3.9.2021
Kategorie: Politika

Merkelová: (Konečně) konec

Sdílejte článek:

LIBOR ČÍHAL

Kam dovedla německý stát Merkelová? V Preussische Allgemeine o současném Německu berlínský publicista Reinard Mohr. Mohr nedávno publikoval knihu „Stav národa“, popisuje Německo v poloze mezi moralistním velkým máváním (na imigranty) a dusivým sebeobelháváním. Ve všech možným talkshow se permanentně mluví o všem kromě opravdových problémů. Mohr se v knize zabývá politickým středem, který byl fundamentem Spolkové republiky a dnes se stal sotva postřehnutelným. Německo ztratilo schopnost nazírat realisticky na vlastní zemi, mnozí Němci propadli extrémům. Místo včerejší ideje o dobytí světa, dnes nastoupilo mávání na imigranty a morální lekce ostatním zemím.

Dalším německým extrémem je sebeobelhávání. Před pár dny zelení na svém sjezdu požadovali, aby se samotné slovo „Německo“ vyškrtlo z volebních programů do Bundestagu. Je otázkou, kde se dnes ocitl politický střed a rozum. Všechny partaje tvrdí, že se nachází v politickém středu, ten se dnes stal něčím bezobsažným a beztvarým. Pokud se zelení považují za politický střed, pak střed už nemá smysl. Tradiční středová strana CDU se v období vládnutí Merkelové ztotožnila se zelenými tématy od energetické politiky a klimatu až po gender Gaga, výrazně se posunula nalevo. Dnes chybí kontura občanskoliberálního středu, který převažoval v minulosti.

Merkelová byla spíš symptomem než motorem samotné politiky. Obratem jejího vládnutí byla dluhová krize 2008/09, nukleární katastrofa Fukushimy a uprchlická krize 2015. Merklová nebyla hnacím motorem, taktizovala a vyčkávala až do okamžiku, kdy bylo jasné, kam vítr vane. A nakonec ona samotná krize ještě prohloubila. Jaké jsou dnes možnosti občanského liberalismu a konzervativismu: do jaké míry přitakat době, ale též se stavět proti a oponovat duchu doby, když je to nezbytné. Pokusit se formovat Zeitgeist, místo toho než se za ním honit, jak praktikovala Merkelová. Politickému středu dnes není jasné, kde obsahově vůbec stojí. Např. migrace. Dlouhé roky je evropským zemím jasné jaké má vedlejší účinky – islamizace a islámské paralelní struktury, klanová kriminalita, násilí vůči ženám a teroristický potenciál – v Německu z důvodů falešných ohledů nebo ze strachu „falešní“ by mohli profitovat, neexistuje žádná debata o imigraci i když dlouhodobé statistiky přesvědčivě dokazují, že se v drtivé většině nejedná o žádné válečné oběti nebo oběti přírodních katastrof. Dánská sociálnědemokratická předsedkyně vlády Mette Frederiksen to říká zcela jednoznačně, možnosti imigrace už jsou saturovány.

Německa se dnes zmocnil pocit nejistoty a dezorientace – je to důsledek toho, že středové strany nemohou nabídnou občanovi žádnou orientaci. Proto jsou populistické strany nalevo i napravo tak silné. Určitě to též souvisí s tím, že byl potlačen patriotismus nebo hrdost na vlastní zemi, na kulturu a způsob života. Pak už moc nezbývá, o co by se občan mohl opřít. Na druhé straně je absurdní, že tato země, která poskytuje útočiště  milionům imigrantů, skandalizuje vlastní občany, kteří podporují nějaký politický směr. Ve velkém pokračuje vytlačování minulé identity, Cancel Culture hrozí, že „staré bílé muže“ jako Kant a Hegel, kteří patřili k otcům osvícení a moderního myšlení, pošle na smetiště. Merkelová samotná už nemluví o Němcích, ale o občanech, kteří zde už delší doby žijí. Sebeobelhávání dostoupilo takového stupně, že samotný termín „integrace“ se stal podezřelým, údajně znamená vnucování německé kultury imigrantům. Němci mají přece právo očekávat, že imigranti se přizpůsobí místní  demokratické realitě. S kolapsem komunismu před 30 lety nezmizely sny o manipulování s lidmi, dnes manipulace termínů a jazyka má lidi dovést do nového světa. Dnes najít slova, která by nebyla považována za urážlivá, je velmi obtížné. I slovo „normální“ je podezřelé, diskredituje lidi, kteří nějakým způsobem nejsou normální. Musí se hledat slova, která nikoho nediskriminují – ale nakonec tato slova nic neříkají. Dnes se realita nepopisuje, ani neanalyzuje, ale jazykovou manipulací se navozuje stav viditelného dobra. Ovšem nikdo nemá právo rozhodovat o tom, co je dobré.

Situace se pomalu musí změnit, existuje dost lidí, kteří odmítají tento pohled na realitu a kteří mají na vlastní zemi pozitivní náhled. V neposlední řadě to má důvod v tom, že tvrdě pracují k prospěchu země i vlastnímu blahobytu. Tito lidé nemají pochopení pro očerňování vlastní země. Dějiny ukazují, že realismus je vždycky možný, odtud vyplývá jistý optimismus. Znamená to střízlivě uvažovat o hlavních otázkách, jako je klima, migrace a sociální spravedlnost. Komu pomůže snížení CO2 a nainstalování větrných elektráren v Německu, místo aby se přemýšlelo, jak ušetřit energii v Indii a v Číně? Nebo imigrace z islámských zemí – nevedla k žádné pestřejší společnosti, ale k paralelním společnostem, které jsou tvrdě monokulturní a nasměrované na izolaci od německé společnosti. To je velká vina Angely Merkelové, důsledky její politiky narušily soudržnost země. Pokud se na konci jejího panování neotevře skutečná politická debata, pak se politický střed definitivně rozpadne.

  • meras.cz
Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (32 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...