Pandořina skříňka se otevřela. A Evropa jen nevěřícně kouká …

FANTOMKA

Bojím se, přiznávám, že se opravdu bojím. A navíc ten strach cítím ve vzduchu i od ostatních lidí.

Není to však pouhý, možná i malinko hloupý, strach z neznámého, jak se nás snaží někteří stále dokola přesvědčovat. Je to strach, pramenící z pudu sebezáchovy, který se nyní po dlouhých letech klidu, pohody a míru, zřejmě u většiny z nás, vynořil.

Přesto není žádoucí o tom veřejně mluvit, psát. Zatím tedy lze, pokud nepřekročíme hranu zákona, na sociálních sítích, i v těch hospodách, domácími a soukromými šuškandami se též dozvídáme, že to i ostatní mají podobně (pokud tedy sedíme a scházíme se s podobně naloženými lidmi, u kterých pud sebezáchovy nezakrněl v důsledku pohodlí, kterého se dotyčným celoživotně dostává a dostávalo).

Přesto veřejně se to jaksi moc nesluší. A tak novináři (přece není možné, že by byli všichni slepí a hluší, k tomu, jaká smyčka se kolem nás utahuje?!!) píší dokola to, že nám chybí soucit, že jsme rasisti, xenofobové a když je nejhůř, ještě připomenou to, že i my jsme taky byli kdysi utečenci z vlastní země, tak ať si na to vzpomeneme. Možná by to bylo až úsměvné, kdyby opravdu nešlo v konečných předpokládaných důsledcích, přiznáme-li si je – o krk. O krk těch, kteří už nyní marně bubnují na poplach, i o krk těch, co na něm nosí hlavu plnou ideálů, vznosných myšlenek – bohužel naprosto vzdálených tvrdé realitě.

Je vůbec v silách nějakého evropského politika ještě něco zastavit?

Veřejně příliš v duchu toho, že jsme se ocitli ve velmi nebezpečné situaci (nejen Česko, ale i celá Evropa), nehovoří ani politici – až na malé výjimky, u kterých, žel, může jít však jen o pouhý kalkul nad tím, že si tím co společností hýbe (a oni to moc dobře vědí), nahrajou politické body. To, jak to s námi dopadne, jim možná je úplně jedno – jelikož oni se domnívají, že by v nejhorším byli ti, kteří by vše přestáli bez úhony (mají prostředky, možnosti).  Úmyslně píšu, možná, nevím totiž, do hlav jim nevidím. Navíc mnou (a nejen mnou, jak tak pozoruji projevy na sociálních sítích) hýbe pochybnost, zda je vůbec možné, aby současný stav kolem uprchlické krize, nějaký politik zastavil?

Oni totiž určitě moc dobře vědí, co se děje, jaké to zákonitě MUSÍ přinést dopady, ale vypadá to, jako by měli svázané ruce. Čím? Lze se jen domnívat. Určitě však za tím vším nestojí pouhá snaha otevřít srdce a pomáhat bližnímu. Pokud by tomu tak totiž bylo, byla by to i tak nespravedlnost vůči občanům svým, kteří již řádově v počtech milionů na území Evropy trpěli nedostatkem, chudobou, nezaměstnaností, bídou a bezdomovectvím. Nikoho z mocných to až tak moc nebralo, stejně jako je to nebere nyní, když je jasné, že v důsledku vlny lidské tsunami imigrantů, která se k nám přivalila bez varování – minimálně pro prostě občany – bude těch chudých, původních Evropanů ještě zřejmě podstatně víc. Nyní však ještě s rizikem, že budou na ulicích bojovat s násilnickými gangy zcela jiné kultury…

Lidí v nouzi bylo v Evropě už bez tak kolem pěti milionů. Kam přijdou ti další? 

Je mi smutno a bylo vždycky, když jsem míjela starší lidi bez domova v Praze. Postupem času jem se v některých případech pak dozvídala, že je v zimním období našli strážníci městské policie někde zmrzlé. V jednom případě se jednalo dokonce o člověka, který neměl obě nohy a jeho jediným majetkem a zároveŇ prostředkem pro pohyb, byl nejlevnější typ nemocničního vozíku. Když ho neměl kdo někam převézt, prostě zůstal na místě a tam v tichosti, bez zájmu kohokoli, kdo teď vyřvává slova plná soucitu nad lidmi, kteří do nedávna možná asi vůbec netušili, jaké země v Evropě existují – zemřel. Asi to pro něj bylo vysvobození z utrpení, které na ulici několik let musel zažívat. Kdo ví dneska, jaký byl jeho skutečný osud, který ho na tu ulici dostal?

Jemu, ani jemu podobným, kterých jsou i u nás tisíce, však nikdo balíčky pomoci nevozí, spíš se jich každý štítí. Ano – protože v důsledku nedostatku hygieny, mohou být nositelé nemocí, které by nás na nějaký čas vyřadily z provozu (a možnosti vydělávat – což je pro mnohé cesta přesně na tu ulici).

Zdravotní rizika nám prý nehrozí. Tak proč mají lidé u lodí na obličejích masky?

Cizinci, kteří se sem valí, pocházejí téměř všichni ze zemí, do kterých pokud jsme vyjížděli jako turisté, bylo doporučováno v rámci naší bezpečnosti hned několik očkování. Najednou jejich přítomnost nevadí a hygienici rozesílají informace, že se nemáme obávat jakýchkoli zdravotních rizik. OK. Tak proč ale na ostrovech, kde „vítají“ uprchlíky přijíždějící sem v různým kocábkách, Evropané mají na ústech všichni roušky a na rukou rukavice? Tím nekritizuju to, že jsou takto chráněni, ale poukazuju na to, že se zdá, že tu NĚCO nějak nesedí…

No nic – už i papež vyzval, aby si věřící a farnosti brali uprchlické rodiny pod své opatrování. Je to dobře, úloha církve i věřících spočívá mimo jiné skutečně právě v pomoci těm, co ji bezprostředně potřebují – a to, i když by byli na útěku před zákonem. Trochu se však obávám, zda těm dobrým duším nebude nakonec odplatou jen něco, co se podobá černým můrám. Vždyť není tajemstvím a občas se už i v našich sdělovacích prostředcích objevuje informace o tom, že při cestách na nás kontinent, jsou to právě křesťané, kdo jsou z lodí vyhazováni a i jinak týráni…Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění, se říká..? Nebo tak nějak, že?

Jaká hra se s námi jako komparsisty vlastně hraje? A kdo ji režíroval?

Myslíte, že to vidím černě? Moc bych si přála, aby tomu tak bylo a brzy se mé obavy rozptýlily. Ale když sleduju, jak politici nic nedělají, jak Německo, které bylo vždy akorátní, vše bedlivě propočítávalo, teď hlasitými a skoro bych řekla předepsanými ovacemi vítá uprchlíky, kteří tam přijíždějí ne s vidinou zvednutí hrubého domácího produktu této země, ale naopak s vidinou bezplatné existence, pokud možno časem i pro rozšířenou rodinu, nějak mi to nesedí.

Co se to děje?! Jaká hra je s námi všemi hraná, aniž bychom byli upozorněni, že budeme komparsem, který možná v závěru skončí….Ani nechci psát, kde…

Přiznávám, že jsem vždy měla ráda různé konspirační teorie – tedy alespoň takové, které působily, že mají hlavu a patu a nutily minimálně k přemýšlení. Ne všem se dalo věřit. Přesto by mne nikdy – ještě před pár měsíci – nenapadlo, že jim může být i reálný život najednou tak blízko, nehledě na způsob, jakým k tomu dojde. (Spíš jsme se obávali asi vyprovokovaného konfliktu s Ruskem, než toho, že k nám dorazí statisíce lidí z Afriky a Blízkého a Středního Východu).

V tuto chvíli je však jasné, že strach, o kterém píšu na počátku, není bezpředmětný. Evropa MÁ MÍT zřejmě PROBLÉMY takového rázu, že ji to nakonec srazí na kolena.  A rizik, které se dají odhadnout i bez konspirací, je opravdu hodně:

–          možnost epidemií chorob, se kterými si naše evropské organismy nebudou umět poradit

–          finanční propady zemí, které nebudou zvládat už ani to minimum sociálního zabezpečení pro své občany

–          na to mohou navázat v evropských zemí zřejmě bez výjimky (i když v různých měrách) v brzké době potíže, s jakými bojovalo Řecko – posuneme se ke krachu celých států? Nebo dokonce k finančnímu krachu komplet, který nás ve finále může posunout třeba až k výměnnému obchodu…?

–          toto vše, pokud se nemýlím v černé prognóze, bude provázeno nepokoji, možná revolucemi či dokonce občanskými válkami (ty zatím v ČR zuří jen virtuálně na internetu, ale dokážete si představit, když by se ti lidé postavili opravdu za nějakých okolností proti sobě tváří v tvář?)

–          zvýšená míra kriminality,  se kterou si nebude nikdo vědět rady – poněvadž státy nebudou mít brzy ani na to, aby platily policistům (i dalším státním zaměstnancům)

–          pokud se tak bude dít, může se stát, že na evropské území přijdou vojska udělat pořádek. A atím území bohatá na ropu a další nerostné suroviny, odkud nám sem byli dopraveni cizinci v tak hojné míře, že najednou není třeba používat právo a zákony, které jsme donedávna všichni museli ctít, budou prázdná či jen s nízkou hustotou obyvatel. Těch obyvatel, kteří neměli prostředky na to odejít a taky těch, kteří neváhali za svoji domovinu bojovat

Problémů by se dalo vyjmenovat ještě celá řada, ale nechci děsit, myslím, že ty děsy si nese hodně lidí, kteří opravdu používají rozum a sledují v němém úžasu, co se kolem nás děje, už v sobě.

Co s tím? Ideální doba to řešit, byla dle mého někdy v červnu, kdy se měla u kulatého stolu vymyslet koncepční cesta, která by to, co nám přináší hrůzu, včas zastavila. Netuším, zda politické špičky jsou pod nějakým obrovským tlakem a pákou, díky které nemohou rychle konat. Nechce se mi věřit, že by nebyly schopné vymyslet rychlé protiopatření na ochranu všech, kteří je do těch funkcí zvolili.

Jdeme jako ovce na porážku? Pokud ano, kdo to dovolil a proč?

Pořád ještě chci věřit, že za tím vším není korupce nejvyššího kalibru, ani zrada, která nás vyšle jako ovce na porážku – i když některé momenty z posledních dnů to mohly naznačovat. Třeba jen ta snaha mediálně až nevkusně prostřednictvím fotky mrtvého dítěte nutit lidi k soucitu a nutit je zároveň zapomenout na to, že nekoordinovaný příval lidí, o kterých nic nevíme, přinese potíže pak hlavně těm nejobyčejnějším. Těm, kteří tady ale po generace Evropu budovali, kteří přispívali svoji prací a daněmi k tomu, abychom se dostali tam, kde jsme. Kdo ví, možná jde o zastření jiných problémů, které zatím netušíme, poněvadž v současné době se všichni soustředíme a upíráme zrak jen k tomu, co se kolem uprchlíků děje. Tatam jsou i v rámci Česka kauzy kolem úplatkářství našich současných i minulých politiků, podobně je tomu i v jiných zemích…Média i komentátoři se soustřeďují nyní hlavně na boj se „svými“ nepřáteli – tedy s těmi, co uprchlíky odmítají a tudíž jsou xenofobové, lidé bez srdce – zatímco ten správný patent na rozum mají jen ti, co hlásají POMOC bez ohledu na to, zda si ji můžeme vůbec dovolit a zda nás to nezničí.

Není jistě náhodou, že většinou tyto pravdy – pokud pominu ty, kteří to dělají z prospěchu, aby si udrželi zaměstnavatele v přízni, poněvadž tuší, že takový názor je žádoucí (to už tu nedávno ale bylo, že?) hlásají lidé, kteří:

jsou sami na podpoře státu (ti většinou diskutují od klávesnic počítačů).

Jsou to ale také lidé, kteří se narodili, jak se říká na šťastné planetě – většinou do poměrů, které jim do vínku zaručily, že se budou mít dobře, i když se – nezlobte se na mě za ten výraz – sami zrovna nepřetrhnou. Svoje činnosti a práci budou popisovat jako tvoření „projektů“, podnikání v něčem netradičním (které si normální člověk dovolit nemůže, když potřebuje, aby ho podnikání uživilo). Žijí většinou sami bez partnerů či manželů, pokud ano, tak bez dětí, které by jim narušovaly jejich zaběhnutý standard, někdy dokonce i s rodiči, takže netuší, co je to zaplatit tržní nájem v celém bytě třeba jen z jednoho příjmu, bez pomoci dalších a vedle toho platit i vše, co je k životu potřeba. O tom, že by individuálně bez sebemenší podpory druhých (tedy i příbuzných), živili rodinu či, nedejbože, třeba jen děti, kteří do rozpočtu nepřinesou ani korunu, zato každý měsíc z rozpočtu potřebují čerpat vysoké sumy, také „ánung“ nemají….Někdo jim říká „sluníčkáři“ což mě osobně štve, protože nemám ráda kategorizace lidí, zato slunce mám ráda a do nedávna bych i sama sebe ráda takto pojmenovávala. Minimálně proto, že mám ráda lidi, co mají „Slunce v duši“.

Jenomže přestože bezdomovci byli pro tuhle kategorii lidí vždy (nebo až na výjimky) odpad, který si za svoji situaci mohl sám, najednou do roztrhání těla hájí přistěhovalce proti těm ‚nelidům‘, kteří se logicky obávají, že jim tahle situace jejich už tak mnohdy těžké podmínky pro život, ještě zhorší. A hájí je i přesto (nebo proto?), že o nich vůbec nic nevědí. Že by mezi nimi mohli být – a asi i podle varování, která k nám do republiky dorazila z různých zainteresovaných míst – budou teroristé? Ale jděte…To je zbytečná hysterie…

No snad.

fantomka.webnode.cz

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc DUBEN 2024:
****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Jaromír Mifka 300,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Aleš Drnovský 100,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milan Hojgr 100,- Kč, Libor Loup 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Kateřina Hrušková 111,- Kč, Marek Janicko 300,- Kč, František Burda 50,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 300,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Petr Koptík 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Jiří Obermaier 100,- Kč, Marie Slavíková 200,- Kč, Miloslav Hujer 50,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Roman Jaroš 100,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Anonym 150,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Jaroslav Krutský 1000,- Kč, Jan Petr 250,-Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Rudolf Votruba 500,- Kč, Ludmila Karská 100,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Julius Staněk 200,- Kč, Edita Kadlečková 300,- Kč, Jaroslav Přecechtěl 100,- Kč, Jan Tichý 100,- Kč

Celkem za měsíc: ... 15 081,00 Kč

Vybráno 33.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Fialovi čučkaři mají podle všeho vyrobit celoevropské casus belli na vysvětlení, že Evropské volby byly zmanipulovány Ruskem - 18.4.2024
• Aby to mělo smysl … - 18.4.2024
• Chudak Fijala. Chtěl vidět Pastrňaka, musel se divat na Ovečkina - 18.4.2024

(41 votes, average: 4,95 out of 5)

Loading...