18.8.2022
Kategorie: Společnost

Rushdie byl jednou z prvních obětí politické korektnosti

Sdílejte článek:

Jestliže si chceme vzpomenout, kdy na Západě začalo omezování svobody projevu a nástup politické korektnosti, významným milníkem byla ustrašená reakce na výhrůžky od islámských organizací vyzývajících např. britskou vládu, aby Satanské verše zakázala jako rouhačské dílo v roce 1988.

Veřejné pálení knihy, slovní útoky na autora a jeho vydavatele a později fyzické útoky a vyhlášení fatvy na Salmana Rushdieho vedly k tomu, že západní instituce se postupně podvolily a islám se stal prvním tématem autocenzury i cenzury na digitálních platformách.

Celý koncept boje proti šíření „nenávisti“ nebo „dezinformací“ má kořeny právě zde. Zákaz rouhání se vůči doktrínám, které někdo označí za nekritizovatelné s tím, že by se kritikou nebo ironizací mohli někteří příslušníci menšin cítit uraženi (nebo nově po česku – že by se tím mohli znevážit vládní politici), mezitím narostl do obludných rozměrů. Chceme-li se dalšímu omezování svobody projevu účinně bránit, měli bychom vědět, jak vznikl. Salman Rushdie byl – a jak je vidět stále je – jednou z prvních a nejznámějších obětí.

Trefná poznámka k tématu se v těchto dnech podařila americkému komentátorovi Billu Maherovi, který řekl „Nechodte na mě s islamofobií. Někteří lidé zjevně mají důvod se islámu bát. Řeči o fobii slouží jen k zablokovaní debaty.“ Vzpomeňte si na to, až se bude zase někdo snažit vylučovat druhé z veřejné debaty pod záminkou boje s „nenávistí“ nebo „dezinformacemi“, přičemž na tom, co tyto gumové pojmy přesně znamenají, stále nenastala společenská shoda.

 

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
1 komentář

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)