Město v Severní Karolíně si odhlasovalo reparace pro černochy

Asheville je město v americkém státě Severní Karolína, což je tzv. Hluboký Jih Ameriky. Má možná až 100 tisíc obyvatel a před 20 lety zde ve sčítání obyvatel běloši tvořili necelé tři čtvrtiny. Dnes to zřejmě bude úplně jinak. Jistotu máme jen o tom, kdo v tomto městě, které právě odsouhlasilo reparace pro své černošské občany, sedí na radnici.

Starostkou je Esther Manheimer. Právnička. Demokratka. V radě pak sedí Brian Hayenes, běloch a Demokrat bez vyznání. Vijay Kapoor, který je, jak jméno napovídá, indického původu. Julie Mayfield, bělošská křesťanka a bojovnice za sociální spravedlnost. Sheneika Smith a Keith Young, oba černoši a Demokraté. A Gwen Wisler, která je stejně jako Esther Manheimer víry židovské.

Všech sedm členů rady schválilo reparace pro černošské občany města, a jejich potomky. Co to znamená v praxi? Že jste se do USA mohl jako černoch přestěhovat v roce 1966, tedy 100 let po zrušení otroctví a 1 rok po de jure konci Bílé Ameriky, a přesto dostanete, stejně jako vaši potomci, odškodnění, pokud jste občanem města Asheville. Jak takové odškodnění bude vypadat?

To zatím není jasné. Nemá jít o přímé platby, ale o investice. Tedy jako černoch v Asheville se můžete dostat k obecnímu domu, získáte příspěvek na podnikání, dostanete od města práci a zakázky, lepší vzdělání, zdravotní péči, a bude se okolo vás našlapovat tiše, jako myška. Konečná podoba se ale teprve rozhodne po rozhovorech se “zástupci komunity”. No a pokud běloši ve městě stále ještě tvoří většinu, zaplatí to ze své kapsy oni.

Někteří z nich se dovolili zeptat, proč by to měli dělat, a černošská radní Smith jim odpověděla:

“Otrokářství je instituce, která slouží jako stavební kámen pro vybudování silného ekonomického zázemí Bílé Ameriky, zatímco se snaží udržet černé navěky v podřízenosti.” Že od konce otrokářství, na kterém se podílelo asi jen 10 procent amerického Jihu, již uplynulo 155 let, paní radní asi nikdo neřekl.

Indický radní Kapoor krok podpořil prý z morálních důvodů. Mezi černými a bílými obyvateli města prý existují mezery, a tento krok ty mezery má vyrovnat, aby “byl každý úspěšný”. Jakoby snad socialismus jakéhokoliv typu někdy a někde fungoval.

Druhý černý radní Keith Young pak doplnil, že prý “nestačí jen odstranit sochy. Černí lidé v této zemi řeší problémy, které jsou systémové.”

Zůstává otázkou, co budou moudří radní dělat, když se jim z města začnou stěhovat ti, kdo pracují a platí daně, ze kterých si rada města sestavuje svůj rozpočet. Ale pokud si lidé ve městě takové zástupce zvolili, možná nové rozhodnutí rady přijali s nadšením a stejně nadšeně budou i platit.