27.10.2021
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Polsko, bašta opravdové Evropy

Sdílejte článek:

CATHOLIC OBSERVER

V atmosféře neutuchající štvanice eurounijní levicově-liberální, ve skutečnosti NEOmarxistické lobby a všech medií politické korektnosti, bohužel i včetně řady českých, proti současné vládě v Polsku, si dovoluji tentokrát vybočit předložením názorů odjinud, které ukazují, že Polsko /s Maďarskem/ nejsou zdaleka osamoceny. Pro ilustraci jsem vybral článek ze Španělska, zmítaného dnes levicovou vládou premiéra Sáncheze, proti níž dnes v parlamentě již stojí konzervativní opozice, jejímž výrazným představitelem je strana VOX – ta a v komunálních volbách zvítězila v Madridu. A navíc to není jediný španělský článek, jenž se vydal na cestu sdělování pravdy o Polsku, realističtějšího pohledu se dočteme třeba i v novinách jako El Mundo, zasahující vlivem nepoměrně větší podíl čtenářů španělskojazyčného světa, věty podobného obsahu jako zde najdeme u německé nebo francouzské či italské opozice proti vládám politické korektnosti:

https://www.eldebate.com/opinion/en-primera-linea/20211014/polonia-bastion-europa-verdadera.html

 

Polsko, bašta opravdové Evropy

Expansivní tendence institucí narušuje princip subsidiarity a vybočuje z rámce smluv Římské i z Maastrichtu. Brusel si připisuje funkce, zacházející za rámec zachovávání politicko-hospodářské homogenity, nezbytné pro trvání jednotného trhu.

Media nám představují obraz Polska euroskeptického v závratném upadání směrem k fašismu. V reálu, Polsko – spolu s Maďarskem a někdy jinými – je jedinou zemí současné Evropy, v níž by se dobře cítili Schuman, Monnet i ostatní zakladatelé Evropského společného trhu (EHS). Jsou však křesťany, u kterých by «genderová perspektiva», potrat jako právo nebo pohovory ve školách o LGBT vyvolaly pohršení..

Kam směruje nějaká EU, která se pokaždé víc vzdaluje od původního designu společného trhu, usnadňujícího transfer movitostí a osob, sklouzávající směrem k superstrátu, který zavádí «bílý totalitarismus» woke (viz knihu Roda Drehera, Vivir sin mentiras – Žít bez lží „woke“ je novodobý název z americké angličtiny, znamená „uvědomělou politickou korektnost – pozn. přek.), směsici potrhlého feminismu, sexuálního osvobození dovedeného do extrému indoktrinací dětí a destrukcí rodiny, ekologismem, klimahysterií a chudnutí…?

Casus belli předposledního útoku Evropské komise na polskou suverenitu vytvořil nález Ústavního soudu, jenž potvrdil přednost polské Ústavy před evropskými smlouvami a direktivami «pokud orgány EU působí za hranicí kompetencí udělených jim Polskou republikou ve smlouvách». Ústavní soud měl záměr pozvednout štít vůči expansivní tendenci evropských institucí, která narušuje princip subsidiarity a překračuje rámec kompetencí, podepsaných ve smlouvách  Římské a Maastrichtské. Brusel si přisvojuje funkce, jaké jdou za rámec zachování politicko-ekonomické homogenity, což je pro podporu jednotného trhu nezbytné.

Zázemí konfliktu mezi Bruselem a Varšavou není právní – právní stát nebo interpretace evropských smluv – avšak ideologické. Brusel štve na Polsko a Maďarsko protože ví, že v pokrokářském neototalitarismu tyto země nadále nabírají konzervativní formu: Rodina a obec namísto hyperindividualismu; natalita národa namísto mimoevropské imigrace; komplementarita muže a ženy místo feministického pocitu oběti a války pohlaví; obrana života místo masivního potratářství; svoboda názoru namísto jednotného myšlení zasvěceného úderu «rušením» pod záminkou «projevu nenávisti».

Důkaz je ten, jak vzpomněl Elentir (přezdívka pravicového publicisty Prieta Ramira – pozn. přek.) , že mnoho dalších zemí vydalo dříve výroky přednosti národního práva ve věcech, ve kterých nemá EU kompetenci, aniž by si za to Brusel trhal oděv tak, jak zachází s Varšavou nebo Budapeští. Učinil tak nález 183/1973 italského Ústavního soudu. V osmi případech tak učinil německý Bundesverfassungsgericht (poslední nález 2 BvR 859/15 z 5. Května 2020). Učinil tak dánský Nejvyšší soud ve svém výroku I 361/1997. A Státní rada Francie ve svém rozhodnutí nº393099, z 21. dubna 2021.

Jiným pretextem pro útok na Polsko je domnělá eroze nezávislosti soudní moci. Zajisté je hlavní to, co trpíme ve Španělsku, kde se v určení hlasů Generální justiční rady po 36 let neplní ústavní postup (čl. 122)? («Montesquieu umřel», řekl sevilský intelektuál a měl pravdu). Náš podíl mocí je tak oslabený, že v dubnu tohoto roku tři se ze čtyř španělských hlavních justičních asociací řídily chartou Evropské komise, v níž přišli říci, že «Španělsko kráčí k totalitarismu». K tomu, že následující vlády od r. 1985 zanechaly bez určení ústavními předpisy stanovení hlasů Generální justiční rady vlastním soudcům, se dnes přidává reforma, která Generální justiční radě zabraňuje splnit svou nejdůležitější funkci – jmenovat vysoké soudní funkce – pokud jejich mandát vypršel, bez souhlasu s obnovením – stejně jako předpokládané snížení parlamentní většiny, vyžadované pro nová místa.

A vykopal Brusel proti Madridu válečnou sekeru? Jasn ě že ne. Protože naše «vláda pokroku» je vynikajícím žákem v politické identitě, demografické substituci, indoktrinování ideologií woke (uvědomělé politické korektnosti) a kultu různosti (kultur, sexuálních identit, «modelů rodiny»).

Kdo sledoval srážky Bruselu s Varšavou a Bruselu s Budapeští ví, že je zde stále základ ideologický. Na příklad v listopadu 2019 přijal Evropský parlament rezoluci – podpořenou Lidovou stranou – která pár měsíců předtím odsoudila schválení zákona proti pedofilii, který upravoval čl. 200b trestního zákona stran sankcionování propagace sexuálních vztahů mezi neplnoletými, včetně jejího provádění ve školách pod hlavičkou «sexuální výchovy». Jak vysvětlila polská vláda, nejedná se o sexuální výchovu založenou na biologii, lásce a žádoucího formování rodina, ale o výchovu bez sexualizace dětství a indoktrinace LGBT, jaká se provádí v mnoha západních zemích včetně Španělska, a která je dána výsledky jako 44-násobné zvětšení počtu britských adolescentů, kteří se prohlašují za transsexuály a berou hormonální léčbu.

Polsko si nepřeje vystoupit z EU, avšak není ochotno odevzdat svou tvrdě nabytou suverenitu, a to víceméně nadnárodní moci zformované neototalitarismem woke (uvědomělé politické korektnosti). Hovoříme o jediné zemi, která se postavila v r. 1939 tváří v tvář oběma netvorům, kteří potřísnili krví polovinu XX, o zemi, která zaplatila za životy nejvyšší cenu (v poměru k počtu obyvatel větší než Němci a Rusové). 1. srpna 1944 se Poláci pustili hrdinně do boje, aby se osvobodili z nacistického jha; Stalin zadržel postup svých vojsk, aby Němci měli čas na rozdrcení rebelie a srovnat Varšavu se zemí.

Ne, nemáme na to, abychom vyučovali Poláky civilizaci. Jsou národem, jenž existuje zázrakem; Polsko bylo od konce XVIII. století do r. 1919 rozděleno mezi Prusko, Rakousko a Rusko; přežilo komunistický útlak a stanulo (Gdaňsku 1980) v čele velebných «sametových revolucí» osmdesátých let, skutečně zažehnutých cestou Jana Pavla II. do Polska v r. 1979. Tomu, které odolalo carům a císařům, Hitlerovi i Stalinovi, se nesluší krčit se před veganskými europoslankyněmi s fialovými vlasy a obdivovatelkami Grety Thunbergové.

 

Francisco J. Contreras  je profesorem filosofie práva a poslanec strany Vox za Sevillu.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 4,76 out of 5)
Loading...
1 komentář