21.1.2022
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika

Blbá doba, těžké rozhodování

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

vylicilUrčitě jste si už povšimli spěchu okolních, postkomunistických států, se kterým otvírají a budují nové americké základny. Třeba naši sousedi, Slováci. Ti to v poslední době ženou přímo údernickým tempem, silou a bez ohledu na protesty občanů. Jejich vláda právě před pár dny  přiklepla Američanům své (jediné) dvě letecké základny, Sliač a Malacky.

Nejinak je tomu v Pobaltí, Polsku, Rumunsku a Bulharsku. Všude už nějaké Američany mají, ale přesto velice, převelice usilují o další. Aniž by jejich vlády braly v potaz vzrůstající nevoli obyvatelstva. Za určitý vrchol tohoto (zdánlivého) hujerství by se asi dala považovat polská nabídka presidentu Trumpovi, z roku 2018. Poláci tehdy navrhli, že pro americké vojáky sami vybudují novoučkou základnu jménem Fort Trump a zadotují ji cca 2 miliardami dolarů. Což sice nakonec neklaplo, ale politika lákání ozbrojenců USA do země stále pokračuje. Tak, jako všude „na Východě”.

Američané se, ani pod novým presidentem, podobným iniciativám nebrání. Spíše naopak. „Spojené státy posílí svou vojenskou přítomnost ve východních členských státech NATO, jako je Polsko a Rumunsko, pokud Rusko pošle více sil na Ukrajinu” prohlásil minulou středu prezident Joe Biden. A aby byl ten americký „klacek na Rusa” ještě pádnější, zaznívají z NATO čím dál častější úvahy o přesunu jaderných zbraní, zatím dislokovaných v západní Evropě, na východ. Naposled tuhle možnost, před pár dny, zmínil Jens Stoltenberg. “Je na Německu, aby rozhodlo, zda jsou ve vaší zemi jaderné zbraně, ale alternativou je, že jaderné zbraně skončí v jiných zemích Evropy, třeba na východ od Německa,” prohlásil v reakci na sílící volání po Strategické autonomii EU. Což je německá myšlenka, znějící po očištění od diplomatického balastu asi takto – že by to tu, v Evropě, už konečně Němci řídili všecko, namísto Američanů, kteří by se měli stáhnout domů, za Velkou louži… Ale k tomu se ještě dostaneme.

Všechno zmíněné harašení zbraněmi se děje pod záminkou „ruské hrozby”. Protože podle našich i amerických propagandistů, stojí Putinovy tanky nastartované u hranic, připravené vyrazit ku Praze, aby nás oloupily o výdobytky liberální demokracie…. Což je samozřejmě kolosální pitomost, které v naší zemi věří snad jen Jakub Železný a jeho parta „lidí zvláštního ražení” ze zpravodajství ČT. Běžný člověk vnímá Rusko jako zemi, od které nám nehrozí bezprostřední nebezpečí. Jako stát, se kterým nemáme územní či etnické spory a který by u nás neměl co získat. Jako bonus navíc pak vnímají, že z této země k nám nikdo netlačí zhoubné ideologie ani si tu neplatí rozkladné neziskovky. Docela velká část občanstva pak oceňuje konzervativní pořádek, který v té zemi panuje. A dává si ho do kontrastu s tím, co vidí na západ od našich hranic.

USA jsou, naproti tomu, značnou částí východoevropského občanstva považovány za globálního kazisvěta. Dlužno říct, že právem. Jejich taktiku „co nemůžeš ovládnout, to podpal, nebo alespoň rozvrtej” už u nás pochopil každý, kdo má oči k vidění. Velice jim také přitěžuje, že jsou všech škodlivých pitomostí futrál. Genderové šílenství, vedoucí úloha LGBT, protibělošský rasismus BLM, Zelené bláznovství, adorace islámu… nikdo nepopře, že to má kořeny na jejich „woke” univerzitách. A oni to navíc vehementně šíří! Všude, kam jejich vliv, média a peníze dosáhnou….

Proč se tedy vlády celé postsovětské části Evropy tak usilovně a hujersky paktují zrovna s touhle zemí? Proč lezou až kamsi velmoci, která Slovany nijak extra nemusí a která už kdysi dávno prohlásila, že nemá spojence, jen zájmy? A proč to, v poslední době, tlačí na sílu, přes vzrůstající odpor obyvatelstva? Důvodem je – ruská hrozba. Ne, nesmějte se. Skutečně je tomu tak. I když přesnější by bylo říct Rusko-Německá hrozba. Ale úplně jiná, než nám malují propagandisté z médií hlavního proudu.

Vztah Německa a Ruska je historicky dlouhodobý, komplikovaný a ne vždy pochopitelný. Obě země spolu mnohokrát válčily a mnohokrát spolupracovaly. Nejslavnější ruská carevna, Kateřina Veliká, byla Němka. I když prý, ke konci života, uměla i trochu rusky… Ale pojďme k dnešku. V současné době přepnuly obě země, tiše a nenápadně, své vztahy z módu konfrontace do spolupráce. Strategické. Nejnovějším důkazem budiž včerejší schůzka německé ministryně zahraničí Annaleny Baerbockové v se Sergejem Lavrovem v Moskvě. Oba si přímo notovali. Baerbocková po schůzce uvedla, že stabilní vztahy mezi Německem a Ruskem nemají alternativu a Lavrov vyjádřil přání, aby byly překonány nahromaděné problémy…

Co je na tom špatného? Že země spolupracují? Tady, v tomhle případě, úplně všechno. Protože jde o Rusko a Německo. Mocné, Evropě dominující Německo, se už totiž vůbec netají svým plánem federalizovat EU. Pod svým vedením, samozřejmě. Stále častěji také hovoří o oné, již zmíněné, Strategické autonomii. Kterou si můžeme představit jako „evropskou armádu”, vybudovanou na bázi Bundeswehru.

K tomu, aby ostatní země EU do tohoto uspořádání „dokopal”, používá náš milovaný soused řadu nehezkých fint a triků. O působení rozkladných neziskovek si nemusíme nic říkat. Migrační pokus o rozvrácení národů je také víceméně jasný. O tom, koho z našich politiků si tahle země nějak „motivuje”, aby kopal za její zájmy, panuje také v zásadě shoda. Ale málokdo si uvědomuje, že i ten šílený, sebevražedný Green deal je součástí tlaku na federalizaci. Zničit průmysl, rozvrátit energetiku všude kolem… a přitom si urychleně budovat plynové elektrárny, vyvíjet vodíkové hospodářství a současně držet obří plynovou rouru do Ruska zuby nehty. I přes odpor světové velmoci, USA. No jen si to představte – všude bída, zima, malé, východní země rozhádané s Rusem. Jediným povoleným zdrojem energie je zemní plyn. A ten jako na potvoru teče do Evropy pouze Nord streamem 1 a 2. Ano, máme tam, do Němec, taky rouru. Ale u jejího kohoutku stojí Helmut a divně se usmívá…

Rusovi federální Evropa taky vyhovuje. Stejně, jako Německo u jejího kormidla. Bylo by jediné telefonní číslo, kam se dá zavolat. Jediný kohoutek, kterým se otočí tam, či onam. Jediný partner, který už si na svém dvorku udělá pořádek. No a jakými prostředky si už Helmut tu otravnou drobotinu na svém dvorku pohlídá, to už je jeho věc. Velký se baví s velkými, tak to holt velmoci vidí. A z těch vděčných, spojeneckých Němců navíc vypadnou nejmodernější (civilní) technologie. Jo, a že Německa a spol. bude za nějaké dvě generace chalífát? Vsjo rovno. Obchodujeme s Iránem, tak proč ne s muslimskou Evropou…

Co teď? Co zbývá slovanským, v zásadě stále ještě homogenním, většinově bílým a pokrokářstvím ne moc zasaženým národům středovýchodu Evropy? Kterým se do německého chalífátu nechce?  Říká se tomu Sofiina volba. Vybrat mezi dvěma zly to (trochu) menší. Které dává alespoň nějakou šanci do budoucna. V našem případě jde o Trojmoří. Americký plán na oddělení Rusa a Němce. Pás států, od Pobaltí po Bulharsko, kterému se umožní oddělit se od zhoubné Evropské únie. Za cenu amerického protektorátu.

Pro Američana je totiž ono připravované spojení Rusa s Němcem opravdovou noční můrou. Nejde jen o potenciální konkurenci na světových trzích. Nebo o posílení nepřítele, Ruska, o nové zdroje, zpracovatelské kapacity a technologie. Ale také (a především) o přežití dolaru. Protože kdyby „sjednocená Evropa” s Ruskem vyloučili při vzájemných obchodech dolar, mohla by se tahle „světová měna” začít hroutit. Následována hospodářským krachem USA, spojeným pravděpodobně i s občanskou válkou.

V politice je dost často třeba spolknout ropuchu. A tvářit se, že to byla skvělá jednohubka. Nejinak je tomu i s americkými základnami. Nebo s odpuzujícím rektálním alpinismem našich „elit” ve vztahu k zámořské velmoci. Zkuste se proto na podobné, šílené, hujerské a zdánlivě protinárodní akce podívat z hlediska střednědobé perspektivy. Našim prvořadým zájmem je vyvázání z německého vlivu. Tedy z Německem ovládané EU. Nejlépe v rámci nějakého životaschopného celku. Byť to bylo pod protektorátem globálního kazisvěta, za cenu militarizace politiky i ekonomiky a několika základen cizích vojsk na našem území. Stejně, jako u sousedů.

Uvažujte o plánu Trojmoří. Jiná cesta se zatím, bohužel, nerýsuje. Rozpad EU je ještě daleko a škodlivé změny, na které spolek tlačí, mohou být nevratné. Na Putina zapomeňte. Přes všechny sympatie. Protože on už si vybral za parťáka Helmuta. A s drobotinou se, opět bohužel, bavit nebude.

Jo, jednou, někdy v budoucnu, možná… bude Pánbůh vysoko a protektor daleko. Přijde nové okno možností. Ale to už bude úkol a příležitost pro další generaci. Zatím podporujme Trojmoří.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,48 out of 5)
Loading...