na vytvoření globální „makroekonomické stability“ jako předpokladu pro realizaci SDG. Ale stejně jako termín „neziskovky“ i význam „makroekonomické stability“ OSN a její specializované agentury zcela změnily.

Zatímco dříve makroekonomická stabilita znamenala „plnou zaměstnanost a stabilní ekonomický růst s nízkou inflací“, OSN prohlásila,  že tomu tak již není. Ekonomický růst nyní musí být inteligentní, aby splnil požadavky udržitelného rozvoje .

Rozhodující je, že fiskální rovnováha – rozdíl mezi vládními příjmy a výdaji – musí odpovídat „udržitelnému rozvoji“ vytvořením „fiskálního prostoru“. To odděluje pojem „makroekonomická stabilita“ od „reálné ekonomické aktivity“.

 

cíle udržitelného rozvoje – toto označení podporovatele Agendy 2030 můžete vidět i u některých politiků

Změna klimatu je vnímána nejen jako ekologický problém, ale také jako vážný finanční, ekonomický a sociální problém. Proto musí být vytvořen „fiskální prostor“ pro financování koordinace a soudržnosti politik, potřebné k odvrácení prorokované globální klimatické katastrofy.

Ministerstvo hospodářství a sociálních věcí OSN (UN-DESA) poznamenává, že „fiskální prostor“ není dobře definován. Zatímco někteří ekonomové jej definují jednoduše jako dostupnost fiskálního prostoru, který vládě umožňuje alokovat zdroje na požadovaný účel, jiní vyjadřují „fiskální prostor“ jako výpočet založený na poměru dluhu k HDP dané země a „předpokládaného“ růstu.

UN-DESA navrhuje, aby se „fiskální prostor“ rovnal odhadované – nebo projektované – mezeře udržitelnosti dluhu. To je definováno jako rozdíl mezi současnou úrovní dluhu země a její odhadovanou udržitelnou úrovní dluhu.

Nikdo neví, jaké události by mohly ovlivnit budoucí ekonomický růst. Pandemie nebo jiná válka v Evropě by jej mohly vážně omezit nebo vyvolat recesi. „Mezera udržitelnosti dluhu“ je teoretický koncept založený jen na zbožném přání.

Jako takový umožňuje tvůrcům politik flexibilně a relativně libovolně interpretovat „fiskální prostor“. Můžete si půjčit na financování výdajů na udržitelný rozvoj bez ohledu na skutečné ekonomické podmínky.

Hlavním cílem fiskální politiky bývalo udržení zaměstnanosti a cenové stability a podpora hospodářského růstu prostřednictvím spravedlivého rozdělení bohatství a zdrojů. Tento cíl se změnil v důsledku udržitelného rozvoje. Nyní si klade za cíl dosáhnout udržitelných trajektorií příjmů, výdajů a deficitů, které kladou důraz na „fiskální prostor“.

Pokud to vyžaduje vyšší zdanění a/nebo půjčku, tak je to v souladu s Agendou 2030. Bez ohledu na to, jak to ovlivňuje skutečnou ekonomickou aktivitu, je to všechno v pořádku, protože s tím souzní i Světová banka.

Dluh je důležitou formou financování cílů udržitelného rozvoje.

Výdajové deficity a rostoucí dluh nejsou problémem, protože „neplnění cílů udržitelného rozvoje“ by bylo mnohem nepřijatelnější a dluh by se ještě více zvýšil. Na daňové poplatníky lze uložit jakoukoli výši vládního dluhu, aby nás stát ochránil před mnohem nebezpečnější ekonomickou katastrofou, která nás údajně postihne, pokud nebudou rychle implementovány cíle udržitelného rozvoje.

Jinými slovy: Hospodářské, finanční a měnové krize nebudou ve světě „udržitelného rozvoje“ chybět. Argumenty uvedené výše budou pravděpodobně použity k ospravedlnění takových krizí. To je model, který si představuje OSN a její partneři z mnoha zainteresovaných stran. Pro ty, kdo stojí za SDG, účel světí prostředky. Jakékoli zlo lze ospravedlnit, pokud je pácháno ve jménu „udržitelnosti“.

Máme co do činění s globální politickou iniciativou, která se dotýká každého aspektu našich životů. Skutečná destrukce společnosti je nezbytná, aby nás ochránila před tím, co  – jak nám globalisté tvrdí – je údajně mnohem horší.

Poslušnost je ctnost, protože pokud nevyhovíme politickým požadavkům, které jsou na nás kladeny, a nepřijmeme náklady, může dojít ke klimatické katastrofě…

V zítřejším druhém díle se podíváme na téma zelených dluhových pastí a ještě detailněji si vysvětlíme, co je to konkrétně onen „udržitelný rozvoj.“

 

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
8 komentářů

Napsat komentář: hloubal Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)